1. Kočičí Válečníci- Zapomenutá věštba (DOKONČENO)

52.Kapitola 🐾

Hnědá kočička se probudila v známém prostředí, v doupěti válečníků Bažinného klanu. Před pelíškem, který měla nachystaný na její příchod, byla světle zelená žába. Bobulka zavrněla a hladově ji spořádala. Obklopovaly ji známé pachy jejího klanu, které ji uklidňovaly. Na jednu stranu ji zabolelo u srdce, když se musela rozloučit s Vlnkou, Rampouchem a dokonce i s Trnem, ale na druhou stranu byla ráda zase doma. Bohužel se s klanem vrátili už pozdě v noci, takže se nemohla pořádně přivítat s přáteli. Posadila se a vyčistila si pořádně kožíšek, aby ho měla hladký a lesklý. Pak se zhluboka nadechla a vyšla ven. Hned ji do očí udeřilo sluneční světlo. V táboře moc koček nebylo, nejspíš byli všichni na lovu, aby se před onou bitvou, která je čekala, pořádně vykrmili. Z léčitelského doupěte vyšla krásná černá kočička s bílou náprsenkou. V kožíšku měla zachycených pár semínek pampelišek a dalších bylin. Bobulka k ní doběhla.

,,Ahoj, Křídelnice. Gratuluji k válečnickému jménu." mňoukla na přivítanou.

,,Bobulko! D-děkuji. Doufám, že ti žába chutnala, ulovila jsem ji na ranní lovecké hlídce!" rozpačitě sklopila uši, ale na tváři ji zářil úsměv. 

,,Byla výborná! Těším se, až půjdeme spolu na lov. Můžeme třeba jít s Mlokem nebo Žabkou!" Křídelčin pohled potemněl. Zadívala se do země a zaryla drápy do hlíny.

,,Co se stalo? Není snad jeden z nich...."

,,Ne! Oba žijí, ale..."

,,Ale?" naléhala Bobulka. Potřebovala vědět, co se její kamarádce a jejímu bratrovi stalo.

,,Stinná hvězda říkala, že o tom nemáme mluvit."

,,O čem?"

,,Křídelnice?" z velké skalky se ozval hlas velitelky. Bobulka se na ni podívala. Černá kočka se na ně dívala nedůvěřivým pohledem, ale ona tak vypadala vždycky. Proč se tedy Bobulce načepýřila srst na zátylku?

,,Jestli jsi už pomohla Bahňákovi, tak běž prosím vyčistit pelíšek Beztlapovi.  Kopřivotlapka mu zrovna čistí kožíšek od klíšťat." velitelčin hlas byl tvrdý a přísný. Nová válečnice přikývla a rychlým krokem se vydala k doupěti starších. Bobulka nechápavě dala hlavu na stranu a došla ke skalce.

,,Stinná hvězdo, co se stalo Mlokovi a Žábce?"

,,Mě se nestalo nic." ozvalo se za jejími zády.  Hnědý kocourek s bílou náprsenkou a bílou skrvnkou na čumáku zrovna vešel tunelem do tábora. V tlamičce držel béžového ptáčka. Ze ním byla Skalňák a Statečný. Mlok donesl svůj úlovek na hromadu s úlovky a došel k Bobulce. 

,,Co se stalo Žabce?" zeptala se ho naše hrdinka. Užíralo ji, že ji nikdo nechtěl odpovědět.

,,Ta kočka, o které mluvíš, která byla moje sestra...utekla." Mlokovi se naježily chlupy, když o své sestře mluvil. Bobulka byla v šoku. Nečekala, že by Žabka jentak odešla, ale vůbec nečekala, že uvidí nenávist v Mlokově očích.

,,Mloku, je to tvoje sestra!" zaprotestovala.

,,Není! Utekla s nějakým kocourem žít jako tulačka...Opustila klan, opustila mě, už to není nikdo. Když ji potkám na našem území, tak ji nebudu šetřit, tak jako každého cizáka!" zasyčel a naštvaně se vydal pryč z tábora. 

,,Nese to těžce..." promluvil Statečný vedle Bobulky. Hnědá válečnice se na něj podívala. V jeho očích viděla smutek. Nebylo tajemstvím, že s Žabkou rád trávil čas a chtěl s ní mít hlubší vztah. Její odchod, ještě s jiným kocourem, mu musela zlomit srdce.

,,Ty to neseš dobře..."

,,Ze zlomeného srdce se dá vyléčit...Ale ne, když ti ho zničí vlastní sourozenec. Když to Žabka oznámila, tak byl v šoku a přesvědčoval ji, aby si to rozmyslela, jako když kotě prosí maminku, aby mohlo ven z doupěte...." mourovatý kocour se zadíval na své bílé tlapky.