Epilog

92 7 1
                                    

„Dokud se nevrátí do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš....“

Zazněla poslední slova na skromném smutečním obřadu.

Všichni přítomní se na pokyn postavili a farář pomalu odešel, aby jim dopřál soukromí se naposledy rozloučit se zesnulými.

Obecenstvo se dělilo na tři části. Vlkodlačí, upírskou a lidskou. Vlkodlaky zastupoval Sam, Leah, Jared, Quil, Seth, Jacob, Paul a Embry. Za upíry byl přítomný Carlisle, Esme, Edward, Jasper, Alice a Bree a nakonec tam postávala i Bella s otcem. Mužské osazenstvo se snažilo svůj smutek zakrýt a být podporou ženské společnosti. Ta pro změnu nic neskrývala a kdo mohl, ronil slzy.

„Přišli jsme o tolik členů,“ do ticha vydechl Carlisle a sledoval 4 náhrobky tesané z mramoru.

Všichni si přáli, aby jejich zesnulí nejbližší byli pochováni co nejlépe a hlavně nejblíže k jejich domům. Proto pohřeb proběhl u domu Veronicy a Sama.

„Každá válka se neobejde bez obětí,“ pronesl Jasper a konejšivě si k sobě tiskl třesoucí se Alice. Ta už v sobě nedokázala tolik emocí v sobě držet a rozvzlykala se i přes fakt, že neronila žádné slzy.

„Nemuselo to tak být,“ zabrblala Bella a setřela si další slzy. Její otec sice zesnulé moc neznal, ale prosadil si svou, že chce být za každou cenu podporou své jediné dcery. Proto jí konejšivě stiskl rameno a snažil se porozumět, co všichni vykládají.

Samo o sobě ta skutečnost, jak najednou mohli být upíři, vlkodlaci i obyčejní lidé pohromadě bez toho, aby se navzájem uráželi, nenáviděli nebo nedej bože nepozabíjeli, byla vcelku zajímavá. Možná to zavinil fakt, že obě strany o někoho přišly. Nebo možná pochopili, že mají společného nepřítele a je lepší spolupracovat než po sobě štěkat. V případě vlků doslova.

„Co bude teď dál?“ poprvé se potichu ozvala Bree, která se tomu všemu taky snažila porozumět, ikdyž skoro nikoho neznala.

„Nesmíme zapomenout na skutečnost, že Aiden uprchl a má silného komplice. Teď nám asi dá chvíli pokoj, vzhledem k tomu, jak selhal v bitvě a přišel o Victorii s Rachel. Ale navždy to bohužel nebude,“ zamyslel se Edward, jen co postupně všichni začali odcházet do dvoupatrového domečku, který obývala nejdříve rodina Foxova a poté Sam s Nicou, a teď sloužila ke smuteční hostině.

„Chybí nám však členové naší rodiny,“ posteskne si Esme. Taky to brala těžce. Šlo přece jen o její adoptivní děti, které měla už nějaké století. Milovala je. Stejně jako Carlisle a ostatní.

„Jsme Cullenovi. My to zvládneme. Musíme,“ snažil se na všechny poslat Jasper uklidňující a zároveň povzbuzující vlnu.

Ostatní si toho všimli, ale nechali to být. Teď neměli prostor na nějaké hádání se o darech, nýbrž na vzpomínání na hezké chvilky s jejich milovanými.

Všichni upíři i s Bellou a jejím otcem dorazili do domku, ale vlkodlaci ještě zůstali u náhrobků. Sam mlčky stál mezi hrobem jeho milované a členem smečky, Leah plakala nad místem, kde ležel její milenec. Zbytek smečky byl rozmístěný kolem nich.

„Jak tě vlastně ten doktor dokázal dostat ze spárů toho otisku, abys neumřel?“ zajímal se mladičký Seth a těkal pohledem mezi ostatními.

„Existuje jeden starodávný obřad, který tě zbaví schopnosti se do někoho otisknout. Trestalo se tím členy smeček, kteří hrubě porušovali pravidla. Ovšem ztrátou této schopnosti jsem se vzdal i práva být nadále alfou. Proto to odteď přebírá Jacob,“ Sam sice mluvil odměřeně, ale v hloubi duše trpěl. Nedokázal si představit, jak to teď bude dál.

Ani raději nedomýšlel, jak to zvládne bez ní...

„Same, o tom jsme už přece mlu-“

Jacoba přeruší dlouhý zoufalý a zároveň prosebný pohled bývalé alfy, když se na něj otočil. Proto rezignovaně nakonec kývl a už raději nic neříkal.

„Jsi si jistý Same?“ podíval se na něho Paul.

„Ne že bych nevěřil tvým schopnostem být alfou Paule, ale Jacob má na to právo. Vždycky měl,“ omluvně na svého přítele vzhlédl nazpět.

Zbytek smečky byl na to moc v šoku, aby něco řekl. Snažili se to všechno přijmout jako samozřejmost a přeskakovali pohledem z jednoho na druhého.

„Pojďme už radši za nimi. Slíbil jsem Belle, že se pokusíme nerozpoutat oheň,“ během chvilky zase promluvil Jacob a kývl k domku, odkud už je nervózně vyhlížela Bella.

Paul se Samem kývli a vydali se tam. Zbytek smečky jakožto vzorní členové je následovali s Jacobem v čele.

Jak už to v životě bývá, všechno jednou skončí, stejně jako vyhasly životy našich milovaných. James, Rosalie, Emmet a Veronica zemřeli v obraně proti zlu, ale nikdo nevěděl, že i něco nového přitom začíná.

Něco, o čem věděl jen Aiden a jeho společník. Nebo se o to postará někdo jiný? To už je jen ve hvězdách.

Slova: 761

~Reb~

Bez krve Kde žijí příběhy. Začni objevovat