Bez krve

19. Nesprávně fungující dary a hon na Aidena

„Edwarde, co ty tu?“ celkem překvapeně ze sebe dostanu, jen co jdu otevřít dotyčnému dveře, mezitím co Sam po sobě umyl a sklidil nádobí.

„Včera večer nějaký upír navštívil Bellin dům. Zanechal po sobě jen pach. Nejdříve jsme byli zmatení, že je nám známý. Teď už chápu, proč. Přivedlo nás to až k tobě,“ tohle nevypadalo na přátelskou konverzaci.

Edward vypadal napjatě, ruce střídavě zatínal v pěst a naopak. Jeho medově zlaté oči byly zabodlé do mé osoby. Skoro bych si myslela, že po mně chce skočit, roztrhat na kousky a spálit.

„Počkat, jakože ten upír je tady? V našem domě?“ poté mi došel význam jeho slov.

„Nehraj to na mě Veronico, už jednou ses dostala k Belle. Nepřekvapilo by mě, kdybys to udělala znovu,“ nasadil výhružný tón, až mi zamrazilo v zátylku.

Vůbec jsem nevěděla, o co šlo.

„Edwarde neblázni. Však si můžeš přečíst z mých myšlenek, že jsem to nebyla já. Vážně mě překvapuje, jak jsi mohl s tímhle tolikrát odmaturovat,“ zavrtím poklidně hlavou.

„Jak jsi vůbec na to přišel Cullene? Bella je jinak v pořádku?“ jako duch se u mě náhle objevil i Sam a ochranitelsky mě objal kolem ramen.

„Byla v tu dobu naštěstí se mnou, ale to nevysvětluje, proč tam Veronica šla. Vždyť v tvých myšlenkách čtu, jak si říkáš, že jsi v průseru. Navenek to hraješ opravdu skvěle, jak jsi klidná, ale vevnitř moc dobře víš, jak jsi v maléru. Zeptám se Teda ještě jednou. Co jsi tam dělala?“ stále mě mladý upír probodával očima.

Něco mi tu nehrálo... Vždyť já jsem naprosto nevinná, nic jsem neprovedla.... A v duchu si rozhodně neříkám, že jsem v maléru, co se to tu zatraceně děje?!

„Hele mladej, ujišťuji tě, že Veronica byla včera celý den se mnou. Nemáš důkazy, že to byla ona,“ zakročila alfa a stoupla si ochranitelsky přede mě.

„Jo? A jak víš, že byla i celou noc zde, když jsi spal?“ povytáhl jedno obočí Ed.

„Edwarde, tobě muselo už fakt přeskočit. Od té doby, co jsem se Samem, jsem u vás ani u Belly nebyla. Máš mé slovo,“ povzdechnu si a projedu rukou vlasy.

„Tak jaktože mě tvůj pach zavedl až sem?“ mračil se.

„Já vůbec nevím, jak je možné, že cítíš můj, ale přísahám, opravdu jsem u Belly nebyla,“ bráním se.

„Co kdybychom se u vás v klidu sešli a promluvili si? Takhle to mezi dveřmi nevyřešíme,“ v klidu navrhl Sam a dal ruce tak, abychom to zklidnili.

„Pozdě, už sem jdou ostatní,“ zpozorním, jen co zaslechnu vzdálené kroky několikaterých nohou.

„Vážně tě občas nesnáším,“ povzdechl si Sam a pozval Carlisla, Alice, Jaspera a Edwarda dál, jen co došli.

Všichni jsme si v tichosti posedali okolo stolku v obývacím pokoji a napětí by se dalo jen krájet přitom. Nastalo dusné ticho.

Ani nevěděli jak začít, no hlavně že mě hned obvinili.

„Takže abych to shrnul,“ začal Sam, který jako jediný stál a začal chodit sem a tam. „Včera se neznámý upír vloupal ke Swanům, aniž by někoho zabil,“ ukázal jeden prst, „a vy podle pachu jste zjistili, že jde právě o upíra s podobným pachem jako má Nica,“ pak přidal druhý.

„Ne podobným pachem. To ona byla a stojím si stále za svým. Kdybyste slyšeli její myšlenky....,“ vyhrknul Edward.

„Spletl ses někdy v myšlenkách?“ obrátil svou pozornost Sam na něj.