Bez krve

29. Bitva na život a na smrt - 2. část

Tupý dopad už přeměněného vlka na zasněženou zem následoval můj výkřik. Ihned jsem k němu přiběhla, položila si jeho hlavu na klín a přitiskla ruce na krk, kde masivně krvácel.

Aiden jen věnoval celému okolí pohrdavý pohled a zmizel i bez Rachel, kterou těžce zranil Jacob a před tím James. Ale to už jsem moc neregistrovala.

Můj hlavní cíl byl James. Sledovala jsem, jak bojuje, aby neusnul a téměř se topil ve své vlastní krvi.

„Ne, ne, ne, Jamesi,“ vzlyknu a z očí se mi řinou slzy.

„Omlouvám se za všechno,“ špitnul a náhle mě chytil za obě předloktí. „Nezapomeň, že tě miluji.“

„Jamesi,“ vykníknu, jen co mu samovolně spadnou ruce podél těla, zavřou se jeho dobrosrdečné modré oči a naposledy vydechne.

„Prosím ne, prosím!“ zoufale vyhrknu a už nedržím pláč na uzdě, jak jsem se doteď snažila. Položím si čelo na to jeho a vzlyky mi otřásají tělem.

Zakrvenými prsty mu přejíždím po vlasech, jako kdyby ho to mělo přivést zpět a bolestně zavřu oči. Tak moc jsem chtěla křičet, jak se můj hrudník bolestně sevřel a srdce divoce bušilo. Ale jako kdyby mi to někdo všechno odebral a já jen mohla vzlykat do jeho vlasů.

Pocítím chladnou ruku na rameni, ale nevnímám ji. Chtěla jsem jen truchlit nad ztrátou nevlastního milovaného bratra.

„Nico, pojď. Volá nás Carlisle, Volturiovi přijdou,“ naléhá Bella s roztřeseným hlasem.

Ikdyž neochotně, pustím opatrně bratra na zem a ještě celá ubrečená si stoupnu na rozechvělé nohy. Kolem nás se začali shromažďovat ostatní vlci a jen, co jsem ustoupila, udělali okolo Jamese kruh a smutně do něj žďuchali čumákem. Chtěli ho probrat. Ale už to nešlo.

Sam jakožto obrovský černý vlk ke mně jen pohodil hlavou a připojil se k ostatním. Pro smečku to musela být podobná rána jako pro mě.

Seberu všechny své zbylé síly, vezmu Bellu do náruče a rychlým během se za nedlouho dostanu na mýtinu, na níž se nacházela mrtvá upírská těla novorozených a Cullenovi už je jen spalovali.

Jediné pozitivum na tom všem bylo, že zvítězili v tak těžké bitvě nad novorozenými. Ovšem nešlo si nevšimnout, jak jednu mladou novorozenou dívku nechali naživu.

„Za jak dlouho?“ zajímala se Bella.

„5 minut,“ vydechla Alice.

Všichni věděli, na co se Bella ptala, neřešilo se nic jiného.

„A ta malá?“ zachraptím a opřu se o velký kámen.

„Nabídli jsme jí přístřeší, nechtěla na nás útočit,“ vysvětlila Esme a věnovala mi starostlivý pohled.

Všichni věděli, co se stalo, ale nikdo raději to bolestné téma neotevíral.

„Jmenuje se Bree Taner,“ nakonec dodal Edward, ale to už všichni upřeli pohled na horizont, kde se objevilo několik upírů v plášti.

Už na dálku jim rudě zářily oči a nesly se tak nadřazeně, že na první pohled bylo jasné, že se jedná o Volturiovy.

„Vypadá to, že nám unikla skvělá bitva,“ pronesl jeden z těch vyšších, jen co se zastavili pár metrů před námi.

„To ano. Ještě nikdy se nestalo, že by nás nebylo zapotřebí,“ přitakala blonďatá dívka, která vypadala, jako by měla hlavní slovo.

„Prostě štěstí,“ jen to okomentoval Carlisle.