Polib mě

10. kapitola

Stále jsem musel myslet na ten den, kdy jsem celé odpoledne strávil s Minhem. Povídali jsme si spolu a hráli si s jeho kočkami, Soonie, Doongie a Dori. Jakmile tam se mnou byl Minho, tak se mě už nebály. Hrály si se mnou a pak se se mnou i mazlily. Nejradši bych s nimi trávil všechen svůj volnej čas. 

S Minhem jsme se také domluvili, že spolu budeme každý den trochu probírat tu matiku. Nejdřív mi navrhoval dvakrát do týdne, abych měl volno. Řekl jsem mu, že Felix je stejně furt se svým klukem a že jinak nemám úplně co dělat. Kdybych se náhodou musel učit na něco jiného, tak bych mu dal vědět a matiku bychom zrušili. 

,,Vnímáš mě vůbec?" zeptal se Felix, když se mnou zatřásl. Se zamrkáním jsem se na něj podíval. 

,,Promiň. Zamyslel jsem se. Co jsi říkal?" zeptal jsem se. Bylo mi jasné, že určitě vyprávěl nějaký zážitek s Changbinem. Já...nemohl jsem se na něj zlobit. Byl zamilovaný a chtěl být jen se svým klukem. Ale...nepotřeboval jsem o tom slyšet každý den. Na druhou stranu jsem chápal, že mi chtěl povědět o svém vztahu. 

,,Vyprávěl jsem ti, jak jsme s Changbinem byli na výletě. Ale nech to být. Stejně bys nevnímal. Nad čím furt přemýšlíš? Že by něco s tím dokonalým sousedem?" zeptal se s úšklebkem. Protočil jsem nad ním očima. 

,,Nic se neděje. Jen jsem se prostě zamyslel. Nic jiného za tím nehledej. Proč za vším hned vidíš nějaký vztahy?" zeptal jsem se. Felix nad tím pokrčil rameny. Chtěl to nejspíš vysvětlit, ale do třídy přišel Minho. Pozdravili jsme se. Následně jsme mu nahlásili, kdo chybí. 

,,Než půjdeme k matice, tak bych se vás, kluci, rád na něco zeptal. Chodili jste o hodinách tělocviku třeba do posilovny, bazénu nebo kamkoli jinam, než do tělocvičny?" zeptal se Minho, když si sedl na stůl. Záporně jsme zamručeli.

,,A chtěli byste někdy vystřídat tělocvičnu za něco jiného?" zeptal se. 

,,Ano, prosím!" vyhrklo několik spolužáků. Minho s úsměvem přikývl. 

,,V tom případě bych zavedl, že pokud budete chtít o hodině tělocviku někam jinam, tak mi to dáte včas vědět. Nejlíp o hodině tělocviku, která by byla před tou, při které bychom šli někam jinam. Nebráním se posilovně, bazénu, pokud najdete nějakou lezeckou stěnu nebo něco takového, s čím by většina souhlasila, tak klidně. Jen se budu muset pak zeptat, jestli nám všechno povolí. Tak jsme domluvení. Půjdeme teď počítat." řekl a slezl ze svého stolu. Několik holek si stěžovalo, že ony nikam nechodí a nikdo jim takovou nabídku nedal. 

,,Zkuste se zeptat paní učitelky. Třeba s vámi někam půjde." poradil jim Minho a začal psát na tabuli příklad. 

,,Tak to je super! Budeme s ním dělat konečně něco jiného, než ty věci z tabulek." řekl nadšeně Felix, když jsme spolu vycházeli ze školy. Souhlasně jsem zamručel. Vlastně...posilovna nebo bazén by nemuseli být tak hrozný. 

,,Aspoň ten tělocvik konečně k něčemu bude. Nechtěl bys dneska se mnou a Changbinem do kina?" zeptal se najednou. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Něco už mám a navíc vám nechci dělat křena." odpověděl jsem. Cítil jsem se hrozně. Vždyť já radši strávím odpoledne tím, že budu počítat příklady na tu olympiádu z matiky, než abych šel se svým kámošem a jeho klukem do kina. I když...já nebudu dělat jen ty příklady. Budu si pak s Minhem povídat a nakonec u něj budu celý odpoledne. 

,,To je škoda. Snad máš doopravdy něco zajímavýho a ne jen nějaký učení." řekl. Záporně jsem zakroutil hlavou. 

,,Neboj se. Nebudu sedět nad učebnicemi. Už ale musím jít. Ten autobus mi jede jen jednou za hodinu, tak ho musím stihnout. Uvidíme se zítra." rozloučil jsem se s ním a rozeběhl se na zastávku, kam zrovna mířil můj autobus. Naštěstí nastupovalo dost lidí, takže jsem ho stihl. 

Sedl jsem si na volné místo a odložil si tašku vedle sebe. Opřel jsem si hlavu o sklo. Když do sebe doma naházím rychle oběd, tak bych u Minha mohl být za čtyřicet minut. Na nic se nemusím učit, takže bych u něj mohl být co nejdelší dobu. Samozřejmě bych odešel tak, abych ho neotravoval. 

Proč se k němu tak moc těším? Vždyť jeden z důvodů, proč k němu jdu, je ten, že spolu budeme počítat příklady na matiku. Matika mi ale jde, takže to není takový problém. A navíc mi je s Minhem dobře. Je to tvůj učitel, Jisungu! Ty se k němu chováš jako ke kámošovi! Občas spolu obědváte, tykáte si, jsi u něj doma snad častěji než u sebe, hraješ si s jeho kočkami, víš spoustu věcí z jeho osobního života. Někteří si dokonce myslí, že mezi vámi něco je. Naštěstí to ale jsou lidé, které vůbec neznám. 

Co to se mnou je?! Felix mě asi nakazil těmi svými pocity k Changbinovi a já...jsem si je vtěsnal do hlavy a teď si tak připadám s Minhem. Tak! To bude určitě ono. Nikdy jsem neměl nikoho tímhle stylem rád, takže pochybuju, že se to stalo zrovna teď. Přeci...ani nevím, jestli jsem na holky nebo na kluky. Nebo na oboje? I kdybych byl na koho chci, Minho je můj učitel a na tom se nic nemění. A proč nad tím vůbec přemýšlím, když ho tímto stylem nemám rád? Už mi hrabe z těch Felixových řečí o lásce. 

Sundal jsem si brýle a promnul si oči. Prostě pojedu domů, v klidu se naobědvám a půjdu na doučování z matiky. Během té příležitosti si popovídám s Minhem, jakožto naším sousedem, pohraju si s kočkami a půjdu hezky domů.

Doma jsem se ještě převlékl do pohodlnějšího oblečení a vydal se po půl hodině k Minhovi. Sám na sebe jsem byl naštvaný, když jsem si uvědomil, že jsem k němu dorazil ještě dřív, než jsem si to plánoval. Já jsem k němu neměl pospíchat!

,,Dáš si něco?" zeptal se, když jsme společně došli do obýváku. Doongie se mi začala otírat o nohy. 

,,Jen vodu, prosím." poprosil jsem ho a sedl si na gauč. Pohladil jsem Soonie, která si ke mně vyskočila. 

,,Děje se něco? Vypadáš napnutě." zeptal se, když za mnou přišel se sklenicí vody. Mávl jsem nad tím rukou. 

,,Jsem docela ve stresu ze školy a trochu i z tý olympiády. Dáváš do mě až moc velké naděje a já tě nechci zklamat." zamumlal jsem lež, kterou jsem si musel rychle vymyslet. Minho si s povzdechem sedl vedle mě. 

,,Hlavně se musíš hodit do klidu. Nepřemýšlej nad vším tolik. Jsi chytrý a ta olympiáda je...nemusíš ji hrotit. Není to nic do školy. A já se rozhodně nebudu zlobit, i kdybys skončil poslední, protože vím, že ty budeš dělat všechno pro to, abys uspěl. Nějakou dobu tě už znám." řekl. S nejistým úsměvem jsem lehce kývl. Minho naklonil lehce hlavu.

,,Můžu něco zkusit?" zeptal se. Se zasmáním jsem přikývl. Absolutně jsem nevěděl, co má v plánu. Minho mi naznačil, abych se k němu otočil zády. Udělal jsem tak a čekal, co se bude dít. 

,,Kdyby ti to vadilo, tak mi řekni." Chtěl jsem se zeptat, co by mi mělo vadit. Ucítil jsem na svém krku Minhovy ruce. Musel jsem se spokojeně usmát, když mě začal masírovat. 

,,Všechno v pohodě?" zeptal se. Souhlasně jsem zamručel a zavřel oči.