1. Kočičí Válečníci- Zapomenutá věštba (DOKONČENO)

42.Kapitola 🍂

Na nebi byla kupa šedých mraků. Zpoza obzorů začalo stoupat Slunce, ale kvůli oblakům plných vody nebylo vidět. V jedné noře na poli odpočívala skupina koček. U vchodu do úkrytu seděl mourovatý kocour. Klidně svýma jantarovýma očima pozoroval okolí a hlídal, zda se k nim někdo neblíží. Když se probudil, tak si na chvilku myslel, že je doma mezi svými druhy, bohužel si brzy uvědomil, že to není pravda. Jak moc mu chyběla společnost Dubových koček, útulnost listového lesa a krémová kočička Lístka. Trn otočil hlavu a zadíval se na spící kočky. Stále pro něj nebyly něčím, co by se dalo nazvat přáteli, ale už se mezi nimi necítil tak nesvůj. Cítil se stále trapně, že se málem nechal zabít příšerou. Nesmí zapomínat, že to dělá pro svůj klan. Včerejší lov s Rampouchem mu změnil pohled na něj. Horský kocour vypadal sice chladně a nepřátelsky, ale včera pochopil, že to je jen jeho slupka. Jinak byl milý kocour, který se rád učil novému. Šedý kocour ležel na boku a hlasitě oddychoval. Bobulka byla stočená v klubíčko vedle Vlnky. Jezerní válečnice se opírala zády o hnědou kočku a ze spaní vrněla. Trn přemýšlel, nad čím mohla kočka snít. Mohla ve svém snu vidět někoho, na kom ji záleželo?

Trn se krčil na rozlehlém prostranství a pozoroval kosa zobající žížaly ze země. Mladý kocour si řekl, že by nemusel sedět jen v noře, ale mohl by udělat něco užitečného. V Dubovém klanu se netolerovala nějaká lenost, práce bylo víc než dost. Když kočka nebyla unavená, tak mohla lovit, hlídkovat či pomáhat léčitelovi. Mourovatý válečník pokládal rychle tlapky za sebou a nespouštěl z černého ptáka oči. 

Když byl jen dva skoky od kosa a vystřelil. Černý pták roztáhl křídla a vyletěl pouze metr do výšky než ho Trn chytil a zakousl na zemi. Hrdě se na svůj úlovek podíval. Byl skvělým lovcem i v neznámém prostředí. Zahrabal kosa, otevřel tlamičku a zavětřil doufajíc, že najde nějakou další kořist. Vánek k němu zavál pach polní myši. Mourovatý kocour se rozběhl za ním, že si nevšiml bzučivého hmyzu sedícího na malém kameni na zemi. Jednalo se o včelu, černo-žluté pruhy byly hypnotizující. Trn na ni tlapkou šlápl. Vyděšeně s sebou cukl. Podíval se na bolavou tlapku, ze které vysela mrtvá včela.

,,Do myšího bobku!" zaklel a přemýšlel, co teď. Opatrně vzal tělíčko včelky do zubů a prudkým pohybem hlavy jej vytáhl. Vyplivl včelu na zem a dokulhal zpět k místu, kde zahrabal kosa. Opatrně, aby nenamáhal bolavou packu, ho vyhrabal a vydal se zpět k místu, kde na něj již jistě čekali jeho společníci. 

Když se dokulhal k noře, tak už venku čekal Rampouch a Bobulka. Oba seděli kousek od sebe, dívali se na oblohu a povídali si, snad o počasí. Jakmile ho spatřili, tak vyvalily oči.

,,Co se stalo?"

,,Včela." zamumlal a položil černého ptáka na zem. Bobulka přičichla k jeho pacce a sklopila uši. Z nory vystrčila hlavu Vlnka a vyděšeně si packu prohlédla. Srst se ji naježila a v očích ji ovládla panika. Trnova tlapka byla nabobtnalá a rudá. 

,,Jakou bylinu potřebujeme?" zeptal se Rampouch.  

,,J-já....heřmánek..." 

,,Ten jsem viděla kousek odsud!" Bobulka vyskočila na packy a odběhla několik metrů od nich. Během ani né několika vteřin donesla trs heřmánku. Vlnka byliny převzala a rozkousala, aby z nich vytvořila mast, kterou pak namazala Trnovi na ránu. 

,,Měli bychom tu přečkat noc." mňoukla modrošedá kočička.

,,To nemůžeme, musíme k lesu." zaprotestoval mourovatý válečník.

,,Nemůžeme jít k lesu, když máš zraněnou packu, ale do zítra by to mělo být v pořádku."

,,Vlnka má pravdu. Půjdu s Rampouchem na lov a zítra ráno vyjdeme." řekla hnědá kočička a společně s horským válečníkem se vydali pryč.

...

Okolo poledne začalo pršet. Déšť byl urputný a silný. Vítr šlehal dešťové kapky do očí koček. I kdyby mohli pokračovat v cestě, tak by se stejně nedošli daleko. Když zapadlo Slunce a kočky se sešli v noře, tak Trnova tlapka nevypadala vůbec dobře. Byla stále rudá a nesplaskla. Vlnka ho každou chvilku kontrolovala a snažila se přijít na další bylinu, která by mohla pomoc. Nemohla si však na nic vzpomenout. A tak nezbývalo nic jiného, než jít spát.