Odpadlická pěchota

18.

Nějakou dobu jsme jen klábosili, poslouchali hudbu a pili, nebo přihlíželi sprostým tanečkům kuchařek na Felixově klíně.

Cítila jsem, že alkohol začíná nebezpečně rychle působit tehdy, kdy mě přepadalo opakované nutkání smát se každé prkotině. Měla jsem v sobě asi pátý drink. Příjemně jsem se uvolnila a opřela se o stěnu za sebou. Přeci jen jsem byla ze středu Evropy. My Češi měli při chlastání jinačí výdrž.

Pokuřovala jsem spokojeně Iqosku, kterou mi každou chvíli někdo vytrhl z ruky pro dodání potřebné dávky nikotinu, a zaklonila s výdechem hlavu.

S Dantem jsme si celou dobu vyměňovali jen bezeslovné pohledy a já přemýšlela, co celá tahle oční telepatická konverzace má asi signalizovat.

Vzpomněla jsem si na báseň, kterou jsem o něm „omylem" napsala, a v tu ránu z té palné vnitřní trapnosti zrudla. Ve stejnou chvíli se na mě opět zadíval a já se až příliš rychle odvrátila. Sice z toho nemohl nic pochopit, ale nanejmíň to působilo, že jsem z něj nervózní. A to jsem rozhodně nepotřebovala!

„Tak a teď si zahrajeme moje oblíbený Nikdy jsem," zvolal André, když se hovor točil až moc dlouho ohledně programu dalšího týdne, a kopnul do sebe zbytek smíchaného ginu s meruňkovou vodkou a tonikem. „Všichni to předpokládám známe, takže žádný zbytečný okecávání!" Promnul si natěšeně dlaně a Moe, Fabián, Felix a Colter zabubnovali na souhlas.

Protočila jsem očima. Na tyhle hry jsem sice vždycky měla originální nápady, ale nechtěla jsem, aby se to obrátilo proti mně a kdokoli se dozvěděl něco, co by mi mohlo být do budoucna nepříjemné.

„Asi se zdržuju hry," ozval se Dante a přihnul si přímo z láhve Diplomatica. Nechápala jsem, že to lidem fakt chutnalo i bez coly.

Obrátila jsem po jeho slovech oči v sloup a věnovala mu svůj oblíbený všeznalý pohled.

„Hmm, tak ještě se můžeš podělit o svůj příběh, proč seš tady," navrhla jsem mu místo toho a kluci okolo povzbudivě zahvízdali. Dantemu rázem ztvrdl výraz a jeho šedé duhovky ke mně vyslaly varování okamžitého usmrcení. „Myslím, že je to jasný. Hrajeme všichni." Triumfálně jsem se usmála a užívala si, jak se do mě očima boří hlouběji a jeho jed se ve mně pomalu a jistě rozkládá, zatímco já mu vesele připíjím.

„Okay, tak začínám," ujal se toho suverénně vzápětí a nepřetrhoval se mnou ani na moment oční kontakt. „nikdy jsem se skoro neutopil v bazénu jenom proto, že neumím žrát." Vyřkl ostrou podpásovku mým směrem a kluci naznačili hromadným zahučením zhoustlou atmosféru.

Dante mi s malým úsměvem pokynul, ať laskavě zvednu svůj kelímek ke rtům, a já se křečovitě pousmála a dopila jeho obsah. Fabián mi automaticky přilil další potřebné náboje do hry.

„No dobře, ale to mi přišlo docela slabý, tak přiTVRDÍME hned od začátku, ne?" reagovala jsem zase já a na všechny se při tom ohlédla. Pak jsem se zastavila na namyšleném Britovi a on nejspíš moc dobře pochopil, kam tím mířím, protože se rázem proměnil v nehybný šutr.

„Nikdy jsem neměl stojáka při první pomoci a pak se po běhu nevymlouval na to, že mám něco s nohou," vyslovila jsem s neskrývaným potěšením a kluci i kuchařky se obrátili na Danteho, který přišel o absolutně všechny emoce ve tváři. „No šup," popohnala jsem ho a on si odfrkl. Posléze se napil a bylo vidět, že se přemáhá, aby mě hned na místě nezabil.

Kluci na něj čučeli s otazníky nad hlavou a domáhali se vysvětlení.

„Já to věděl!" vyprskl smíchy Felix a dal si ruku před pusu, aby ztišil ten hrnoucí se výbuch.