Bez krve

15. Klíčová informace aneb Carlisle za lháře

Mohly uběhnout tak dva týdny a byl tu začátek listopadu. Hlídky se střídaly v plném proudu a bylo to znát, poněvadž se buď na našem nebo vlkodlačím území nic významného neudálo. Victorie evidentně posoudila, že je teď pro ni až příliš nebezpečné, byť jen vstoupit na naše pozemky po tom všem, a hlavně jaký režim naše vedení nasadilo. Tedy alespoň podle toho, co se ke mně nedopatřením dostane.

Každý den zkouším přesvědčit Carlisle, abych mohla též pomoct, ale zatím vždy dostanu stejnou zápornou odpověď doplněnou pokaždé jinou výmluvou. Stejně si však o tom myslím své. Zvlášť potom, jak zareagoval tenkrát na mou nevinnou otázku, zda léčí Samuela. Stoprocentně mi něco tají, jen nevím co.

Jedna věc ale byla pozitivní, že mě drží víceméně od toho všeho dál. Podstupuji dennodenně tréninky sebekontroly i za přítomnosti Belly, která nás začala pravidelně navštěvovat, už kvůli Edwardovi. Lekce jsou samozřejmě vždy pod vedením ať už samotného Edwarda, Carlisla nebo Jaspera. Ale ten tam byl spíše kvůli bojovému umění než sebeovládání. No a čím více tréninků mám za sebou, tím lepší mám kontrolu.

Co se musí také nechat, mé tělo se začíná též přizpůsobovat režimu, že nedostane vždy krev, když si o ni řekne. Jsem bez ní už ty dva týdny a není to na mně skoro znát. Minule touhle dobou už jsem byla téměř na umření. Ikdyž umření...Celkem paradox, vzhledem k tomu, že jsme upíři.

„Dneska jsi nějaká zamyšlená Vern, mám se obávat?"

Z mého zadumání mě vytrhne osobně můj bratr. Bylo uprostřed dalšího týdne, přesněji poledne a on měl s vlkodlakem jménem Jared na našem pozemku zrovna hlídku. A jelikož jsem u Cullenů ve vile výjimečně trčela sama, protože všichni byli ve škole, v práci nebo na hlídce, rozhodla jsem se dělat společnost mému bratrovi. Donesla jsem jim i oběd. Ale jak tak koukám, to možná byla chyba.

„Hm?" zabručím a pořádně se na něj zamračím. Zrovna jsme šli do lesnatého kopce a Jared někam na chvíli odběhl.

„Jsem zase tolik neřekl," uchechtl se a dal ruce na znak vzdávám se.

„Promiň, dneska nejsem úplně ve své kůži," zavrtím hlavou a omluvně se na něj podívám. Uvědomím si, že jsem se hlavně jeho chtěla zeptat na jednu věc.

„Však v pohodě, jen jsem si tě dobíral," uculil se. Spokojeně mě objal kolem ramen a vtiskl mi bratrskou pusu do vlasů. „A copak trápí mou milovanou sestřičku?"

„Jen taková nepříjemnost. U Cullenů," váhavě začnu a zamyšleně sleduji horizont, co se před námi začal rozprostírat.

„U Carlisla? To je docela novinka. Vždycky se s nimi dalo rozumně domluvit," překvapení rozhodně neskrýval a vypadalo to, že ironicky to taky nemyslel. To ale nežil s nimi v jednom domě jako já.

„Přijde mi, že už to začínají přehánět. Snaží se mě neustále držet mimo veškeré dění, co nastalo kvůli Victorii. Na hlídky nesmím, do školy až v prosinci, když se začnu vyptávat na situaci, hrozně mlží, vymlouvají se nebo se přímo tomu tématu vyhnou. Už mi to leze na nervy," přiznám se a zastrčím si pramen černých vlasů za ucho.

James mi celou dobu naslouchal a zamyšleně se mnou sledoval okolí kolem nás. Dokonce byl i chvíli ticho, potom co domluvím a stáhl svou ruku z mých ramen zase zpět k sobě.

„Tak moment," vyložím si jeho chování po svém a prudce zastavím. „Ty o tom něco víš, že jo?" zkoumavě sleduji jeho postavu, co zastaví až o dva kroky dál a až teprve se otočí čelem ke mně.

„Sice jsem slíbil Carlislovi, že ti nic o tom neřeknu, ale zase jsi moje sestra a on není můj alfa. Takže je na čase ti říct tu klíčovou informaci," promnul si kořen nosu. Viděla jsem, jak se to v něm pralo. Nechtěl zklamat ani jednu stranu. Muselo jít o něco důležitého, že ho to dokázalo takhle zvážnět.

„Jsem jedno velké ucho," zamumlám opatrně tak, aby si to náhodou nerozmyslel.

„Jde o našeho tátu. Pro tebe teda asi jen Aiden," odmlčel se a vložil ruce do kapes kabátu. „Slyšel jsem, jak se tě tady dlouho domáhal a co vyváděl na vašem území. Prý se vám povedlo ho nakonec zahnat až za hranice Forks ale..." znovu se zasekl a uhnul pohledem. „Zjistili jsme, že Victoria při vraždě Emily měla komplice. Proto to Alice neviděla ve vizi a proto jsme až pozdě zachytili pach. Ten komplic má dar. Ovlivňovat a manipulovat dary ostatních upírů a smysly vlkodlaků."

Vytřeštím oči a zalapám po dechu, jen co mi došla ta souvislost a co mi tím chce říct.

„Ten komplic je James," nevěřícně vydechnu. „To snad není pravda...můj nevlastní otec je padouch..."

„Jo, já vím. Taky se mi to těžko věřilo. Alespoň do doby, než jsem ho naživo viděl na našem území," přitakal a prohrábl si vlasy.

„Cože? Kdy?" dnes už po druhé vykulím oči.

„Tohle pondělí. Bylo to v noci. Naštěstí jsme ho dokázali zase zahnat, ale vrací se a nemáme úplně z toho dobrý pocit. Kort, když jsme v oslabení, jelikož náš hlavní alfa téměř umírá..."

„Počkat, co? Jak jako že Samuel umírá?!" vyděšeně ho sleduji a on ztuhne.

„Do hajzlu, to jsem neměl říkat," polkne.

Už se ani nesnažím něco říkat nebo na to nějak reagovat. Projelo mnou zklamání. Tušila jsem, že mi Carlisle něco tajil, ale že až takhle všichni kolem mě lhali? To jsem si ani ve snu nemyslela. Brala jsem je jako druhou rodinu, která mi nejednou zachránila život. Věděla vůbec o tom i Bella?

„Hele, je mi jasné, že to teď v tobě šrotuje, ale Carlisle není takový, za jakého ho momentálně máš. Nic ti o tom neřekl třeba z dobrého důvodu. Nejspíše tě chtěl tím chránit," bratr ke mně přistoupil a vzal mé dlaně do rukou.

„Chránit před čím? Před pravdou? Celou dobu mi lhali!" vyškubnu své dlaně a frustrovaně si projedu prsty vlasy. „Považuji se za přátelského upíra, ale co vážně nesnáším, tak to jsou lži! Jako beru, kdyby měl někdo své vlastní osobní tajemství, každý nějaké má. Dokonce i já. Ale tohle? Tohle se zatraceně týká mě!"

„O tom Samovi ne, to je vlkodlačí věc," v tom můj rozhořčený výstup přeruší mužské zavrčení.

Prudce se na dotyčného otočím a polknu, když spatřím Jareda. Sakra, jak dlouho už tu je?

„To nic Jarede, ona to tak nemyslela. Vlastně jí to jen ulítlo," snažil se zachránit situaci James.

Z Jareda se zase ozvalo vlčí zavrčení, přičemž si mě dopodrobna prohlížel. Pak ale zničehonic uvolnil postoj a usmál se.

„No jen aby. Ale ať to neříká hlavně dál. O tom ví jen Carlise," mrkne na nás.

Překvapeně zamrkáme, ale i zároveň se nám uleví.

„Carlisle? Takže ho nakonec léčí," vydedukuji z toho.

„No léčí...spíše udržuje na životě," v tom sklesle vydechne a sklopí pohled.

Oba vlkodlaci měli velký strach o svého alfu. Přece jen si ho vážili a byli jako bratři.

Poslední skládačka mi zacvakne na správné místo. Konečně mi dává i vše smysl. Tedy to o tom Samovi mi moc nedává smysl, proč mi Carlisle tajil, ale nejspíše šlo vážně o dost soukromou vlčí věc.

Ale ty dennodenní tvrdé tréninky už dávaly větší smysl, stejně tak, proč jdu do školy až v prosinci. Carlisle evidentně věří, že do prosince bude po všem. A když ne, tak abych byla maximálně připravena.

A to všechno jen kvůli Victorii a jejímu šarmu, kterému nedokáže žádný muž, natož upír odolat.

Po delší pomlce se opět hlásím s novou kapitolkou! ♥
Jen doufám, že kvalita psaní úplně neklesla na špatnou úroveň a je to stále ke klidnému čtení :D.
Za ohlasy, komentáře nebo jinou reakci budu samozřejmě ráda♥
Vaše Reb♥

Slova: 1208