1. Kočičí Válečníci- Zapomenutá věštba (DOKONČENO)

17. Kapitola🌌

Shromáždění:

Na tmavém nebi zářil bílý měsíc a kolem něj se třpytily hvězdy. Celá krajina, od vesnice až po hory, byla schovaná ve tmě. Všichni obyvatelé tiše oddychovali a snili o všem možném. Všude byl klid. Teda až na jedno místo, u Posvátného stromu se teď uskutečňovalo Velké shromáždění. Čekaly tam čtyři skupiny koček, mezi sebou měly mezery, aby nemusely být blízko svým nepřátelům. Léčitele seděli bok po boku dál od davu válečníků a povídali si. Na ně se nestahovali stejná pravidla a mohli se s kočkami z jiného klanu bavit, ba dokonce jim pomáhat s léčením. Bahňákovi nervózně švihal kousek ocásku a díval se na kámen uprostřed mýtiny před stromem. Pavučina, léčitelka Horských, se snažila zjistit, co ho sžírá, ale on ji nedokázal odpovědět. Trn pozoroval svou velitelku a očekával až jeden z velitelů začne mluvit. Srst měl uhlazenou a oči mu jiskřily ctižádostí. Viděl sám sebe, jak sedí na té nejvyšší větvi a shlíží na všechny čtyři klany. Bobulka si povídala s Žabkou a nedočkavě pokukovala po zbylých klanech. Rampouch stál za Chmýrkou, která si povídala s modrošedou Jezerní kočkou. Horská kočička ho přesvědčila, aby s ní šel pozdravit ještě některé kočky z Jezerního klanu. Sice by radši zůstal sedět, ale musel ji hlídat, aby se nedostala do problému. ,,A tohle je Rampouch." představila ho Chmýrka. ,,Ahoj, já jsem Vlnka." věnovala mu úsměv Jezerní válečnice. Na rozdíl od Bažinných nebo Dubových koček, z ní vyzařovala pozitivní energie. ,,Ahoj." pozdravil ji a pořádně si ji prohlédl. Vypadala, že je skutečně ráda, že si s nimi může povídat. V očích se ji odrážela laskavost. Šedý kocour jí úsměv vřele opětoval. ,,Ráda vás poznávám." mňoukla a už už otevírala tlamičku, aby se jich na něco zeptala, když ji vyrušilo zvolání. ,,Velké shromáždění začíná!" Rampouch se společně s Chmýrkou rozloučili s Jezerní kočkou a rychle se vrátili na svá místa. Jako první vstal bílý kocour a projel pohledem po všech koček. ,,Horskému klanu se daří velice dobře. Kořisti máme dostatek. A máme tři nové učedníky, Jahodotlapku, Rychlotlapku a Vánotlapa. Jejich učitelé jsou Kameník, Střelka a Rampouch." šedému válečníku z Horského klanu se nadmula hruď hrdostí. Stejně na tom byli i zbylí dva zmínění, Střelka se pyšně rozhlížela kolem sebe. Ze zbylých třech klanů se ozývaly gratulace, nejvíce asi z Jezerního. Sněžný se pousmál a opět se posadil, čímž předal slovo Tiché hvězdě. Dubová velitelka přestoupila a vrhla zlostný pohled na Jezerní kočky. ,,Dubový klan se má velice dobře. Je silnější než kdykoliv předtím..." při té poslední větě se ji zablesklo v očích. ,,...Kořisti máme spoustu. Ale musím říct, že mně trápí, že jeden z klanů nemá očividně dost jídla a tak krade na našem území, čímž porušuje Válečnický zákoník." zasyčela a zlostně se zadívala na Rychlého měsíce. Od Jezerních koček se začaly ozývat nesouhlasné výkřiky. Duboví naopak souhlasily se svojí velitelkou a vrhaly na Jezerní zlostné pohledy. Horské a Bažinné kočky si nevěřícně špitaly mezi sebou. Rychlý měsíc se klidně postavil. ,,Jezerní klan má kořisti dostatek. To o čem mluvíš, byla pouhá nehoda. Mí válečníci neměli v úmyslu lovit na vašem území a ten úlovek by tam nechali." řekl Jezerní velitel. Tiché hvězdě se naježila srst po celém těle. ,,Nehoda? Anebo další důkaz, že mazlíčci se nikdy nemůžou stát pravými válečníky. Vždy budou porušovat Válečnický zákoník stejně jako klan, ve kterém jsou. " Vlnce se naježila srst na krku. Její klan neporušuje žádná pravidla Válečnického zákoníku! Brouk vedle ní naštvaně vrčel, že to není pravda. Hlubinný dráp se vyškrábal na packy i zařval: ,,To je lež!" Večerník šokovaně seděl, srst měl naježenou až vypadal dvakrát větší. Vlnka mu položila ocas na rameno, aby mu pomohla se z klidnit. Tušila, jak se teď musí cítit. Naopak od Dubových se ozývaly souhlasné výkřiky, které se jako vlny na moři přelévaly i do zbylých dvou klanů. ,,Mazlíčci nemohou být válečníky!" ,,Porušují Válečnický zákoník!" Tichá hvězda se zlomyslně zašklebila, jak sledovala tvořící se hádku mezi klany. Rychlý měsíc zdvihl packu a počkal, až se všichni utuší. Nedal na sobě znát žádné emoce. ,,Opakuji, že to byla nehoda. Jezerní klan a všechny kočky v něm žijí podle Válečnického zákoníku a nikdy by ho úmyslně neporušili." promluvil ke klanům a pak se otočil na Tichou. ,,Každý dělá chyby. Nebo si myslíš opak?" zeptal se ji a pohledem, který říkal víc, se ji podíval do očí. Dubová velitelka sklopila uši a srst ji mírně slehla, jako by si na něco vzpomněla. Hádka mezi klany se však opět rozhořela. Trn nenávistně pozoroval Jezerní. -Co si to myslí? Lovit na našem území?- myslel si mourovatý válečník. Duboví vykřikovaly na Jezerní urážky. ,,Myší mozky!" ,,Vraní žrádla!" ,,Mazlíčci! Porušují Válečnický zákoník!" Když tu se mýtina se uchýlila do stínu. Okolo měsíce se začaly shromažďovat tmavé mraky. ,,Hle! Duchovní klan se zlobí!" vykřikl někdo z Horských. Mýtina ztichla, jak se kočky zděšeně dívaly na nebe. Posledních pár měsíčních paprsků dopadalo na Posvátný strom a kámen před ním. I tu předstoupila poslední velitelka. ,,Vaše hádka naštvala Duchovní. Od této chvíle nechci slyšet od Jezerního a Dubového klanu ani mňouknutí." promluvila. Její hlas byl pevný a nesl se mýtinou. Sice se Dubové a Jezerní kočky naštvaly, že jim rozkazuje cizí velitelka, nikdo však neodporoval. Mraky se oddálily od měsíce a na mýtinu opět osvítil měsíc, tím dal Duchovní klan svolení Stinné hvězdě. Dokonce i Tichá a Rychlý neřekli ani hlásku a zase tiše seděli na svých větvích. Stinná se rozhlédla po přítomných. ,,Bažinný klan se má dobře, území se nám hemží kořistí. Máme dokonce i novou matku, Borovici." začala typickou řeč a pak se zadívala na svého léčitele. Bahňák se nervózně postavil a dopochodoval ke kameni, na který vyskočil. Stinná mu pokynutím hlavy předala slovo. Hnědý léčitel vrhl pohled na Pavučinu, Plamínku a Rákose. Poté se podíval na seskupené klany. Každý ho pozorně sledoval a čekal, co z něho vypadne. Bobulku svrběl kožíšek, tušila, že to musí mít souvislost s jeho nedávnou návštěvou Nebeského kamene. Vlnka se zadívala na černého léčitele a snažila se z jeho pohledu vyčíst, jestli ví, o čem bude Bažinný kocour mluvit. Rákos upínal zraky na Bahňáka a vypadal bez emocí. Prozradilo ho škubající ucho, které značilo, že má obavy. ,,K-když umírala moje učitelka, tak mi pověděla o věštbě, kterou dostala ona a zbylý tři léčitelé..." Pavučina nervózně zacukaly vousky, mluvilo se totiž o ní a jejích přátelích. ,,...Chránil jsem ji jako oko v hlavě, ale poslední dobou jsem si myslel, že se už nikdy neuskuteční....Ale nedávno jsem měl sen, který mi řekl, že se věštba neztratila v toku času. Nebezpečí se blíží a klany se budou muset spojit a porazit ho společně." řekl. Davem to zašumělo. Bobulka nad slovy svého léčitele vyvalila oči. Vlnka i Rampouch nevěřícně kocoura na kameni pozorovali. Modrošedá válečnice měla dokonce otevřenou pusu údivem. Trnovi se naježila srst na zátylku. ,,Spojit do jednoho klanu?" ,,Bojovat společně?" ,,To musí být lež!" ,,Léčka od Bažinného klanu!" ozývaly se ohlasy, které se snažily důležitost Bahňákova sdělení podkopat. K Bažinnému léčitelovi doběhl Rákos a postavil se vedle něj. ,,Má pravdu! Když Leknín umřel, tak mě navštívil ve snu a varoval mě o té věštbě." postavil se za svého kamaráda. Na měsíčním světle se mu pod srstí rýsovaly svaly a pohled měl jasný a rozhodný. Vlnka z něho nedokázala spustit oči. Tichá hvězda oba léčitele nepřesvědčeně sledovala. ,,Pavučino?" ozval se Sněžný a podíval se na svou léčitelku. Ona vstala a došla ke kameni. Byla jediná, která onu věštbu opravdu dostala. Vyskočila na kámen a zadívala se na velitele. Pohled měla plný moudrosti a smutku. ,,Je to pravda. Sama jsem ji dostala společně s Leknínem a dalšími mými přáteli. Bylo to dávno, mnoho z vás ještě nebylo na světě. Viděla jsem drápy a tesáky s krví...A slyšela jsem řev umírajících koček volající o pomoc." řekla. Davem to zděšeně zašumělo. Pavučina jim začala vyprávět o oné zapomenuté věštbě. Všechny kočky nevěřícně poslouchaly a šokovaně vykřikovali. ,,.....A pak ze stínů vyšli čtyři kočky, každá z jiného klanu, svým přátelstvím dokázali na chvilku spojit klany a bojovat bok po boku s tím nebezpečím." dokončila své vyprávění stará léčitelka. Dubová velitelka ji zamyšleně sledovala a poté se otočila na Plamínku. ,,A ty? Ty jsi měla nějaký sen?" zeptala se ji. Hlas měla milý, ne jako když mluvila s kočkami z jiných klanů. Dubová léčitelka zavrtěla hlavou a došla k ostatním léčitelům. ,,Moje učitelka mi říkala o něčem takovém, ale to bylo už dávno. Nikdy jsem nedostala něco, co by to podporovalo." řekla pravdivě. Dubová velitelka se usmála. Trn si pobaveně odfrkl. - Třeba to byla jen finta, jak oslabit můj klan!- napadlo Dubového válečníka. ,,Aha! Naše léčitelka nic nedostala. Každý ví, že Dubový klan je nejsilnější a nikoho nepotřebuje! Očividně to vidí i samotný Duchovní klan!" zasyčela a se souhlasnými výkřiky ze svého klanu seskočila ze stromu. Tímto jejím činem skončilo Velké shromáždění. Duboví se k ní přidali a vydali se rychlými kroky pryč do svého území. Trn šel s hlavou vysoko a povídal si s Dlouhovousem. ,,...Chápeš, že za mnou přišla Horská kočka a chtěla se se mnou bavit? Určitě chtěli vědět tajné informace." říkal mu zrovna, když šli podél říčky. Jako další odešel Horský klan se Sněžným a Pavučinou v čele. Sněhule zavírala skupinu a párkrát se ještě otočila na zbylé dva klany na mýtině. Rampouch šel mlčky vedle Chmýrky a díval se packy. Šokovalo ho, co dneska slyšel. Chtěl si jít o tom promluvit s Pavučinou, ale věděl, že teď na to nebyl čas. Bude muset jít až zítra až se vzbudí. Předposlední odešel Jezerní klan. Vlnka šla vedle Rákose a snažila se ho rozveselit. Nic však nepomáhalo a černý léčitel se utápěl ve svých myšlenkách. Jako poslední se domů vydal i bažinný klan. Stinná hvězda s Bahňákem vypadali zklamaně, nejspíš doufali, že to dopadne lépe a klany budou brát onu věštbu vážně. Bobulka šla jako poslední a ještě než opustila mýtinu, tak se zadívala na Posvátný strom, který byl ozařován měsíčním svitem. Poté sklopila uši a vydala se rychlým krokem za svým klanem.

Po této kapitole se pořadí vypravování našich hrdinů trošku vymění.