Odpadlická pěchota

11.

Ráno bylo krušnější, než kdy jindy. Opravdu jsem usnula, a tak bylo vstávání ještě náročnější. Svižně jsem se převlékla se zubním kartáčkem v ústech, abych se co nejrychleji dostala dolů na rozcvičku. Měla jsem rozmazané oči a vypadala jako malá verze Jacka Sparrowa, protože jsem si je včera zapomněla odlíčit. Momentálně to byl ale asi ten nejmenší problém.

Za doprovodu pískání Sira Hama jsem utíkala dolů na dvůr a málem se přerazila na posledním schodu.

„Dobré ráno," pozdravila jsem velitele zadýchaně, zatímco jsem si vytřepávala bolavý kotník, a on se usmál.

„Dobré ráno, Karin!"

Když jsme byli už všichni seřazení, velitel před námi chvíli jen dramaticky předcházel.

„V noci tu byl jakýsi incident. Nevím, co to bylo, protože naše obnažené kuchařky mi to nebyly schopný vypovědět, ale víte moc dobře, že v pracovním týdnu je přísně zakázano opouštět svůj pokoj po večerce! Ať už se to neopakuje! Souložit můžete o víkendech!" zahřměl Sir Ham a my se sborově rozesmáli.

Dante zadržoval smích ještě chvíli po tom, ale snažil se neztrácet svůj nezúčastněný výraz. Já se pomalu zadusila rukávem mikiny při vzpomínce na včerejší události.

„A já u toho zas nebyl!" postěžoval si smutně Felix a zoufale rozpřáhl ruce a následně je svěsil jak uražený tučňák.

„Dejte si tři kolečka a dopolední program bude v bazénu!" Velitel pískl, čímž nedovoloval konverzaci rozvádět, a my se s povzdechem rozeběhli plnit první povel dne.

...

Když jsem si šla pro snídani k výdejnímu okénku, Audrey a Camila ke mně vysílaly jedovaté pohledy, aniž bych cokoliv předem udělala. Snažila jsem se nesmát a držet co nejvážnější výraz, ale pak jsem si zkrátka neodpustila:

„Ta snídaně se vám povedla, holky. Takový náročný vaření vám muselo zabrat určitě celou noc!" popíchla jsem je a odkráčela s tichým smíchem, zatímco ony začaly netaktně pokřikovat mým směrem.

„Karin, po snídani přijď ke mně do kanclu, ať si převezmeš ty plavky!" zastavil mě Sir Ham náhle v chůzi, až jsem z toho nadskočila a vykřikla. Vyveden z míry mě sledoval a já mu to jen s křečovitým úsměvem odsouhlasila. Vážně jsem se té nádhery nemohla dočkat.

Talíř jsem položila na svoje obvyklé místo ke klukům, kteří horečně debatovali o posledním výcviku v bazénu, kdy hráli vodní pólo, ale chuť k jídlu, kterou jsem měla v noci, mě už dávno přešla.

Cítila jsem okurky v podrážděném žaludku a nebylo mi z toho dobře. Rozhodně tomu nepřidávala ani představa, že dneska budu v plavkách jen ve společenství mužů. Bože.

...

Tak pokud já měla špatný odhad na čas, kdy si jít v noci pro jídlo, tak Sir Ham měl zaručeně špatný odhad na velikosti, protože ten zelený hadřík, co mi přistál v ruce, byl esko možná tak v asijských zemích.

„Pak už měly jen XL, tak jsem vzal radši tyhle," sdělil mi nervózně a já na něj třeštila oči, jestli si je opravdu jistý, že tohle je vhodný oděv na výcvik v bazénu s klukama a ne do striptýzového klubu.

„Děkuju," odvětila jsem tiše, abych neprohlubovala svůj už tak dost očividný nevděk, a vydala se s tím „nic" radši do pokoje.

„Za půl hodiny přijď k bazénu a svaž si vlasy, ať ti nepřekáží. Projdeš k němu skrz sprchy!" zavolal na mě ještě povzbudivým tónem a já zdvihla palec nahoru s ironickým úsměvem.