Bez krve

28. Bitva na život a na smrt - 1. část

Bitva se nebezpečně rychle blížila. Cítila jsem to na sobě. Dělalo mě to neklidnou a velmi nervózní, přece jen šlo o životy lidí, na kterých mi záleželo. Do toho mi stále zněly v hlavě Jamesova slova.

Překulila jsem se ve spacáku na druhý bok a zavřela oči při snaze konečně usnout, ale bez úspěchu. Na to mě moc lítaly myšlenky všemi směry.

Nejhorší je, že mi začíná být Jamese líto. Celou dobu v sobě dusil takové pocity a musel přitom sledovat, jak jsem se postupně zamilovávala do jeho alfy.

Když pominu to jeho příšerné chování za poslední 2 týdny, byl jinak hodný kluk. Malý muž, kterému záleželo na bezpečí a zdraví jeho nejbližších. Jen škoda, že mu lásku nemohu oplatit stejným způsobem, jako on mně. Já ho beru stále za svého brášku a nic se tím nemění.

„Přes to cvakání zubů nemohu vůbec spát," v tom mě vytrhl Jacobův hlas z vedlejšího stanu.

Až teď si povšimnu, jak venku řádí sněhová bouře a pro člověka by mohla být velká kosa. Tím mé myšlenky došly k Belle. Chudák, musí jí být opravdu zima.

Vyhrabu se proto ze spacáku, rychle přelezu z jednoho stanu do druhého a zapnu za sebou zip.

„Taky nemůžete spát?" pokusím se prohodit vtípek, který samozřejmě nebyl ani zdaleka vtipný.

„Ne. Bella se tu jen třese, protože sní o Edwardovi," sarkasticky pronesl Jacob s povytaženým obočím.

„No jo, mlčím. Chcete pomoct?" dám ruce na znak vzdávám se.

„Pomůžeš jedině tak, že ani necekneš o tomhle Edwardovi," v polospánku zamumlá Bella a více se natiskne na Jacobovu holou hruď. Vypadalo to, že už jí tolik nebyla zima, že ji vlk pomalu zahříval.

„Víte, že si to přečte z našich hlav, že?" pobaveně mi vyletí obočí vzhůru.

„Mně nevadí, že se o tomhle dozví, ať vidí, že i já usiluji o Bellu," zabrblal Jake, načež se málem zadusím vlastní slinou.

„Cože? Ty a Bella? A James a já... Nezačíná to být trochu zamotané ty vztahy?" snažím se to pochopit.

„Trošku. Ale ty to máš přece jen trochu jiné," pousměje se Izabell a hodí po mně očkem.

„To je pravda," usoudím a rozhlédnu se po stanu. „James je na hlídce?"

„Asi před dvěma hodinami na ni odešel," přitakal vlk.

„Tak fajn. Vypadá to, že to máte pod kontrolou, půjdu zase na kutě," kývnu hlavou. „A ne že si to tu spolu rozdáte!"

Při doprovodu Bellina smíchu chci opustit jejich stan, ale Jacův hlas mě v tom zastaví.

„Veronico... Vím, že je to těžké, ale... James tě opravdu miluje. Cítíme to všichni ve smečce až na Sama."

Věnuji mu smutný provinilý pohled, ale nic na to neřeknu. Nemám co. Jen mi je Jamese líto.

............................

„Vern, vstávej, rychle!"

Zamručím a snažím se odehnat dotyčného rukou, proč mě tak nekřesťansky budí.

„Nico, zatraceně! Blíží se sem Victoria s Rachel a Aidenem! Sam nám poslal varování, došlo jim, že když ani jeden z nás nejsme na bitevním poli, budeme s vámi!"

James se mnou začal tak třást, až zavrčím a konečně se posadím.

„Počkat, co? Jak jako že jim to došlo?" vyjeknu a už se soukám ze stanu.

Mám pocit, že jsem naspala snad jen 2 hodiny.

„Máme podezření, že je varoval ten jejich prostředník. Tvůj otec," narychlo vysvětlil a už mě tahal venku na nohy.

Poblíž už stála znepokojená Bella a nazrzlý vlkodlak - Jacob.

Potíž byla v tom, že se Bella úplně neuměla ještě bránit, navíc jí nepomahala žádná nadpřirozená síla.

„Takže balíme? Utíkáme někam pryč?" mírně vyděšeně se rozhlédnu po okolí, jako kdyby na nás měli každou chvilku vybafnout.

„To nestíháme, navíc už určitě mají náš pach," zavrtěl hlavou James a proměnil se též ve vlka.

„Skvělé, takže budeme chránit Bellu," vyvodím si z toho.

„Neřekla bych, že se vám to povede, protože Bella je má," v tom se ozval cizí ženský hlas a před námi dopadla na nohy zrzavá mladá žena s červenýma očima.

To bude Victoria. To znamená, že ti ostatní nebudou už daleko.

„Dej si odchod liško. Nikdo tě tu nezval na kempování," mírně pokrčím kolena a ozve se ze mě téměř vlčí zavrčení.

„Jak jsi mě to nazvala?!" osočí se na mě a vystartuje.

Čekala jsem to. Proto vyrazím naproti, odrazím od země a kopnu do jejího obličeje.

Dva vlkodlaci naráz zavrčí, z toho jeden zůstal u Belly, aby ji chránil a druhý mi šel pomoct se zrzkou.

James se dostal za její záda a zakousl do jejího krku, až vykřikla. Já, jakmile jsem dopadla na zem, se na ni otočím a chci na ni znovu vystartovat, jenže mě smete na zem zlatohnědý vlk.

„Ne tak rychle má nevlastní dcero. My pro tebe máme trochu jinou práci," objevil se u nás i Aiden.

„Ale to mě nezajímá," odseknu, odkopnu ze sebe Rachel a než se stihne vzpamatovat, vyrazím proti Aidenovi.

On se jen z lehkostí vyhnul, stačil chytnout za krk a přimáčknout k nejbližšímu stromu. Chytnu oběma dlaněmi jeho zápěstí a pokusím se ho od sebe odtáhnout.

„Víš, co se stane, když se vlkodlačí krev setká s upírským jedem v oslabeném těle, ve kterém koluje neznámá látka vázaná na červené krvinky?" s očima šíleného vědce se mě nebezpečně blízko mého ucha zeptá.

„Ne a ani se mi to nechce zjišťovat," zachraptím, nakopnu ho do rozkroku a když se předkloní, tak zase kolenem do hlavy.

Všimnu si, že oba vlci na straně dobra zrovna zápasili s Rachel. Toho využila skoro domlácená Victoria a už mířila za Bellu, která se schovávala za stromem.

Ještě strčím do Aidena, aby se zkutálel z mírného kopečku kamení, rozběhnu se k zrzce a strhnu ji na zem v době, kdy už chtěla skočit na Bellu.

„Mé kamarádky se ani nedotkneš," zasyčím ji do obličeje, zasednu ji hrudník a uchopím její hlavu do rukou.

Brunetka mě mezitím vyděšeně sleduje, stejně jako scénu mezi třemi vlky. Zase na ní byla vidět úleva, že ještě není po ní.

„Shnij v pekle," zavrčí upírka nazpět, než úplně zatáhnu za hlavu a povede se mi ji utrhnout. Okamžitě ji zhnuseně shodím k jejímu tělu a odtáhnu se od ní.

„Vern pozor!" vyhrkne Bella.

Jenže to už ucítím kousanec zezadu na krku. Vyjeknu, oženu se po upírovi a odtrhnu ho od sebe. Jenže to vyvolalo pozornost černobílého vlka, nechal Rachel na spojenci a rozběhl se k nám.

„Ne Jamesi, poč-"

Bylo pozdě. Vlk se pustil do něho. Bojoval statečně. Ukousl mu zápěstí a povedlo se mu ho povalit na zem. Ale on ho následně převalil, až se dostal za něj, vytáhl nůž z kapsy a podříznul vlkovi hrdlo.

„JAMESI!!!"

Zasněženou krajinou se nesl můj zoufalý bolestný výkřik.

„Měl jsi mě tenkrát poslechnout, synu."

Slova: 1095

~Reb~