Bez krve

26. Arogantní James

Mohla uběhnout taková hodina od chvíle, co mě probrali a taková čtvrthodina, co mě Carlisle odpojil od infuze, kyslíku a monitoru měřící životní funkce. Rozhodně jsem se potom cítila lépe, jen nevím, jestli to přežiju po rozhovoru s bratrem.

Ten teď v obýváku chodí z jedné strany na druhou a naopak. Do toho si nervózně kouše nehty a sem tam hodí oko na mou maličkost. Sam stál jako ochránce po mém boku, Carlisle odešel, aby nám dal soukromí.

„Takže?“ nevydržel to James, zastavil uprostřed místnosti a přímo nás probodával pohledem.

„Jsem nemocná,“ narovinu, přesto velmi nerada, mu sdělím a zachumlám se do deky.

„To už jsem taky zjistil, když tu byl Carlisle a dělal s tebou furt bůh ví co,“ neodpustil si.

„Poslyš Jamesi, to ses vždycky choval jak hovado nebo jen od doby, co ses zabouchl do Leah?“ tentokrát si rýpnul Samuel.

Mírně znejistím a blesknu pohledem po Samovi. Čekala jsem, jak na to druhý vlk zareaguje.

„Spíše od doby, co jsem tebe poznal,“ vrátil mu to, načež se od obou ozvalo vlčí zavrčení.

Bylo to jako stát mezi dvěma časovými vlčími bombami.

„Dost,“ utnu je unaveně a promnu si oči. „Aiden mě pravidelně, doteď nevím ani jak, trávil neznámou látkou, která blokuje navázání hemoglobinu na červené krvinky a dokonce ho i nahrazuje. Do přeměny to bylo nečinné, protože jsem byla člověk. Pak to začalo při upírství, otisk to pospíšil.“

„Jen otisk? Ne náhodou to, jak tě ten idiot opustil a tím ohrozil vaše pouto?“ střelil pohledem po Samovi, který se snažil ovládat, ale bublalo to v něm docela dost.

„Opustil jsi mě i ty Jamesi. Nevěřil ani na sekundu. Myslím, že to bolelo asi víc,“ špitnu a sklopím zrak.

„Skvělé, tak ze mě udělej nakonec toho nejhoršího, vždyť si nic jiného nezasloužím, že?“ sarkastický pronesl a rozhodil rukama.

„Máš pravdu, nezasloužíš. Je na tebe až moc hodná, nevděčný spratku,“ setřel ho Sam.

„Jak jsi mě to nazval?!“ vyjel James a začal divoce funět.

Páni, ten je opravdu snadno výbušný. O to horší to je pro nás, poněvadž to vypadá, jako kdyby k přeměně neměl daleko.

„Jamesi, prosím, uklidni se,“ povzdechnu si a vložím obličej do dlaní.

„Není nemocná s nějakou lehkou chřipečkou,“ začal mluvit za mě můj věrný vlčí přítel. „Je opravdu vážně nemocná. Je dokonce možné, že tu za pár dní nebude.“

V Jamesovi to hrklo a vytřeštil na nás oči, jako kdyby se najednou probudil do kruté reality.

„C-co?“ vydechne šokovaně. „Tak tohle jsi tenkrát chtěl říct? Že už nemá čas? Proč jsi ho zastavila?“

„Změnilo by se vůbec něco?“ smutně se na něj podívám a přitáhnu si kolena k bradě.

„Změnilo! Zatraceně hodně změnilo,“ prohrábl si rozrušeně vlasy a přešel k oknu.

„Jamesi? Co jsi provedl?“ zamračila se jeho alfa, když jí něco došlo.

Něco za tím muselo být, jinak by takhle nereagoval.

„Byl jsem na tebe tak strašně naštvaný. Navíc jak jste ublížili i Leah....,“ zasekl se a otočil se k nám zády.

„Co. Jsi. Udělal?!“ téměř zavrčel Sam.

„Omlouvám se, vážně, jinak bych nic neřekl, i kdyby mě nutila. Ale je to stále moje matka,“ jako každý viník ze sebe sypal jednu výmluvu za druhou.

„Za tebou byla Rachel?“ zpozorním.

„Prostředník, kterého poslala,“ zamumlal. „Jmenuje se Christopher, upír živící se lidskou krví. Byl u mě ještě před tím, než mě unesli a tebe všichni brali za zrádkyni.“

Jeho pohled tentokrát směřoval na mě. Už jsem neviděla toho arogantního vlka, co poslední dobou byl. Působil najednou na mě jak odkopnuté vystrašené štěně.

„Jestli dokáže manipulovat s myšlenkami a emocemi, leccos to vysvětluje. Například tvé nesnesitelné chování,“ odvodil z toho starší vlk.

„Řekl jsem mu všechno o tobě Vern,“ zahanbeně sklopil zrak „Úplně všechno kromě nemoci, co tě zabíjí. O tom jsem nevěděl.“

„Proč se ptal jen na mě, to nedává vůbec smysl...,“ nechápavě nakrčím obočí.

„Je to tvůj skutečný otec.“

_____________________

Přišlo mi, že jsem dneska toho moc nenaspala. Potom, co bratr odešel, my se se Samem navečeřeli a šli do postele, neustále mi šly myšlenky kolem vlastního otce.

Proč se objevil až teď? Co po mně chce? A čeho chce docílit, že se ptal jen na mě?

S nechutí pomalu otevřu oči a zjišťuji, že Sam už není v posteli.

Asi šel vyřizovat něco se smečkou. Závidím, jak i potom všem jde s klidem dál, ikdyž se včera dozvěděl, že měl ve smečce 2 zrádce. Rachel a teď i James.

„Nico, vstávat, zrovna mi volal Carlisle, našli shodu,“ celkem energeticky otevřel dveře od ložnice Sam a usmál se na mě. „Spala jsi vůbec?“

„Jojo, spala,“ zamručím a vyhrabu se z postele. „U koho našli shodu?“

„Kupodivu u tvého nevlastní bratra. Jen musíme být opatrnější, přece jen je z části upír a z části vlkodlak,“ pousmál se, přešel ke mně a políbil mě.

Okamžitě mu polibek oplatím a objemu kolem krku, jako kdyby to bylo naše naposledy.

„Klid, já ti mezitím nikam neuteču,“ usmíval se, jen co se od sebe odtáhneme.

„Nikdy nevíš, co se stane,“ prohrábnu mu černou čupřinu, co mu padala do očí, líbnu ho ještě na tvář a jdu se převléknout.

Jen co se společně nasnídáme, vyrazíme k naší známé vile Cullenů. Byl to příjemný pocit vědět, že nejedu jen na infuzi ale i něco, co mi pomůže v zítřejším boji. A též se ta dobrá nálada přenesla i do naší společné chvilky, kdy jsme se dokonce i smáli.

„Ještě jednou jsem to raději ověřoval, ale vypadá to, že James by mohl být potencionální dárce,“ jen co jsme dorazili do Carlislovy pracovny, hned na nás vybalil.

James už stal u lehátka a smutně sledoval mou maličkost.

Vím, nevypadala jsem po včerejšku úplně nejlépe. Avšak naštěstí ještě neumírám.

„Opravdu to chceš podstoupit?“ ověřuji si a též na něj upřu vděčný pohled.

„Samozřejmě dost komplikuje to, že je James napůl vlkodlak i napůl upír, jen doufám, že to tolik neovlivní původní účel té tranafuze,“ dodal doktor.

„Jsem. Za to co jsem provedl, ti to chci alespoň takhle vynahradit,“ odpověděl bratr na mou původní otázku a kývl k blonďatému upírovi.

„Dobrá, v tom případě se můžeme na to vrhnout,“ pokýve starší upír hlavou a vzal do ruky trochu delší jehlu, než co užívá na odběry.

James při pohledu na ni náhle zbledl, vytřeštil oči a plácl sebou o zem.

„Ten to bere nějak doslova...“

Slova: 1044

~Reb~