1. Kočičí Válečníci- Zapomenutá věštba (DOKONČENO)

34. kapitola🍂

Mourovatý válečník pospíchal lesem. V tlamičce držel zrzavou veverku. Slunce pomalu stoupalo k nejvyššímu místu a to znamenalo jediné, Lístka na něj čeká u Posvátného stromu. Při myšlence na krémovou kočičku zrychlil do kroku, aby ji viděl, co nejdříve. Kličkoval mezi stromy a přeskakoval kameny a kořeny jako zajíc. Najednou za sebou uslyšel křupnutí větvičky a dupání. Smykem zastavil a otočil se. Za ním běžela pískově zbarvená kočička s bílou náprsenkou. Jakmile zastavil, tak ji vyděsil a ona se skutálela k jeho packám. ,,Čau, trne! Kam tak spěcháš s tou veverkou?" zeptala se ho pisklavým hlasem. Trn převrátil oči, to ho nemůže nechat samotného. ,,Do toho ti nic není." zavrčel a chystal se vydat dál. Pak se ale zarazil, co když ho bude špehovat? Vždyť právě šel porušit Válečnický zákoník. Šel za toulavou kočkou a nesl ji kořist z území jeho klanu! Růže se vyškrábala na packy a otřepala se. ,,Napadlo mě, že bychom mohli společně na lov, jestli by jsi chtěl...." ,,Promiň, ale já nemůžu. Někdy jindy." zamumlal klidnějším hlasem než na ni promluvil poprvé. ,,A kam jdeš?" zeptala se ho a bylo ji vidět na očích, že se ji to dotklo. ,,To není tvá věc." řekl znovu. Růže nadzvedla obočí a obešla ho. ,,Trne, kam jdeš?" zeptala se ho potřetí, už ne s tak milým tónem jako prvně. Trn na prázdno polkl a zadíval se na své packy. ,,Jde o tu věštbu..." zalhal rychle první věc, co ho napadlo. ,,Věštbu?" zopakovala nechápavě. ,,Na Velkém shromáždění. Duchovní mě vybrali, abych zachránil náš klan." vysvětlil, tentokrát popravdě. ,,Aha..." začala a Trn měl strach, že mu to neuvěří. Pak ale nasadila milý úsměv. ,,Ani se nedivím, jsi skvělý bojovník a  celkově kocour. Duchovní si nemohli vybrat lepšího." řekla a Trn ji na očích viděl, že to myslí vážně. Mourovatého válečníka bodlo u srdce, měl ji rád, byla to jeho dobrá kamarádka, ale nic víc k ní necítil. Sice spolu nebyli, ale cítil se jako by podváděl. Ale co by měl dělat? Nejsou spolu a on miluje Lístku. Růže se s ním poté rozloučila a zmínila se  něco o Myším útočišti. Pak se vydala tím směrem. Trn ještě pár minut počkal, jestli se ho nerozhodne špehovat, ale její pach už nikdy poblíž necítil. A tak se vydal k Posvátnému stromu s veverkou v tlamičce. 

Trn se brzy ocitl u říčky, která tekla do jezera. Před jeho očima se objevil velký listový strom obklopený jehličnatými. Slunce ho ozařovalo, jako by se jednalo o místo, kde se setkávají žijící a duchové. Jakmile byl poblíž Posvátného stromu, tak přeskočil říčku a rozhlédl se okolo. Nikde nikoho neviděl, ale do nozder ho udeřil sladký pach. Lístka tu musí být. ,,Krásno?" zavolal přes veverku v pusu. Porozhlédl se kolem, ale nikde ji nemohl najít. Najednou do něj někdo narazil a přišpendlil ho k zemi, že mu dokonce vypadl i zrzavý hlodavec. ,,Mám tě!" vykřikla krémová kočička a hrdě se usmívala. ,,Uznávám, že jsem si tě nevšiml." zasmál se. ,,Ale..." dodal a zadními packami ji odkopl. Když byla ve vzduchu, tak vyskočil a skutálel se s ní až ke stromu. Přišpendlil ji na břichu, aby se z jeho sevření nedokázala tak lehce dostat jak on z jejího. ,,Hej!" vykřikla, ale jenom se svíjela na zemi. ,,Tohle se naučíš, když jsi v klanu." mňoukl a pak ji pustil. Lístka se postavila a upravila si rozcuchanou srst. ,,To se tam učíte, takové věci?" ,,Ano a mnohem více." vysvětlil a donesl veverku, která se mezitím válela v prachu. Posadil se vedle ní a podal ji jídlo. ,,Děkuji." věnovala mu úsměv a zakousla se do čerstvé kořisti. ,,Jak to dopadlo s tvojí sestrou?" zeptal se jí. Když spolkla sousto a odpověděla mu: ,,Dobré. Vysvětlila jsem ji, že to prostě není život, který chci, ale slíbila jsem ji, že ji budu navštěvovat. Vzala to dobře." ,,A ty chceš být navždy toulavkou?" Lístka se mu podívala do očí. Nebeská modř jejích očí ho okouzlila. Cítil se, jako by ho dokázala hypnotizovat jenom svým pohledem. ,,No, jestli mě dneska přesvědčíš o výhodách života v klanu, tak si to možná rozmyslím." mňoukla hravě a podala mu veverku, aby si s ní taky dal. ,, Dobře, takže začnu s Válečnickým zákoníkem....."

Když dokončil své povídání, tak ho jen klidně sledovala. ,,Co na to říkáš?" zeptal se ji a nervózně čekal, co na to řekne. Lístka se narovnala a protáhla se. ,,Zní to zajímavě..." začala. trn sklopil uši, samozřejmě, že se ji život plný pravidel nebude líbit. Ona ale pokračovala. ,, Není to zrovna něco pro mě. Ale když jsem viděla, jak o tom zasněně mluvíš...Něco na tom je. Držet s hromadou koček pohromadě, když si nemůžeš ulovit kořist, tak se o tebe postarají...A to přátelství, zní to jako jedna velká rodina, to zní moc hezky." Trn byl rád, že se mu nevysmála nebo to úplně nezavrhla. Lístka se k němu přisunula a obtočila kolem něj ocasem. ,,Máš nádherné oči." zašeptal a Lístka se zachichotala. ,,Děkuji, ty taky." dodala. Trn se s ní cítil neskutečně dobře, nedokázal to pochopit. Ale její úsměv a oči plné štěstí a lásky...Byla to okouzlující kočka. Jak moc mu bude chybět, až se vydá na svoji misi. A tu ho to trklo. Dneska o půlnoci opustí území čtyř klanů a bude, kdo ví jak dlouho, pryč. Možná se ani nevrátí! ,,Trne? Jsi v pořádku?" její hlas ho vrátil zpátky do reality. Zavrtěl hlavou a povzdychl si. ,,Dneska odcházím...." ,,Proč?" nechápala. ,,Duchovní mě vybrali, abych zachránit Dubový klan...A musím kvůli tomu odejít s třemi kočkami z ostatních klanů." vysvětlil co nejjednodušší, jak mohl. Lístka sice vypadala zmateně, ale pak se pousmála. ,,Duchovní, chápu. " ,,Opravdu?" ,,Ano, je to věc, co prostě musíš udělat a já to chápu. Ale musíš mi něco slíbit." ,,Co?" ,,Že až se vrátíš, tak se setkáme a ty mi povíš o celém tvém dobrodružství!" vykřikla a vyskočila na všechny čtyři packy. Zasmál se a slíbil ji to. byl neskutečně rád, že ho chápe a že nepotřebuje jiné vysvětlení. Prostě ji to vysvětlil a ona to pochopila, protože v něj má důvěru.

Zbytek dne se Trn potuloval po lese. Své úlovky vždy předal blízké hlídce. Celý klan věděl o jeho osudu, a tak dostal den volna, který mohl strávit jak chtěl. A co je lepší než lov? Před západem Slunce se vrátil ještě do tábora, aby si vzal bylinky od léčitelky a rozloučil se s klanem. Růže se s ním dlouze loučila a dokonce i brečela. Trnovi to přišlo spíš trapné, než roztomilé či milé. Nedokázal se do té kočky vcítit, zvlášť když ji nemiloval. A dokonce ji i hrubě zarazil, pač ho chtěla doprovodit k Posvátnému stromu, a to se mu opravdu nechtělo. 

U Posvátného stromu byl jako první. To byla samozřejmost, Dubový klan je nejlepší a vždy všude první. Trn dával dobrý příklad toho, jaký má být dubová kočka. Překvapilo ho, jak se mýtina u stromu tichá a prázdná, když není úplněk. Když se zadíval na větve, tak nedokázal odolat. Vyškrábal se na nejvyšší větev, kde vždy sedává velitel Dubového klanu. Usadil se a shlédl na zem. Představil si dav koček a oči mu zajiskřily. Jednoho dne tu bude sedět jako velitel. V tuhle chvíli si tím byl jistý. Jednoho dne se stane Trnovým měsícem a bude vést Dubový klan jako správný bojovník. Samozřejmě, že se pokusí zvětšit své území, už nad tím dokonce i přemýšlel. Horský a Bažinný klan byly skoro nemožné ovládnout, kvůli řekám, které je chránily od jeho klanu. Ale Jezerní klan byl volný na převzetí. Zákeřně se nad tou myšlenkou usmál, jednoho dne bude tohle celé údolí jeho! Pak se mu ale vybavila Lístka a sklopil uši. Pokud chce být velitel, tak nemůže mít vztah s toulavou kočkou, je to proti Válečnickému zákoníku. Ulehl na větev a zadíval se na hvězdy. Ten mrtvý horský válečník říkal, že má poslouchat své srdce. Má se tedy vzdát svého snu velitele, zradit svůj klan a založit s Lístkou rodinu?