31. kapitola🐟

27 4 0
                                    

Vlnka:

Modrošedá kočička se prudce vzbudila a rozhlédla se okolo sebe. Byla v doupěti Jezerního léčitele. Černý kocourek spal poblíž ní, ale nedotýkal se ji. Kdyby někdo náhodou vešel do doupěti, když by spali, tak by mohl přijít na jejich tajemství, a to oni nechtěli. Vlnka se postavila a očekávala velkou bolest, ale ta se nedostavila. Prohlédla si své tělo, rány byly zacelené a ani vidět nebyly. Mohly za to snad Rákosovy schopnosti, nebo ji vyléčil nad samotný duchovní klan, aby se mohla vydat na výpravu do dalekého smíšeného lesa, kde musí zastavit příšernou hrozbu? Mohlo to snad být obojí? Protáhla si packy a unaveně zívla. To vzbudilo i jejího druha, který se na ní podíval svýma kouzelnýma zelenýma očima. ,,Kam jdeš?" zeptal se ji. Vlnka k němu došla a přitulila se k němu. Čumáčkem se mu dotkla čela. ,,Duchovní klan vybral mě a další tři kočky ze zbylých klanů, abychom se vydali na dalekou cestu..." začala. Rákos se posadil vedle ní, kožichy se jim dotýkaly a ocasy měly propletené. Vlnka mu povyprávěla o jejím snu, o smíšeném lese, o psím štěkání a o řeky krve.

,,To je síla..." zamumlal po chvilce a podíval se na své packy. ,,Nejsme spolu ani den a už budeš muset jít na nebezpečnou misi..." dodal zklamaně. Vlnka mu olízla ouška. ,,Neboj se o mě, já se ti vrátím v pořádku. Až bude po všem, tak na sebe budeme mít spoustu dnů, slibuji." věnovala mu laskavý úsměv. ,,Dobře...Můžu tě alespoň doprovodit ke Kamenným ostrůvkům?" ,,Samozřejmě!" vypískla a přitulila se k němu tak moc, že cítila jeho rychlé bušení srdce. ,,Rákosi?" zvenku doupěte se ozval hlas velitele. Oba od sebe uskočili bojíc se, že je mohl slyšet. Vlnka si lehla na bříško, tlapky dala pod sebou. Rákos si upravil srst a pak na Rychlého měsíce zavolal. Do doupěte vstoupil šedý kocour a za ním bílá kočka se zrzavými a hnědými fleky. ,,Dobré jitro, Rákosi...Vlnko." řekl velitel Jezerního klanu a sklonil před oběma kočkami hlavu. ,,Dobré ráno, Rychlý měsíci a...Kopretino?" kočka za velitelem se pousmála a posadila se. ,,Stalo se něco koťatům?" zeptal se vyděšeně Rákos. Kopretina zavrtěla hlavou. ,,Jen Myškotě má bolavé bříško. Cestou jsem potkala Rychlého měsíce." Černý léčitel došel je svým zásobám a podal ji pár bobulí. ,,Tyhle bobule Jalovčinky jsou dobré na bolavé břicho a  uklidní. Dej ji jen dvě a uvidíš, že brzy bolest přestane a usne." řekl jí. Kopretina poděkovala a s rozloučením odešla do svého doupěte. Rychlý měsíc se usadil a zadíval se na Vlnku. ,,Potřebuji si s Rákosem promluvit o té věštbě...Jak jsou na tom tvá zranění? Mohla by jsi na minutku ven?" ,,To nebude potřeba." skočil do toho Rákos a  řekl svému veliteli o Vlnčině snu. 

,,Takže dneska v noci odcházíš?" zeptal se modrošedé kočičky. ,,Ano, půjdu společně s Bobulkou, Rampouchem a Trnem." vysvětlila. Rychlý měsíc se zamyslel. ,,Dobrá, dneska celý den odpočívej. Řeknu Střevli, aby tobě a Rákosovi donesla snídani...Buď na sebe opatrná. Jezerní klan se za tebe bude modlit." řekl po minutce a došel k ní. Dotkl se ji čumákem čela. ,,Dávám do tebe mou celou důvěru. Věřím, že to nebezpečí dokážeš odrazit." dodal. Vlnka v jeho očích viděla veškerou důvěru Jezerního klanu, nesmí ho zklamat. Šedý kocour s bílim koncem ocásku a tlapek vydal se k odchodu a nechal je v doupěti samotné. Rákos doklusal ke svým zásobám a začal své tajné družce balit byliny na cestu. Naše hrdinka k němu došla a posadila se vedle něj, aby mu pomohla a mohla mu být na blízku.


Kopretina s koťaty:

Kopretina s koťaty:

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
1. Kočičí Válečníci- Zapomenutá věštba (DOKONČENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat