Bez krve

5. Co dokáže hlad a nedůvěra

„Veronico ne!“

Otec mě hned strhl na zem a přišpendlil k ní. „Bello, jeď, hned! Dlouho ji neudržím!“ pak houknul na brunetku, ale ta se nehla z místa.

Trochu strach cítila, ale stála z jiného důvodu. Jako kdyby na něco čekala.

Mezitím jsem se snažila vymanit ze sevření a vrčela přitom poháněná upírským loveckým instinktem.

„Bello!!“ vykřikl zase otec, já naposledy sebou škubla, tím se uvolnila a strhla svou spolužačku na zem.

V tom mě srazilo na zem něco velkého a chlupatého. Zalehlo mě tlapami a výhružně vrčelo. Ani nevím, co se v okolí dál dělo, svůj zrak jsem přišpendlila na to obrovské chlupaté vrčící zvíře. Vypadalo jako vlk, ale o hodně větší. Mělo pěknou huňatou bílou srst s občasnými černými flíčky a vypadalo jak štěně na mazlení, kdyby zrovna nevrčelo, nemělo vytáhlé drápy a nebylo tak obrovské.

„Díky Jamesi, stačí,“ v tom nás vyrušil otcův hlas a vlk ze mě pomalu slezl. Z očí mě ale nespouštěl a stále vrčel.

Dám ruce na znak vzdávám se a též pomalinku stoupnu na nohy. Vzduch byl najednou o dost lehčí, bez žádného vábení. Žádná krev a ani přitahující pach. A mně se zase rozjasnil úsudek a racionální myšlení.

„Jamesi?" pak mi došlo, jak ho oslovil.

„Jo, říkal jsem ti o tom. Jen James je s tím rozdílem, že je napůl upír a napůl vlkodlak,“ významně se na mě podíval.

„Právě jsem se málem zakousla do spolužačky...," pak si uvědomím a přikryju si ústa.

„To je to, o čem jsem mluvil. Potřebuješ trénovat, lovit zvěř, aby tě pak nelákala ta lidská krev. I já si tím prošel,“ znovu vysvětlil a podrbal vlka mezi ušiskama.

James přivřel oči a přestal vrčet, jak se mu to zalíbilo. Bylo zvláštní vidět bratra v této podobě.

„Jak moc o tomhle ti dva vědí?“ kývnu k Jamesovi a pak na sebe ukážu.

„Vědí všechno. Hlídají nás z povzdálí, aby sem nepřijel nějaký člověk, Bella jim nejspíše proklouzla, “ Aiden stále drbal to psisko mezi ušima.

„To tak strašně páchne on?" pak ke mně doputuje jeho pach. Velmi silný na první dobrou identifikovatelný zápach. Připomínal mi zmoklého psa.

Vlkodlak si uraženě odfrkne a táta rozesměje. Přitom kývne a přestane Jamese drbat.

Do toho přiběhl k nám další vlkodlak. Byl snad ještě větší s tím rozdílem, že jeho srst vypadala lesklejší do hnědorezavé až zlatavé barvy. Pak se přeměnila na mámu v legínách s dlouhým tričkem.

„Jamesi jsi úplný idiot?! Nebýt tvého prořeknutí ve škole, Bella by tu nebyla! Máš štěstí, že jsem tu taky byla poblíž a Bellu odvezla!“ hned svůj hněv nasměrovala na vlka.

Ten sklopil ušiska a zakňučel.

„Takže bratr ještě do toho všeho chodí do školy a zároveň hlídá toto území? Kde to vlastně jsme?“ začínám se do toho zamotávat.

Rachel se na mě otočí a neutrálním výrazem mě projede pohledem.

„Ano hlídá i chodí do školy, aby lidi nepojali podezření. Jsme blízko Forks, pronajali si tuto chatu na tvůj trénink, ale občas zajdeme i do našeho domu,“ odpoví za mámu Aiden.

„Mami promiň, ale ty teda taky děsně páchneš,“ nakrčím znenadání nos a tím trochu ulehčím atmosféru.

Táta se zase rozesměje, tím nakazí i mámu a vlk vypadal též, jako by se bavil. Kdybychom nebyli v situaci, v jaké zrovna jsme, možná bych se taky bavila, ale stále jsem z toho všeho celá mimo.