Polib mě

18. kapitola

Se skousnutým rtem jsem se díval na mobil. Autobus jede za pět minut, takže...ještě jednu minutku počkám, než se půjdu oblékat. S Minhem jsem totiž od včerejška nemluvil, takže jsem se s ním nedomluvil, jestli s ním můžu jet. Ale když mě uvidí stát na zastávce, tak mi zastaví a budu moct jet s ním. Teda aspoň v to doufám, protože jinak nestihnu školu. 

Sešel jsem dolů po schodech a oblékl se. Jak jsem si to naplánoval, tak mi autobus jen tak tak ujel. Nejistě jsem se zadíval k Minhově domu. Ze zastávky jsem ho úplně neviděl, ale jakmile vyjede na silnici, tak se okamžitě uvidíme. 

Jak jsem předpokládal, tak Minho vyrazil pár minut po odjezdu autobusu. Hypnotizoval jsem jeho auto pohledem. Úlevně jsem vydechl, když Minho u mě zastavil.

,,Copak? Snad jsi nestihl autobus." řekl s úšklebkem. Pokrčil jsem rameny. 

,,Můžu jet, prosím, s tebou?" zeptal jsem se. Minho mi otevřel dveře a já si k němu nasedl. Připoutal jsem se a děkovně se na něj usmál. 

,,A co za to budu mít?" zeptal se Minho s nadzvednutým obočím. Překvapeně jsem zamrkal. 

,,No...jestli chceš, tak ti můžu přispět na benzín." odpověděl jsem. Minho se mé odpovědi jen zasmál. Nechápavě jsem na něj koukal. Minho se rozhlédl kolem nás. Poté se otočil zpátky ke mě a poklepal si na rty. Cítil jsem, jak se mé tváře začaly červenat. Natáhl jsem se k němu a krátce ho políbil. 

,,Tak fajn. To by mohlo na půlku cesty stačit." zamumlal Minho a rozjel se. S nejistým úsměvem jsem se na něj podíval. 

,,Jak jako na půlku? V půlce cesty mě vykopneš z auta?" zeptal jsem se. Minho se mé reakci zasmál. 

,,Buď a nebo budeš muset doplatit. Ale že to jsi ty, tak mi budeš moct zaplatit až odpoledne. Přijdeš ke mně odpoledne počítat, ne?" ujistil se. Souhlasně jsem zamručel.

,,Takže ve škole je všechno dobrý?" zeptala se mě babča, zatímco jsem obědval. 

,,Jojo. Všechno v pohodě." odpověděl jsem s plnou pusou. Babča mě spokojeně pozorovala. Vždycky měla radost, když jsem pořádně jedl. Podle ní bych měl trochu přibrat, protože jsem prý moc hubený. 

,,Budeš chtít ještě přidat?" zeptala se, když jsem dojedl. Zvedl jsem se a odnesl talíř do dřezu.

,,Jdi, jdi. Ať na tebe Minho moc dlouho nečeká. Já ten talíř umyju." Se zasmáním jsem se nechal vyhnat z kuchyně a vydal se na chodbu. Byl jsem už převlečený, tak jsem mohl rovnou vyrazit. 

Zaťukal jsem a čekal, dokud mi Minho neotevřel. Vešel jsem dovnitř a zul si boty. 

,,Snad jsi na naši dohodu nezapomněl." řekl Minho, když jsem chtěl jít do obýváku. Nechápavě jsem se na něj podíval. Minho si mě s povzdechem k sobě přitáhl a políbil mě na rty. S červenými tvářemi jsem se od něj odtáhl.

,,Tak...je to takhle už v pohodě?" zeptal jsem se. Minho souhlasně zamručel a vydal se do kuchyně. Následoval jsem ho. Společně jsme si připravili naše nápoje. 

,,Cítíš se dneska líp?" zeptal se Minho, když jsem se natáhl pro svůj sešit. Se stydlivým úsměvem jsem přikývl. Minho mi nadiktoval první příklad, který jsem během chviličky spočítal. Minho si najednou natočil můj obličej k sobě a políbil mě. Překvapeně jsem zamrkal. 

,,Za správně vypočítaný příklad si snad zasloužíš odměnu, ne? Bude to pro tebe taková motivace." vysvětlil mi Minho s nadzvednutým koutkem. Se skousnutým rtem jsem se zase zadíval na svůj sešit. Tak to si piš, že to pro mě bude motivace. 

Bez problému jsem vypočítal další slovní úlohu. Natahoval jsem se pro svůj polibek, když mě Minho zastavil. Nechápavě jsem se zamračil.

,,Co je? Jsem si jistý, že to mám dobře vypočítaný." namítl jsem nespokojeně. Chtěl jsem svou odměnu, kterou mi předtím slíbil. Minho se na mě škodolibě usmíval. 

,,S vidinou odměny počítáš bez chyby, ale zapomínáš na nějaké věci. A to v tuto chvíli na to, že u slovní úlohy musí být vždycky odpověď." řekl. S nafouklými tvářemi jsem se zadíval do svého sešitu. No jo... Úplně jsem na to zapomněl. Ale...vypočítal jsem to dobře. 

,,Výsledek mám ale dobře." zamumlal jsem a poupravil si brýle. Minho mě k sobě přitáhl a políbil mě na tvář. 

,,To je za tu snahu. Nechci, abys byl úplně zklamaný a ztratil svou motivaci." zašeptal mi do tváře. S lehkým úsměvem jsem přikývl. To bylo fér. Ne úplně správná úloha se rovná neúplné odměně. 

Takhle jsme počítali skoro hodinu. Schoval jsem si sešit na své obvyklé místo a sedl si hned vedle Minha. Na můj klín si hned vlezla Soonie. Spokojeně jsem si ji začal hladit. 

,,Ji, asi bychom si měli o nás dvou trochu promluvit." řekl do nastalého ticha Minho. Souhlasně jsem přikývl a otočil se na něj. 

,,Oba si moc dobře uvědomujeme, že náš vztah není úplně v pohodě. Podle mě by v našem vztahu nemusel být problém, protože jsi plnoletý, já ti opravdu neulehčuju učení a ani ti neprozrazuju věci k testům. Ale ostatní to takhle neuvidí." řekl vážně. 

,,Já vím. Je mi jasný, že si budeme muset dávat pozor a že o nás nemůžu nikomu říct. Rovnou ti ale říkám, že Felix se to určitě dozví. Jak jsi sám slyšel, tak byl schopný tě sledovat." zamumlal jsem. Minho s ušklíbnutím přikývl.

,,To máš pravdu. Pokud Felix bude mlčet, tak on se o nás asi může dozvědět. Já...upřímně se budu muset taky občas vyzpovídat svému kámošovi. Už...jsem mu o tobě jednou vyprávěl. Jen neví, jaký je mezi námi vztah." Chápavě jsem přikývl. 

,,Nikdo jiný o nás ale nesmí vědět. Takže...si musíme dávat celkově pozor na to, co říkáme, co děláme a jak se k sobě chováme." Souhlasně jsem přikývl. Všechno tohle mi bylo jasné.

,,Bude to těžký, ale zvládnu to. Chci s tebou přes to všechno být." řekl jsem odhodlaně. Minho mi to odkýval. Naklonil jsem se k němu a políbil ho. 

,,A příště, než něco hned zamítneš, tak mi dej nejdřív šanci si to promyslet." zamumlal mi do rtů a přitáhl si mě k sobě. Se zasmáním jsem přikývl a objal ho kolem krku. 

,,Neboj se. Budu ti už všechno říkat." slíbil jsem mu. Odtáhl jsem se od něj a zadíval se mu do očí. Minho mi poupravil brýle.

,,Nekoukneme se na nějakej film?" zeptal se s nadzvednutým obočím. Souhlasně jsem přikývl.