Čtyři klany, Bažinný, Dubový, Jezerní a Horský. Jak se žije v klanech, kde odpradávna panují nepřátelské vztahy?
A co se stane, když se mezi čtyřmi kočkami začne tvořit silné přátelství? Je to důsledek zapomenuté věštby? Nebo ukázka ryzího srdce koč...
Na nebi jasně svítil měsíc obklopený třpytivými hvězdami. Každá z nich byla jedinečná, byly to totiž duše zesnulých bojovníků, kteří z nebe shlíželi na své potomky a drželi nad nimi ochranou tlapku. Krajinou se rozprostíralo ticho, které narušil jen nějaký pes z vesnice. Jinak byl všude klid, vše spalo. Teda ne úplně všechno. V jednom smíšeném lese, kde rostly buky, duby, smrky dokonce i lípy byste tam našli, se zrovna plížila nádherná mladá šedá kočka s dlouhou srstí, která vlála díky její rychlé chůzi. Ladně se plížila lesním podrostem, jako by se vznášela. Její pohled měla však ztrápený. Stále nad něčím dumala a opakovala si dokola: ,,Ať tam jsou! Ať tam jsou!" Zastavila na kraji mýtiny. Zadívala se na velký děravý kámen, který byl z poloviny pohřbený pod zemí. Vrhal na okolí temný zlověstný stín. Kočka se rozhlédla kolem, ale nikoho neviděla. Frustrovaně vzdychla a odhodila tlapkou opodál ležící kamínek. ,,Pavučino, proč jsi nás sem svolala?" ozvalo se z temnoty. Svítily tam dvě modré oči a sledovaly ji. Zadívala se tam a spatřila tři siluety. Dvě kočky ve stínu se otočily a tak se ve stínu vznášely tři páry různobarevných očí. ,,Omlouvám se, vím, že půlměsíc byl nedávno, ale před třemi dny se mi stalo něco, co nepočká." začala se svým vysvětlováním. Ze stínu vylezla černá kočka s dlouhými packami a bez ocasu. Její chladné modré oči ji probodávaly. ,,Dneska jsem se chtěla pořádně vyspat. V Bažinném klanu se pár koček otrávilo krysami žijícími poblíž skládky. Víš jak mě bolí packy?" zamumlala nevřele, obešla šedou kočičku a usadila se zpět do tmy, asi aby vypadala děsivě. To už byla povaha Bažinných koček, kdo by se tomu také divil, když žijí v močále, musí mít stále mokré packy a bříška. ,,Nevšímej si ji Pavučino." zašeptal ji milý hlas do ucha. Otočila hlavu a spatřila krásnou zrzavou kočku s bílým čumáčkem a jantarovýma očima. Na tváři měla milý ale unavený úsměv. Musela mít dneska také plné tlapky práce. Pavučina na ni děkovně mrkla. Poslední pískově zbarvený kocourek s hnědými packami tiše seděl na měsíčním svitu. Klidně ji sledoval a nedával najevo žádné negativní emoce. Pavučina se zhluboka nadechla a posadila se vedle své zrzavé kamarádky z Dubového klanu. ,,Dneska jsem dostala věštbu od Duchovního kla-",,No a? To dostáváme každý." zabručela černá kočka. Pavučina sebou trhla, ale pokračovala, jako by se nic nestalo. ,,Jenže tahle se netýká jen Horského klanu....Jedná se o všechny čtyři klany." vysvětlila. Všimla si, jak bažinná kočka zpozorněla. ,,Jak všech klanů?" promluvil kocourek. ,,Měla jsem sen...Byl tam dubový list, rákos, sníh a bláto v krvi. Pak jsem viděla siluetu čtyř koček stojící bok po boku. A někdo mi řekl pět slov: Čtyři, přátelství, hrozba, spolupráce, záchrana...Stále mi je opakoval dokola, když ho přerušil křik velkého množství koček." vysvětlila a při vzpomínce nad divným snem se ji naježila strachy srst. Ostatní léčitelé se na ni dlouze a tiše dívali. Pavučina si začínala připadat jako blázen, však byla léčitelka jen chvilku, třeba si jen něco přikrášluje. Zadívala se do země, když tu se ozval kocour. ,,Měl jsem podobný sen." zamumlal a se starostmi v očích se na ni podíval. ,,Ale nejednalo se tam o všechny klany....Jen o Jezerní." ,,J-já jsem zas měla vizi, když jsem sbírala byliny...V jednu chvíli kolem mě proletěl dubový list, ucítila jsem pach rybiny a začala mi být zima. Po pár minutách se mi zdálo, že jsem slyšela hodně daleký křik koček, ale když jsem se při cestě zpět ptala hlídky, jestli něco slyšeli, tak řekli že ne. " popsala zrzavá léčitelka. Pavučina ji položila svůj huňatý ocas na záda, aby ji uklidnila. ,,Já jsem měla taky vizi." promluvila i poslední kočka. Hlas se ji trochu třásl při vzpomínce na onu věštbu. Vystoupila ze stínu a zorničky měla zúžené strachem. To byl pro všechny léčitele nezvyklý pohled. Bažinná léčitelka byla vždy nebojácná a drsná, nikdy neprojevovala emoce kromě mrzutosti a naštvanosti. ,,Při posledním půlměsíci jsem viděla rudé jezero a slyšela bolestný křik koček. A pak se tam objevila taktéž silueta čtyř koček." řekla a zadívala se do země. Zřejmě řekla jen něco a zbytek si nechala pro sebe. ,,Co budeme dělat?" zeptala se Pavučina starších a zkušenějších léčitelů. .,Čekat." zamumlal nejstarší písčitý kocour. ,,Ale to nemůžeme...Viděls a slyšels to...Naše klany jsou v nebezpečí a my-" ,,Má pravdu...Musíme čekat než se objeví další znamení." ozvala se zrzka. Oči sice měla vyděšeně vyvalené, ale hlas měla klidný a rozhodný. ,,A co když se neobjeví?" zeptala se šedá kočička. ,,Objeví...Možná zítra, možná za měsíc, možná za rok, ale naši předkové nám sešlou znamení." ukončil to kocourek. Pavučina sklopila uši, ale věděla, že to je pravda. Teď musí mít hlavně oči a uši na stopkách. Nesmí propásnout další znamení, i kdyby to mělo být až za pár měsíců.
Ahoj :D V téhle knize budou čtyři hlavní postavy. Plánuji dělat tento příběh ze všech pohledů. (Což bude hard Xd) V mé hlavě to vypadá tak, že budu popisovat ,,každý den" všech postavy a jakmile budou spolu(ty hlavní postavy), tak tu situaci popíšu z jednoho pohledu. Např. Chci to začít, tak že první čtyři kapitoly budou o jednom a tom samém dni (asi od rána až do večera) Ale z pohledu těch postav. Takže uvidíte, jaké různé věci museli řešit všechny čtyři klany a třeba tam bude i popis jedné situaci z dvou stran a jak na to ty dva různé klany reagují...Jsem zvědavá, jak se mi to povede. Xd Doufám, že to nebude katastrofa a že se mi tahle myšlenka nerozpadne v rukou. Chci to takhle udělat hlavně kvůli tomu, že se nemůžu rozhodnout, který klan se mi líbí víc. U minulých knih jsem dopodrobna udělala jen jeden klan, ale tady jsem z nudy udělala všechny. Snad to nebyla chyba :D
Pavučina:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
