Odpadlická pěchota

7.

Když hra skončila, doplahočili jsme se všichni beze slov na dvůr. Sir Ham nejspíš čekal na vhodnou příležitost, kdy nás s Dantem opět přede všemi seřve.

Ten na mě za celou dobu nepromluvil a já byla ráda, že se nesnaží rozdmýchávat ten stále plápolající plamen vzteku uvnitř mého těla. Myslím, že atomový výbuch mého temperamentu by dneska opravdu neuvítal s otevřenou náručí.

Poslušně jsme se všichni seřadili do rovné lajny špinaví od barev a Sir Ham přišpendlil pohled speciálně na mě a Danteho. A bylo to tu. Další vlna kázání velitele způsobená dvěma paličatými rivaly.

„Kapitáni, spočtěte všechny zásahy ve vašem týmu. A nepodvádět!" rozkázal jen a já zůstala zaraženě stát. Dante taky vypadal, že mu Sir Ham vyrazil dech, ale urychleně jsme se oba raději vzpamatovali a dali se do práce.

Bezkonkurenčně jsem měla nejvíc skvrn na sobě já. To se nedalo popřít. Dante na mně kuličkami nešetřil a pravdou bylo, že ani já na něm. Schytala jsem od něj celých 105 ran. A to ani nevím, zda jsme spočítali všechny, protože na některých místech se rozpíjely jen ohromné žluté koláče.

S ostatními v týmu jsme dohromady uštědřili 444 ran. To bylo kupodivu skvělé skóre. Kdybychom se s Dantem do sebe tak sadomaso nepustili, mohl náš tým dokonce i vyhrát.

„413," řekl vítězně ten arogant. Usmál se na mě zlomyslně a dal do toho veškeré úsilí svých obličejových svalů. Hajzl.

„Danteho tým tedy vítězí a získává padesát bodů. Karin tým získává 20, protože byl později sestřelen." Zajásala jsem spolu s našimi a Dante si jen se založenýma rukama na prsou nakvašeně odplivl. Byl nepřejícný až hanba, ale za zlé jsem mu to neměla. Já mu taky přála maximálně pěknou ránu do koulí.

„Sundejte si kombinézy a naházejte je sem na hromadu, ať se můžou vyprat. Pak se jděte vydrhnout, ať jste v sedm nastoupeni na večeři!" zavelel ještě Sir Ham a rozešel se směrem k budově. Já pochválila kluky, protože díky nim jsme nebyli úplně potopeni konkurencí.

„Bez tebe bychom nesejmuli Leona s Jonasem. A taky si zabránila tomu, aby nás Dante všechny nerozsekal. Díky tobě jsme vydrželi dýl než oni," ujistil mě Karl a poplácal mě pochvalně po zádech. Vděčně jsem se na něj usmála. Byla jsem ráda, že můj tým byl naplněn optimismem a podporou, a ne zpupným postojem Danteho Fleminga.

„Nechci nic, ale už teď vedu. A to je teprve druhej den," sdělil mi dotyčný nabubřele, když kolem mě procházel. Protočila jsem nad ním očima a ohlédla se za jeho nahými zády.

„Každej ví, že vítěz to nikdy ze začátku nepřepálí a má pomalejší start," utnula jsem ho a on ke mně natočil významně hlavu. Jen jsem se ironicky usmála a už se jím nehodlala zabývat.

Danteho bylo pro dnešek dost.

...

Přišlo mi, že jsem jen dlouze mrknula a už mě budík zase hnal z postele pryč. I s mým dlouhým ranním připravováním, jsem opět byla na rozcviččce první a Sir Ham mě vítal se spokojeným úsměvem.

Zase jsem moc nespala.

„Děláš mi radost, Karin," řekl upřímně a já se unaveně pousmála. Cítila jsem se vyčerpaně a měla jsem pocit, že dneska ze sebe žádný obdivuhodný výkon nevydám.

„To se brzy změní," zamumlala jsem si pro sebe, ale naštěstí mě neslyšel. Kluci předstoupili přesně na půl osmou. Dokonce i Dante.

„Přišli jste včas, to jsem rád. Proto dneska žádný tornádo nedám. Jen se protáhneme a dáte si jedno kolečko. Musíme včas vyrazit. Autobus tu bude už za hodinu," informoval nás velitel a já s ostatními zajásala. Pak mi ale nálada klesla při zmínce praxí.