Bez krve

13. Nabídka smíření a spolupráce

„Čím vděčíme za Vaši návštěvu?“

Jako první prolomil ticho Carlisle, který si stoupnul před nás všechny jako vůdce rodiny.

Smečka vlků nevypadala vůbec nadšeně. Jednak se neproměnili vůbec na lidi, o to to i vypadalo hůře, a někteří dokonce vrčeli. Bylo tu velké riziko, že nás napadnou, tudíž se zvýšilo mezi námi i napětí.

„Ztratili Emily,“ najednou za ně odpověděl Edward, který jim dokázal jako jediný číst myšlenky. „Před několika dny se jim povedlo zničit Laurenta. Victorie propadla šílenství a za to jim zavraždila Emily. Sam je vážně nemocný, protože byl do ní vtisknutý, proto tu není. Jacob se o něj stará.“

Jeho slova nás všechny zasáhla. Už se nikdo nesmál, šlo opravdu o všechno. Nebyla to jen naše nebo vlčí věc. Týkalo se nás to všech dohromady.

„Jaktože jsem to ale neviděla?“ vyděšeně se ozvala Alice. „Vždyť jsem sledovala rozhodnutí těch dvou.“

Bílý vlk s černými flíčky šel do popředí a proměnil se. Můj bratr James... Byl teda samozřejmě oblečený, což všechny překvapilo. O vlkodlacích přece jen bylo známo, že po přeměně zůstávají nazí.

„Nikdo tomu nerozumí. I já jsem necítil žádný upíří pach v naší blízkosti, dokud nebylo pozdě. Paul převzal vedení smečky,“ ukázal na tmavě hnědého vlka a pokračoval: „A chce zrušit dohodu.“

„Cože?“ vyděšeně zalapala po dechu Esme. Každý z nás ví, co by to znamenalo.

„Respektive chce zrušit tu část o vstupu na naše území. My jsme sice dobří lovci, ale vy máte více zkušeností s tou upírkou. Budeme se střídat každý den i noc v hlídkách, dokud ji nechytíme a neodstraníme,“ v klidu odpověděl James a věnoval mi neurčitý pohled. Asi čekal, že už jsem pod drnem nebo bůh ví co.

„Ale stále platí to, že o nás lidem neřeknete?“ chtěl se ujistit Carlisle a nespustil z té smečky pohled.

„Nechceme žádné krveprolití, takže platí. Jenom s tou výjimkou, že nebudete na našem území lovit,“ kývl bratr a proměnil se zpět na vlka.

„Myslí to vážně,“ pokýval hlavou Edward, jen co dočetl jejich myšlenky.

Černobílý vlk hodil hlavou do útrob lesa a vlci se pomalu rozcházeli.

„Dneska i v noci prý budou mít ještě oni hlídku, ale zítra brzo ráno u hranice mezi naším a jejich území se chce Paul sejít s tebou Carlisle, abyste se blíže domluvili na hlídkách,“ doplnil Edward.

„Dobře. Budu tam,“ pokýval Carlisle.

Zbytek rodiny sice potom zase zašel dovnitř, jelikož už neměli důvod proč být venku, ale já zůstala a sledovala vlky, dokud nezmizeli mezi stromy. Zlatohnědá vlčice i bíločerný vlk se ještě po mně ohlédli.

Byla jsme přece jen ještě rodina, vychovávali mě od malička. Jako Cullenovi. A mně po nich bylo smutno, i po tom všem. Jenže asi už mi nikdy neodpustí, co kvůli mně otec začal dělat. A já je plně chápu.

Budu si s nimi muset co nejdříve promluvit, takhle to prostě nejde dále...

„Vero, jdeš?“ zastavila se v odchodu Esme, což zapříčinilo, že i Carlisle se ohlédl na svou milou a pak na mě.

„Chvilku tu budu. Nebojte, za hodinku se vrátím,“ pousměji se a ohlédnu po nich.

„Jsi si jistá, že je dobrý nápad být teď v tom lese sama? Poprosím kdyžtak Alice s Jasperem, aby šli s tebou,“ trochu pochybovačně stáhl obočí Carlisle a víc objal svou manželku kolem ramen.