Odpadlická pěchota

23.

Naše obvyklá soutěživost nás dostala do fáze, kdy bylo v láhvi tequily po dně. Dante se zapíral rukama za sebou a já byla zády opřená o jeho rameno. Vyzumkli jsme i půlku flašky s normální vodou a celou dobu jsme jenom nadávali na naše týmy a Sira Hama. Samozřejmě s dávkou humoru a optimismu, protože navzdory podmínkám jsme k nim vázali minimální nenávist.

„Né, Sir Ham je skvělej. Vždycky to s náma myslí přece dobře, i když se tváří jak bručoun," ospravedlňovala jsem ho a zněla při tom, jak kdyby příchozí hlasovka spadla do vody.

Ztmavlé nebe mi kroužilo nad hlavou a naznačovalo, že už se blížíme do pozdních hodin. A taky do finálního stavu přepití. Čí to byl nápad ožrat se po celým dni skoro nejezení a ve vedru?

Vlhký vzduch v džungli se mísil s mým teplým dechem a já se netěšila na fázi, kdy kvůli nespavosti budu čučet do černé tmy a pokoušet se v úzkostech usnout. Neměla jsem ráda ty momenty, kdy všichni kromě mě spí. Moje mysl dostávala převahu a produkovala jen negativní scénáře. A já byla vždycky moc velký bojovník na to, abych se o tom dokázala někomu svěřit.

„Jo, mám toho starýho mrzouta rád," přidal se i Dante a já zaklonila hlavu a ještě víc se na něj položila.

Dívala jsem se na hvězdy, co pronikaly skrz koruny stromů, a bylo mi příjemně. Tenhle stav jsem chtěla cítit napořád. Byl bezstarostný. Svobodný. Bez hranic. V něm jediném prosvítala malá naděje, že svůj smysl najdu.

Dante se malinko napnul. Byli jsme si blíž, než kdy jindy, ale nijak mě to nezaráželo. Momentálně bylo všechno díky mexickému lektvaru nepodstatné a prahy soudnosti jsme ponechali na dně skla. Dokonce i zanedbatelnou okolnost, že jsme ve skutečnosti rivalové.

Jednoduše jsem byla moc opilá na to, abych zvažovala dobrá či špatná rozhodnutí. Byla jsem v noci v dusném pralese v pyžamu. Po tomhle už nemohlo být nic bizarnější.

„Ale zdá se mi smutnej. Proč tohle celý vlastně dělá? Je furt tak sám," blábolila jsem s pohledem upřeným nahoru a v hlavě se mi promítl obraz našeho velitele.

„Dělá to právě proto, aby sám nebyl. To, že se stará o bandu nevyrovnanejch kreténů, mu aspoň tolik nepřípomíná fakt, že na něj doma nikdo nečeká. Žena ho podváděla, když byl ještě v armádě, jeho dcera byla mezi tím vším, a pak ji našel podřezanou ve vaně."

Zpozorněla jsem a prudce se na Danteho obrátila. S bušícím srdcem jsem sledovala jeho mimiku ve tváři a snažila se z ní vyčíst, jestli mi nekecá. Tvářil se ale lítostivě a vrtěl hlavou.

„Cože?"

„Jo. Nikdo kromě mě a Moa to neví."

Nahrnuly se mi slzy okamžitě do očí, když se mi celá ta pomyslná událost přehrála před očima. Sir Ham. Autorita sama, ale přesto zatraceně férový chlap, vbíhá do koupelny a nachází svou dceru ve vodě plné krve.

Tohle zjištění mě zasáhlo stokrát víc, než Dante tušil, protože já sama věděla, jaké je to vidět na vlastní oči mrtvoly svých blízkých.

Hlavu mi okamžitě zaplnily plameny, náš zčernalý barák, tři těla v pytlích a všechny ty otázky kolem, co ten nenadálý požár vlastně způsobilo.

Zavřela jsem oči a oddálila vzpomínky zase do koutu mysli. Teď nebyl správný čas na to se v nich opakovaně hrabat.

„Proto se k tobě chová víc shovívavě, než ke komukoli tady. Ne proto, že by si byla jenom ženská. Ale proto, že ví, kam nepozornost může dojít. Když ses nevynořila v tom bazénu," Dante se odmlčel a podíval se na mě pohledem, který jsem u něj ještě neznala. Byl plný emocí a empatie, která se neočekávaně vydrala zpoza té masky, kterou si tak rád nasazoval. „věděl jsem, že tě musím zachránit, nejen kvůli svejm důvodům, ale taky proto, že bych nedokázal čelit Hamově sebezničení. To, že by znova absolvoval trauma, kterým si prošel, když ztratil svoji dceru..." Dante si navlhčil rty a nechal větu vyplynout do ztracena.