Trn seděl před norou a pozoroval tmavé nebe pokryté třpytivými tečkami. Blikaly jako světlušky ve vysoké trávě. Mourovatý válečník měl ocas stočený okolo pacek a přemýšlel. Chyběl mu les jeho klanu a jeho druhové. Nejvíce se mu však stískalo po Lístce, krémová kočička s hnědými tlapkami a bílou náprsenkou vládla jeho srdci i mysli. Pocítil vinu, že se více zajímá o toulavou kočku a ne o jeho klan. Už od dětství si přál stát se velitelem, ale srdce ho táhlo k ní. Během každého spánku byl s ní, tulil se k ní a povídal si s ní. Její nádherné modré oči ho sledovaly a jiskřily ji vášní a láskou. Uslyšel za sebou kroky a otřela se o něj modrošedá kočička. Posadila se klidně vedle něj a připojila se ke sledování hvězd.
,,Ani mráček, to znamená, že Duchovní chtěli, abychom to udělali." zavrněla spokojeně. Trn se na ni podíval. Její hebká modrošedá srst svítila na měsíčním světle, takže vypadala jako stříbrná. Dubový válečník byl rád, že se mohl potkat s touto kočkou a v rámci mezí se s ní kamarádit. Byla to chytrá a laskavá kočka, bez které by ani jeden z nich nepřežil. Rampouchova hluboká rána se díky bylinám zacenila. Trn tušil, že to bylo s pomocí Duchovních. Zadíval se na hvězdy a v hlavě se mu objevila otázka a výčitky. Do paměti mu vyskočily mrtvá koťata v táboře Soumračného klanu. Udělali dobře, to ano, jinak by utrpěl všechny čtyři klany. Ale opravdu kvůli tomu museli zemřít i ti nejmenší, byť se jednalo o potomky těch nepřátelských kocourů.
,,Trápí tě něco?" Vlnka na něj upřela své velké modré oči.
,,Při tom útoku psů zemřeli i koťata a učedníci..." zamumlal i zaryl drápy do hlíny. Vlnka ho pohladila ocasem po zádech.
,,Chápu, že se cítíš provinile...Já taky...Ale jestli si máme vybrat jestli mezi nimi a námi....Je to sobecké?" zeptala se Vlnka při sledování hvězd, jakoby se ptala Duchovních. Trn sklopil uši a zhluboka se nadechl. Zamyslel se.
,,Já nevím...Ale naše klany byly pod hrozbou. A já bych udělal cokoliv, abych ochránil své druhy." řekl rozhodně a stál si za tím. Duboví jsou rozhodní a cílevědomí. V srdci pocítil vlnu věrnosti, kterou pocítil ke svému klanu. Vyrůstal tam se svými rodiči a sourozenci, měl již jednu učednici a čekala ho ještě velká budoucnost v něm. Co bude s jeho láskou k Lístce teď řešit nechtěl.
,,Dobré, už jdeme?" z útrob nor se ozvalo zívnutí Bobulky. Trn se zadíval dovnitř a všiml si, že i Rampouch si už čistí srst. Trn se postavil a protáhl.
,,Jdeme domů." když vyřkl tuto větu, tak se mu vlila nová energie do pacek. Připadal si, jakoby mohl oběhnout celou zemi. Zkontroloval, zda jsou ostatní připravení a vyrazil. Bobulka se rozběhla vedle něj, Vlnka a Rampouch šli za nimi a hlídali jim záda. Běželi po rozlehlém poli. Měsíc se líně hýbal po nebi, zatímco naše skupinka postupovala dál.
...
Když se začalo rozednívat, tak již byli kočky už za hromovou stezkou. Na rozdíl od jejich minulého přechodu, tentokrát je Trn vedl přes smradlavou noru pod hromovou stezkou. Naštěstí měli ještě čas a Shromáždění mělo být až za pár dní.
...Několik dní šli skoro beze spaní, vždy ušli po západu slunce jen na čtyři hodiny. Všichni si přáli vrátit se brzy do svých domovů. Už byli na cestě snad dva týdny.
Kvůli hladu zastavili v stejném ,,táboře", kde zůstali na cestě k Soumračného lesu. Trn si přesně vybavil, jak tady seděl Rampouch s ranami, co mu udělal, a jak mu je Vlnka ošetřuje měsíčkem. Zrudly konce uší, jak se cítil trapně. Ostatní však nic neřekli a už si rozdělovali povinnosti.
,,Ty jsi běž odpočinout!" řekla Vlnka Horskému válečníkovi. Jeho rány sice byly již zacelené, ale kdyby šel teď lovit, tak by mu z nich mohla zase téct krev. Dále se rozhodli, že se všichni tři rozdělí a půjdou lovit každý na jiný stranu. A tak se kromě Rampoucha, který hlídal ,,tábor", se rozběhli pryč.
Slunce již vyšlo nad obzor. Trn se plížil za vypasených hnědým ptáčkem, který z hlíny vytahoval růžovou žížalu. Mourovatý kocour splýval s okolím. Své jantarové oči upíral na ptáčka. Když byl už jen jeden skok od něj, tak vystřelil a jednou ránou ptáčka zabil. Chytl ho do tlamy a zahrabal ho, aby ho vzal až se bude vracet zpět do ,,tábora". Lovil skoro celé dopoledne. Až když slunce bylo nejvýš, tak se vrátil zpět do tábora. Donesl onoho vrabce a dvě myšky. Bobulka ulovila jednoho hraboše a dva rejsky. Vlnce se dařilo nejméně, což se nedalo divit. Donesla pouze jednu malou myš. Po snězení jídla si polehali na slunce a vyhřívali se. Žaludky měly plné a všichni byli moc unaveni, aby pokračovali v cestě. Trn se válel na zádech a tlapami odháněl hmyz létající okolo něj.
...
Po západu slunce se skupinka vydala na území čtyřech klanů. Trnovi packy byly plné energie a jiskřila v nich energie. Ostatní na tom byly podobně, protože běželi krásně v jedné řadě. Nadšení z vrácení se domů vyzařovalo z naší čtveřice.
Když vystoupali do malého kopce a spatřili celé teritorium čtyř klanů, tak se jim málem podlomily nohy. Trn nevěřil, že je zpět, že je zpět u svého klanu a u jeho milované Lístky.
,,Tak moc mi to tu chybělo!" vykřikla Vlnka a její modré oči zářily. Bobulka s ní hlasitě souhlasila a dívala se směrem k Bažinnému klanu. Rampouch sledoval v dáli skalky na území svého domova. Úplněk osvětloval celé údolí i skály. Nebe bylo jasné a bez mraků. Uprostřed byl velký strom, kde se hýbaly stíny koček.
,,Tam jsou Jezerní!" zvolala modrošedá kočička a ukázala na hýbající se stín na břehu jezera.
,,Na co čekáme?" řekl Trn a rozběhl se přes planinu na území Jezerního klanu. Vlnka vypadala nadšeně, že cítí zase známé pachy. Trn musel uznat, že už mu ten rybí pach tolik nevadil. Jakmile však doběhli k lesu, aby běželi podél něj, tak pocítil zával nostalgie. Dubová vůně ho ovinula a on se konečně cítil doma. Tak moc se chtěl rozběhnout do tábora a lehnout si do svého pelíšku mezi své druhy. Zadíval se mezi stromy. Kdepak je asi Lístka?
ČTEŠ
1. Kočičí Válečníci- Zapomenutá věštba (DOKONČENO)
أدب الهواةČtyři klany, Bažinný, Dubový, Jezerní a Horský. Jak se žije v klanech, kde odpradávna panují nepřátelské vztahy? A co se stane, když se mezi čtyřmi kočkami začne tvořit silné přátelství? Je to důsledek zapomenuté věštby? Nebo ukázka ryzího srdce koč...
