Odpadlická pěchota

8.

Z pohledu Danteho

Koukal jsem na tu kreaturu, jak rozdává falešné úsměvy a prodává jeden kus oblečení za druhým. Sám jsem na tom nebyl špatně, protože jsem věděl, že kožešiny se budou prodávat cizincům a hlavně Rusákům, co sem zavítali a přeprodávali je, ale ta mrcha prodala každému, kdo se u ní zastavil, něco. I tu největší pitomost si od ní převzali a ještě jí navrch dali dýško.

„Karin to umí, co?" ozval se z vedlejšího stánku Moe a přiblížil se ke mně. Spolu se mnou pozoroval tu mrňavou ďáblici, co vábila zákazníky na svůj zevnějšek.

„Hmm," zabručel jsem jenom. Moe mi věnoval významný pohled, což mě vytočilo. Nesnášel jsem tu jeho přesvědčenost, že když je starší než já, ví všechno okamžitě líp. „Nevím, co je tak děsně poutavýho na tom, že prodá víc hadrů," odpálkoval jsem ho proto vzápětí a Moe se zazubil.

„No, to mi řekni ty. Čučíš na ni už nějakou dobu s otevřenou držkou," oplatil mi ten přechytralej zmrd a já se na něj varovně podíval, ať do takových vod radši ani nezabrušuje.

„Protože mě vytáčí. To je asi to jediný, proč jí věnuju pozornost. Princezna si myslí, že když se usměje, svět jí padne k nohám!" rozčílil jsem se už a máchl jednou z kožešin. Moe nade mnou zavrtěl nevěřícně hlavou.

„Dante, ty seš fakt jak malej kluk. Je to hodná holka. Vostrá, ale hodná. Já s ní problém nemám a ty bys taky neměl, kdybys na ni furt tak neútočil," upozornil mě a já nemohl uvěřit, že něco takového vůbec řekl. Normálně ho zblbnula.

„Bavíte se o Karin? Jde jí to, co?" přidal se i Felix s tupým úsměvem a zařadil se mezi nás, jako by jeho stánek nenesl absolutně žádnou váhu. V tu ránu zpozoroval naše srocení i Jonas a nemohl samozřejmě chybět. Měli štěstí, že se to tu na chvíli vylidnilo, protože u Karin stála celá fronta dementů, co si asi mysleli, že když si od ní koupí tričko, získaj si pozvánku i k ní do postele.

„O čem je řeč?" přidal se Jonas a já znavením nahlas vydechl. Opravdu jsem neměl zájem tady rozebírat Karininu úžasnost.

„Ále, bavíme se o Karin a o tom, že jí to jde mnohem líp než nám," vysvětlil Moe s poťouchlým úsměvem věnovaným mně a zamával ještě na ty dva idioty ze svého týmu. Karl a Roy k nám samozřejmě ihned přispěchali, aby se mohli pokochat tím, jak „slečna skvělá" boduje.

„To je pravda, prodala toho už fakt dost. Jak to dělá?" reagoval Jonas ohromeně při pohledu na poloprázdný přístřešek s oblečením, u něhož seděl liberejský prodejce a zářivě se usmíval na svou nejschopnější pomocnici. Bylo mi zle.

„Manipulace!" prskl jsem podrážděně a založil si ruce protestně na prsou.

„Co to meleš?" ozval se ihned Karl, který mě nikdy neměl moc rád. Nemohl přenést přes srdce, že jsem byl ve všech fyzických i ostatních aktivitách zkrátka lepší. A taky jsem moc nemusel Němce.

„Tak asi logicky, ne? Je to furt ženská. Můžete se posrat jenom z toho, že na vás zamrká těma velkejma očima a sladce se usměje. Jste fakt kreténi, pokud si neuvědomujete, že je to celý jenom hra," vysvětlil jsem všem těm naivům, co tu stáli, a slintali nad impulzivní Češkou, kterou bych nejradši zahrabal pod zem.

„Já mám hry rád, a když se Karin usměje, zaškube mi v péru," ozval se Felix se smíchem a kluci se k němu přidali.

„Ty seš fakt kus kokota," zavrtěl jsem nad ním hlavou, zatímco se ostatní chlámali jako malí kluci. Hlavně, že já byl pro Moea nevyspělej.

„Přestaň se furt tak upejpat, Dante. Neříkej mi, že bys ji nevohnul. Vojedeš kde co, ale Karin ti není dost dobrá?" dobíral si mě Felix a Jonas vydal chichotavý pazvuk. Utlumil jsem ho pohledem, aby se laskavě uklidnil.