Čtyři klany, Bažinný, Dubový, Jezerní a Horský. Jak se žije v klanech, kde odpradávna panují nepřátelské vztahy?
A co se stane, když se mezi čtyřmi kočkami začne tvořit silné přátelství? Je to důsledek zapomenuté věštby? Nebo ukázka ryzího srdce koč...
Když se Plamínka postarala o Trnova zranění, tak se vydala do velitelčina doupěte. Náš hrdina využil situace, že byl sám, zavřel oči a brzy už pravidelně oddychoval.
Objevil se u Posvátného stromu, teda to si myslel. Krajina okolo byla zahalená do tmy, jedině uprostřed svítil veliký dub. ,,Kde to jsem?" zeptal se sám sebe a pomalým krokem se vydal vpřed. Strom se k ním začal zvětšovat, že si začal myslet, že se sám zmenšuje. Po chvilce frustrovaně zastavil a rozhlédl se kolem sebe. Přál si jít do lesa a zalovit si, ale ať se snažil sebevíc, tak neucítil ani jeden pach. ,,Trne?" zpoza stromu se ozval hlas. Mourovatého válečníka první napadlo, jestli to není Lístka, pak si ale uvědomil, že to byl někdo jiný. Obešel strom a zahlédl hnědou kočičku, kterou poznal teprve nedávno. Zarazil se a snažil se vybavit její jméno. ,,Bobulko!" vykřikl někdo ze stromu a na zem za pár minut dopadl šedý kocour z Horského klanu. ,,Rampouchu! Co jsi dělal tam nahoře?" zeptala se ho zvědavě a poškrábala se za uchem. ,,Chtěl jsem se porozhlédnout, ale nic jsem neviděl." šedý válečník se otočil na našeho hrdinu. ,,Zdravím, Trne." ,,Taky vás zdravím." zamumlal mourovatý kocour a pomalu k nim došel. ,,Kde myslíte, že jsme?" ,,To je jasné, v Duchovním klanu!" odpověděla i šedomodrá kočička, která se zrovna vynořila ze tmy. ,,Jak to můžeš vědět, tak jistě?" Trn nedokázal pochopit, kde Vlnka získala tolik důvěry, že jsou někde na nebi. ,,A proč tu je ten strom?" dodal. ,,Asi to je spojení našeho světa a Duchovních." napadlo horského válečníka. ,,Správně Rampouchu." z temnoty vystoupil vysoký stříbrně šedý kocour s třpytivou srstí. Kolem něj byla světle modrá aura a oči měl bíle prázdné. ,,Zmrzlý!" vykřikl již dospělý kocour jako malé kotě a doběhl k němu. ,,Chyběl jste mi." mňoukl a objal ho. Trnovi bylo hned jasné, že onen mrtvý kocour, musí být jeho učitel. ,,Jsem velice rád, že jsi konečně dozrál toho věku, aby jsi dokázal vyplnit věštbu." řekl mu kocour a podíval se na ostatní. ,, Vy všichni jste konečně připraveni. Váš úkol nynějškem začne a nesmíte polevit, dokud čtyři klany nezachráníte." vysvětlil jim a vydal se ke stromu. ,,Cože? jak to myslíte?" nechápal Trn. Duch se zastavil a podíval se mu prázdnýma očima do těch jeho. Mourovatému kocourovi se naježila srst, měl strach, že se mu neznámý dívá přímo do duše. ,,Ten jezevec byl test a vy jste uspěli....Musíte podstoupit cestu a objevit ono nebezpečí...Jen pak budeme moct zachránit vaše klany." řekl mu a pokračoval. Rampouch ho okamžitě následoval. Trn si pomyslel, že ho následuje až moc slepě, chápal, že to byl jeho učitel, ale i tak. Vlnka a Bobulka šli za oběma kocoury a bažinná kočka se u něj pozastavila a hlavou mu ukázala, aby šel s nimi. Trn je tedy moc nedobrovolně následoval, ale stále se otáčel, jestli v zádech nemají nepřítele. Zmrzlý poťukal na kůru stromu, který se otevřel. Skupinku oslnilo jasné světlo. ,,Jděte dovnitř." zamumlal mrtvý kocour. Všichni čtyři se na něj nechápavě podívali, ale nikdo nic neřekl. ,,Vím, že je to neskutečné, ale musíte." mňoukl pobaveně. Rampouch vešel do divného světla jako první a zmizel. Trn sebou šokovaně cukl a dostal strach. Vlnka byla další, kdo se odvážil vejít dovnitř. Další ji následovala Bobulka a pak už tam zůstal jen náš hrdina. Ten se zamračil na ducha. ,,Jak to mohu věřit?" ten se jen zasmál. ,,Vy jste vždycky tak tvrdohlaví...Poslechni své srdce." mrkl na něj kocour. Pak se k němu naklonil a pošeptal mu do ucha. ,,To samé platí i pro celý tvůj život...I když si vybíráš partnerku." Trn se zarazil a sklopil uši. ,,Vy víte...?" ,,My víme ovšem a věř mi....Poslouchej své srdce." mňoukl. Trnovi se vybavila vzpomínka na Lístku, na její oči, úsměv a hlas. ,,Děkuji." řekl náš hrdina a vešel do divného světla.
Objevil se nad územím všech čtyř klanů. ,,Čtyři, přátelství, hrozba, spolupráce, záchrana..." někdo opakoval tyto slova stále dokola. Sluneční svit poté rozzářilo místo u Jezerního klanu, kde byla farma. Trn doběhl k onomu místu a zadíval se za hranice Jezerního klanu. Viděl tam rovnou planinu, která končila smíšeným lesem. ,,Osud...." zašeptal mu známý hlas. Otočil hlavu, ale nikdo vedle něj nebyl. Pak ucítil, jak padá. Zavřel oči, protože měl strach, že dopadne na zem, ale najednou spadl do vody. Začal se topit a nemohl se vynořit. Tlapy měl těžké, jako by to byly kameny. Voda se brzy proměnila v hustou rudou kapalinu. ,,Pomoc!" zařval a do tlamy mu natekla krev. Náhle ucítil, jak ho někdo chytl za zátylek y vytáhl ho na hladinu. Tam už se Trn sám dokázal dostat na břeh. Vykašlal krev, která nebyla jeho, a unaveně si lehl na záda. Chtěl si aspoň na chvilku odpočinout, ale na to neměl strach. Z tmavého smíšeného lesa se začal ozývat psí štěkot a kočičí nářek. Vyskočil na tlapy a utíkal podél břehu. Štěkot ho ale doháněl. Dupání tlapek mu bylo v patách. ,,Trne!" zavolali ho Rampouch, Bobulka a Vlnka. Vytí, štěkání a dupot přestal. Náš hrdina otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. už nebyl u krvavé řeky, ale byl uprostřed lesa. Před ním se krčili tři kočky. ,,Měli jsme o tebe strach." řekla Bobulka a zbylí dva přikývli. ,,Zítra, když bude Měsíc nejvýš, se sejdeme u Posvátného stromu." řekl Rampouch. ,,A co tam budeme dělat?" zeptala se Vlnka. Trn se zadíval na černé nebe bez hvězd. ,,Musíme zachránit naše klany a vydat se na ono místo, kam nás poslali Duchovní." mňoukl sebejistě a podpořilo ho souhlasné bručení. Poté se Trnovi propadly nohy a on zavřel oči.
Ocitl se v doupěti léčitelky. Šokovaně se otáčel kolem sebe, byl sám. V srdci však věděl, co musí udělat. Byl si tím naprosto jist.
Zmrzlý:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
