Bez krve

2. Chaotická nemocnice

„Slečno Foxová, slyšíte mě?“

Temnotu rozestoupil vřelý, příjemný mužský hlas. Oči se mi ale nechtěly otevírat. Nemohu mu dát úplně najevo, že ho slyším.

V tom mi někdo nadzvedl víčka a umělé světlo se mi dostalo do očí. Zamručím a cuknu hlavou. To světýlko konečně zmizelo.

„Nico, prosím,“ vyděšený hlas Rachel mě donutí oči trochu pootevřít, ale zase se mi zavřou.

„Chvilku jí nechte, přece jen si v bezvědomí pobyla pár dní,“ znovu ten cizí mužský hlas.

Tentokrát se pokusím oči znovu úplně otevřít a nechat je tak. Pomalu se rozkoukám a doteď nepoberu, co to ten mužský hlas vlastně říkal.

„Vern, díky bohu,“ tentokrát se ozval bratr.

„Co..,“ zachraptím. „Co se stalo?“

„V klidu slečno Foxová, utrpěla jste středně silný otřes mozku a musela jste si zde chvilku poležet,“ někdo mi stiskl povzbudivě rameno.

Otočím hlavu ke zdroji a všimnu si kromě Jamese a Rachel i blonďatého lékaře. Ten mi právě stiskl to rameno. Jeho dotek byl tak chladný... A zase ty oči. Jako hnědovláska se svojí polovičkou a Edward. Zmateně zamrkám a všimnu si, kde to vlastně jsem.

„Nemocnice?“ zašeptám a nepatrně vytřeštím oči.

„Jinak to nešlo Vern, věř mi prosím. Před školou jsi zkolabovala,“ bránil se James, jakmile na něj upřu smrtící pohled.

„A dobře udělal. Nebýt Belly a vašeho bratra, mohla jste umřít,“ přitakal lékař.

„Znáte Bellu?“ zmateně zamumlám.

„To je jedno holčičko, ty tu ležíš s otřesem mozku a ty se ptáš jen na tohle?“ naklonila se nade mnou se smíchem Rachel a líbla mě na tvář. Byla na ní znát velká úleva.

„Ale pokud tě to tak zajímá, tak ano. Bella je přítelkyně mého adoptovaného syna,“ s úsměvem odpověděl lékař a něco si zapsal do desek, co doteď držel v rukou.

„Edwarda,“ ujistím se, načež kývne.

Tak už znám otce Edwarda, pěkné. Není divu, však  mají stejné oči.

„Je mi to strašně líto ségra, je to má chyba,“ začal v tu ránu chrlit James.

„Pár dní si tě tu necháme ještě a pak můžeš jít domů, ano?“ ještě řekl lékař a dal se na odchod. „Nechám vás tu. "

„Takže to byl doktor Cullen?“ zamumlám.

„Ano, Carlisle Cullen je otec, co si adoptoval Edwarda, Alice s Jasperem a Rosalie s Emmetem. Všechny jsem je během toho týdne poznal, ale o pozornost evidentně nestojí,“ pousmál se James, ale pak zase jeho tvář zaplavila vlna výčitek. „Fakt se moc omlouvám, nevím, co mě to popadlo s tím autem.“

„Odteď bude řídit Nica a vyřešíme to tím,“ utnula to Rachel a hladila mě po ruce.

„Kde je Aiden?“ pak si vzpomenu, že tu jeden člen chybí.

„Na horách,“ povzdechne si James. „Dává si za vinu, že nám to auto koupil.“

„Ale no tak. Silnice byla kluzká přece,“ stisknu mu ruku, i mámě, abych jim dala najevo, že to prostě byla nehoda.

Jenže, jak jsem je stiskla, najednou oba zamrzli v pohybu, stejně jako veškerý hluk z nemocniční chodby ustal. Leknu se a hned je zase pustím.

To už se znovu z chodby ozval typický nemocniční hluk a James s Rachel se na mě usmáli. Překvapeně a trochu vyděšeně nad tím zamrkám, ale během minuty na to zase zapomenu a užívám si společné chvilky s mými nejbližšími.