1. Kočičí Válečníci- Zapomenutá věštba (DOKONČENO)

18. Kapitola🍂

Trn:

Skupinka Dubového klanu se do svého tábora vrátila ještě před východem slunce. U vchodu je přivítal Ořech. Hned se ptal svým druhů, jaké bylo Velké shromáždění, ale nikdo mu neodpověděl. Tichá mávla ocasem na Zjizveného s Plamínku, ti se za ní vydali a společně zmizeli ve velitelčině doupěti. Bukvotlapka a Ostrotlap se vydali do svého doupěte, nohy táhly unaveně za sebou. Mladší učedník měl na zemi i ocas a vyčerpaně se mu přivíraly oči. Zbylí válečníci, kromě Trna, se okamžitě vydali taktéž na kutě. Náš hrdina stál a díval se na doupě velitelky. Hlavou mu vrtalo, co by se stalo, kdyby se ostatní klany spojili. Mohli by pak lehce zaútočit na jeho klan a hravě zabrat jeho území. Mourovatý válečník došel pře doupě a zavolal dovnitř. ,,Ano, Trne?" ozval se hlas jeho velitelky, trochu unavený ale stále silný. ,,Tichá hvězdo, já jsem se chtěl zeptat, co budeme dělat ohledně té věštby...Dubový klan by mohl být v nevýhodě, pokud by se Jezerní, Horský a Bažinný spojili." řekl. Zprvu mu nikdo neodpověděl a ozývalo se ticho, když tu: ,,Pojď na chvilku za námi." mňoukl zástupce velitele. Trnovi se z nervozity naježila srst na zátylku. Pamatoval si na doby, kdy byl teprve učedníkem a šel do velitelčina doupěte kvůli něčemu, co provedl. Skrčil se a vlezl do nory. Ve stínu na úplném konci doupěte seděli tři postavy. Trn se k nim doplazil. Jakmile byl blíž, tak už rozpoznal ohnivou srst léčitelky, svalnaté tělo zástupce a i nízkou postavu velitelky. Tichá mu pokynula hlavou, aby si sedl. Učinil tak a pocítil, jak ho pohltila nervozita. Krčil se před nimi, jako by ho právě měli z něčeho zkoušet nebo ho pokárat. ,,Co si myslíš o té věštbě?" zeptala se ho mile nízká postava. ,,J-já nevím. Ti tři léčitelé vypadali, že to myslí skutečně vážně, ale...." ,,Ale?" zopakovala po něm postava po pravici velitelky. ,,...Ta věštba je nesmyslná. Odpradávna zde byli čtyři klany, které mezi sebou museli soupeřit. Proč bychom se měli z ničeho nic začít přátelit a bojovat spolu? Nedává mi to moc smysl. Jsme v době, kdy nám nic nehrozí, nemáme málo kořisti a nikdo necítil na hranicích nějaký neznámý pach, který by značil potíže. Nikde na našem území není náznak ani malého nebezpečí." řekl rozhodně. ,,A co když to nebezpečí jde ze strany Horských a my o tom nevíme?" zeptala se ho léčitelka. ,,Pak je to jejich problém. Každý klan by se měl umět postarat sám o sebe." odpověděl rychle. Tichá ho se Zjizveným pozorovali a nic neříkali. Plamínka se zamračila. ,,Každý jejich problém se může rychle přelít k nám. Jejich nynější problémy by se brzy mohly stát našimi." vysvětlila a přitom se podívala na kočky vedle sebe. Trn chápal, co chce jeho léčitelka říct, ale i tak mu přišlo nesmyslné se vměšovat do věcí jiného klanu. ,,Pokud se klan neumí postarat o své problémy, tak by měl přestat existovat a měl by dát možnost růstu silnějším klanům." řekl a sebejistě se narovnal. Plamínka otevřela tlamičku a chtěla něco opáčit, ale přerušila ji Tichá hvězda. ,,Říkal jsi něco nevýhodě, pokud se Jezerní, Horští a Bažinní spojí...Jak to myslíš?" zeptala se ho a zvědavě se na něj dívala. Ohnivá kočička zaryla drápy do země doupěte, ale zůstala zticha. ,,No... Pokud se rozhodnout spojit, tak by mohli na nás zaútočit a lehce nás porazit. Proti třem klanům nemáme šanci." vysvětlit svou myšlenku. ,,Proč by na nás útočili?" optala se velitelka. ,,Protože budou moct, budou silnější než jsme my. Poté by si mohli rozdělit naše území na tři díly, což věřím, by spousta z nich chtěla." v hlavě se mu objevila představa horských a jezerních koček, které toužili rozšířit své území do hojného lesa. ,,To nemůžeš vědět přesně. Tohle spojení by bylo jen na zastavení nebezpečí z venku." vložila se do toho Plamínka. ,,A co když po zahnání toho nebezpečí, si uvědomí, jak jsou silní a rozhodnou se táhnout proti nám?" zeptal se ji Trn. Tichá hvězda se postavila a rozhlédla se po třech kočkách vedle sebe. ,,Slyšela jsem dost. Dubový klan se nepřikloní na tak bláhový nápad, aby se klany spojili..." léčitelka sklopila uši a prosebně se na ni zadívala. Trn ve svém nitru souhlasil se svoji velitelkou a byl rád, že se rozhodla správně. Teď jenom budou více opatrní na hranicích a nedovolí ostatním klanům, aby si dovolil přejít na jejich území. ,,...Pokud za námi ovšem přijde jiný klan s žádostí o pomoc, tak mu vyhovíme." dodala, čímž uklidnila Plamínku. Ta vděčně zavrněla. Zjizvený přikývl, aby vyjádřil svůj souhlas. Trnovi se to sice moc nelíbilo, ale chápal, že takto to bude nejlepší. Hlavně když nebudou vypadat slabě. Stejně, jaká je šance, že za nimi přijde jiný klan a bude je prosit o pomoc? ,,Tak a teď je čas spát. Zítra máme spoustu práce." řekla Tichá hvězda, čímž se i rozloučila se třemi kočkami. Ulehla do svého pelíšku a ještě je pozorovala, když odcházeli. Trn byl venku jako první, poté vyšel ven i Zjizvený a Plamínka. ,,Hezké sny. Ať je s vámi Duchovní klan." popřála jim ohnivá kočička a upalovala do svého doupěte. Po delší době, tam měla prázdno, takže mohla jít rovnou spát. Trn se se zástupcem vydali do válečnického doupěte. ,,Udělal jsi na mě dojem." přiznal se mu o něco starší válečník. ,,Opravdu?" vyvalil oči náš hrdina. Zjizvený přikývl a na tváři se mu objevil menší úsměv. ,,Já bych v tvém věku nedošel za velitelem a neřekl bych mu do očí, co si myslím o nějaké věci. To chce kuráž." dodal čímž našemu hrdinovi dodal sebevědomý. ,,D-děkuji." mňoukl na něj. Zástupce se zastavil a položil mu na rameno ocas. ,,Jsi silný, odvážný a cílevědomý. To jsou velitelské vlastnosti..." řekl mu. Trnovi se nadmula hruď pýcho. -Řekl, že má velitelské vlastnosti!- pomyslel si. ,,...Ale máš před sebou ještě dlouhou cestu. Myslíš moc krátkodobě. Velitel musí myslet i do budoucna." dodal a poté se s ním rozloučil. Zmizel v doupěti, kde odpočívali válečníci. Trnovi se vykouzlil obrovský úsměv. Zástupce velitele mu právě radil, jak být správný velitel! Otočil hlavu na Vysokou skalku a představil si, jak tam on, veliký svalnatý kocour s očima plnýma moudrosti, sedí a sleduje svůj klan. Nad tou představou mu zabrnělo v kožíšku. Rychlými kroky doklusal k Válečnickému doupěti. Prokličkoval mezi spícími kočkami a lehl si na své místo. Vedle něj trhal tlapkou Ořech, který nejspíše lovil ve snu. Na druhé straně od našeho hrdiny spala Modřínopacka, která se občas převalila na druhou stranu. Trn si obtočil ocas kolem sebe a schoval sin pod něj čumáček. Zavřel očka a snažil se dostat zpět do snu, kde byl společně s Lístkou. Brzy ho pohltila její sladká vůně. ,,Ahoj Trne...." zašeptal mu do ucha její krásný hlas, který ho vtáhl na hřejivou krajinu u lesa.