Bez krve

9. Vetřelci ve vlastním domě

U krbu si potichu vezmu pohrabáč a číhám u vchodových dveří. Bella mezitím zalezla pod pohovku. Pochopila vážnost situace.

Zašramotila klika ode dveří. Ty se pak otevřely, někdo vkročil částečně dovnitř. Pořádně se napřáhnu a...

Cink!

„Auh! Za co?!“ dotyčný vykřikl a chytil se za čelo.

Hned ho strhnu na zem a pak odhodím na stěnu. Přiblížil se ke mně druhý. Tomu podkopnu nohy a hodím na toho prvního. V tom mi ale kdosi skočil na záda a objal kolem krku do kravaty.

Zavrčím a snažím se vyvlíknout, ale to se akorát ozve zakřupání.

„Dost! Počkat, Edwarde... Nech ji, je to má kamarádka!“ najednou do toho vstoupí Bella a cestou k nám rozsvítí.

Kolem mě bylo rozestavěno několik osob, aby mě obklíčili. Ze země poblíž nás se už ty dvě osoby zvedaly, jakmile se vzpamatovaly.

„Měl bych ji urvat za to hlavu,“ zavrčí za mnou Edwardův hlas. Ach ano, to on mě dokázal tak rychle zpacifikovat.

„Bello! Můžeš mi říct, co tě to popadlo?!“ ozvala se jedna osoba. Alice...

Byla v kruhu, stejně jako Rosie, Esme a Carlisle. Ty dvě osoby se taky k nim přidaly. Emmet a Jasper.

Skvělé. Takže jsem zaútočila na majitele této vily...

„Já.. Nevím, který nápad máš přesně na mysli?“ nevinně zamrkala Bella a přešla k nim.

„Edwarde, pusť ji,“ dal svolení Carlisle a zvedl mírně ruku.

S ducnutím dopadnu na zem a párkrát zamrkám. To jsem zvědavá, kdo mi ještě za posledních pár dní bude chtít urvat hlavu.

„Věř mi, že jich bude dost,“ zavrčel Edward.

Oh, jejej. Čtenář myšlenek nastoupil.

„Bello, nemusím ti říkat, že to co jsi chtěla udělat, bylo velice nezodpovědné. Mohla jsi umřít,“ znovu promluvil Carlisle.

„Když vy jste zničehonic začali balit, Edward mi dal kopačky a hned zmizíte bez možnosti se s vámi všemi alespoň rozloučit! Myslela jsem, že už jsme rodina,“ najednou zoufale vyhrkne bruneta.

„Bello, viděla jsem, co jsem viděla. Chtěla ses nechat proměnit tímhle novorozencem?! Carlisle má pravdu v tom, že jsi už dávno mohla být mrtvá! A co to založení požáru? Ničení našich věcí zde ve vile? Dobrovolná nabídka tvé krve, jen abys uhasila její žízeň bez ohledu na to, že tě celou vysaje?“ věčně veselá Alice teď vypadala vážně děsivě. Byla rozrušená a vyděšená.

„No, máš, co jsi chtěla a já bych mohla jít už, ne?“ odkašlu si stále sedící na zemi.

Přišla jsem si tam už zbytečná. Navíc jsem chtěla předejít následujícímu konfliktu.

Rázem se na mě upřelo 7 párů zlatých očí a jeden hnědý.

„Co jsi vůbec zač? Pokud víme, upír jsi ještě ve škole nebyla, Veronico,“ nebezpečně zavrčel Emmet. Asi byl ještě naštvaný kvůli tomu pohrabáči.

„To je... dobrá otázka,“ zabrblám a projedu si vlasy prsty.

„Co tím myslíš, máš, co jsi chtěla?“ ozvala se poprvé nepříjemným hlasem Rosalie.

„Já jsem v tom nevinně, to byl její praštěný nápad, jinak by nezůstala do chvíle, než jsem se probrala,“ zvednu ruce na znak vzdávám se.