Čtyři klany, Bažinný, Dubový, Jezerní a Horský. Jak se žije v klanech, kde odpradávna panují nepřátelské vztahy?
A co se stane, když se mezi čtyřmi kočkami začne tvořit silné přátelství? Je to důsledek zapomenuté věštby? Nebo ukázka ryzího srdce koč...
Rampouch: Slunce se chýlilo k obzoru a na nebi se objevovaly první hvězdy. Rampouch se krčil v trávě a pozoroval kosa před sebou. Sice si měl před Velkým shromážděním odpočinout, ale poprosil Sněhuli, jestli by si nemohl na chvilku protáhnout tlapky a zalovit si. Sice byla zprvu proti, ale nakonec přikývla, pokud se šedý válečník vrátí do západu slunce a nebude unavený. Náš hrdina s tím velice rád souhlasil, měl za sebou již ulovení menšího sysla a malé myši. Nyní, jak bylo již řečeno, se soustředil na černého ptáka s jasně oranžovým zobákem. Kos se zrovna soustředil na pod ním hýbající se zem. Za pár minut již ve svém zobáčku držel žížalu a tahal ji z hlíny na vzduch. Rampouch na tohle čekal a vrhl se na nebohého tvora. Jedním úderem ho usmrtil. Z tlamy mu trčel černý ptáček a žížala se opět schovávala do svého úkrytu v zemi. Šedý kocour, potěšen svým úlovkem, se otočil a šel zpět ve svých šlépějích, kde zakopal jak sysla, tak i myš. Chtěl se co nejdříve vrátit do tábora, aby si stihl ještě před pochodem k Posvátnému stromu, odpočinout. Doběhl ke svému zahrabanému úlovku a popadl do tlamy všechny tři zvířátka. Poté se rychlým krokem vydal podél skal tvořící ochranu tábora. Tlapky pokládal rychle jednu za druhou a kořist v tlamičce se mu houpala ze strany na stranu. Měl hrdě zvednutý ocas a nožky mu brněly, jak chtěl pokračovat ve svém lovu. Věděl, ale že by neměl a že by se měl nachystat na Velké shromáždění.
V táboře to žilo. Střelka si právě čistila srst s Dešťovkou a o něčem si povídaly. Bývalé matce jiskřily vzrušením oči, jak moc se těšila, že po dlouhé době odejde z tábora a že se dokonce dostaví na Velké shromáždění. U Vichra a Bílého drápa seděli noví učedníci a poslouchali rady od starších. Rychlotlapka kulila nevěřícně oči zatímco její kamarádce Jahodotlapce zářily oči a na tvářích měla široký úsměv. Borůvka odpočívala vedle své sestry a obě poslouchaly vyprávění jejich otce. Velitel se díval na své dcery, jako by byly ještě koťata, pohled měl plný lásky a něhy, snad si vzpomněl na den, kdy se jemu a jeho družce narodily. Mrak si pochutnával na tlustém vrabcovi. Rampouch položil kosa a myš na hromadu s úlovky. Sysla si nechal a došle ke vchodu do Válečnického doupěte. Zde si lehl a zakousl se do teplého hlodavce. Jeho ještě teplá krev se mu rozlila v tlamičce a on lahodně zamumlal. ,,Dobrý lov?" zeptala se ho malá šedobílá kočička s jemnou srstí. Šedý válečník zvedl hlavu od svého jídla a pousmál se na ni. ,,Ano." přikývl. ,,Těšíš se na Velké shromáždění?" napadlo ho a zvědavě se na ni díval. Chmýrce se rozzářily oči. ,,Strašně moc! Nemůžu se dočkat až uvidím ostatní klany!" mňoukla nadšeně. Tohle bylo její první shromáždění, na které měla jít, od té doby, kdy se stala válečnicí, což bylo pár měsíců zpátky. Nechtěně totiž prozradila učedníkovi z jiného klanu něco, co neměla. Rampouch sice neměl rád, když se k sobě kočky chovaly zle, ale věděl, že se ostatním nesmí říkat klanová tajemství. ,,Hlavně se moc nebav s ostatními." připomněl ji náš hrdina. Šedobílá válečnice se na chvilku zatvářila ublíženě. ,,Já vím!" zasyčela až se ji srst na krku naježila. Rychle ji ale sklesla a zadívala se na své packy. ,,...A Sněžný mi to už říkal." zamumlala a zrudla trapností, že ji to musí někdo říkat. ,,Neboj se. Stačí říkat, že máme spoustu kořisti a tak." povzbudil ji Rampouch a pousmál se na ni. Chmýrka se na něj vděčně zadívala. ,,A mohla bych si na Shromáždění sednout vedle tebe?" zeptala se. ,,Sněžný ti to řekl?" napadlo našeho hrdinu. Nenápadně přikývla hlavou. Rampouch ji pohladil ocasem po zádech. ,,Neboj, zvládneš to. A kdyžtak tak tě pohlídám." slíbil ji. ,,Moc děkuji Rampouchu." ,,A teď se usměj. Vždyť jdeš na Velké shromáždění!" dodal povzbudivě. Chmýrka děkovně zavrněla a na tváři se ji opět objevil široký úsměv. Rozloučila se prozatím s naším hrdinou a vydala se za svým kamarádek Mrázkem. Rampouch dojedl zbytky sysla a vyhodil je u místa, kde si kočky chodí ulevit. Pavučina seděla před svým doupětem a sledovala purpurové nebe, kde se začaly třpytit hvězdy. Šedý válečník k ní došel a usadil se vedle ní. ,,Dobrý večer, Pavučino." pozdravil ji. Ona se na něj mile usmála. ,,Zdravím tě, Rampouchu. Jak se ti vede?" optala se ho. ,,Dobře, těším se na Velké Shromáždění a vy?" Pavučině zmizel úsměv a opět se otočila na oblohu. ,,Cítím, že se něco stane." přiznala mu. Rampouch dal nechápavě hlavu na stranu. ,,Myslíte, že se tam stane bitka?" zavrtěla hlavou. ,,Ráda bych ti to popsala, ale to by jsi nepochopil. Nejsi léčitel." vysvětlila mu. ,,Víte, že mi můžete říct cokoliv." mile se na něj usmála. ,,Ach Rampouchu. Vím tolik věcí, které nemohu říct nikomu, ani Sněžnému." mňoukla. Šedý válečník zdvihl svůj zrak k nebi. ,,A mohu se vás na něco zeptat?" napadlo ho. ,,Chceš vědět jestli tam jsou tvoji rodiče? A jestli jsou na tebe hrdí?" ,,Ano." přikývl. Nebylo to poprvé, co se ji na to ptal. A ona mu vždy odpověděla stejně. ,,Oba tě moc milují a jsou na tebe velice hrdí." řekla a zadívala se na svou pohmožděnou tlapku. ,,Hlavně tvá matka." dodala. Rampouch vzdychl, nikdy své rodiče nepoznal. Jeho matka i otec zemřeli, když jej a jeho sourozence chránili před jezevcem. Bohužel to přežil jen náš hrdina. ,,Jsi skvělý válečník, bojovník a lovec. Ale měl bys pořádně poslouchat své srdce." zašeptala mu do ucha, očky pomrkávala na bílou kočičku s hnědým flekem naproti nim. Rampouch na léčitelku vykulil oči. ,,Vy víte, že mám rád Střelku?" zeptal se ho tak tiše, aby ho slyšela jen ona. ,,Samozřejmě." mňoukla pobaveně. Rampouchovi zrudla líce a začal si čistit náprsenku. Pavučina se na něj pousmála a poškrábala se za uchem. ,,Měl by sis upravit srst, Sněžný měsíc nás za chvilku určitě zavolá." řekla mu. Srst měl celou zacuchanou a neupravenou. A tak si ji rychle začal čistit. Pavučina pobaveně zapředla a vydala se od svého doupěte za svou učednici, která si povídala s novými učedníky.
Za nedlouho už stál u vchodu do tábora starý bílý kocour. Srst mu zářila ve svitu měsíce. Vedle něj čekala zástupkyně a léčitelka se svoji učednicí. Rampouch se uprostřed tábora sešel se Střelkou a Chmýrkou a tak k tvořící se skupince doklusali ve třech. Dešťovka se rozloučila se svým druhem a dětmi a pak s vysoko vztyčeným ocasem došla k nim. Jako poslední se k nim připojil Kameník a Vánice, kteří se teprve vzbudili. Sněžný měsíc zavelel a vydal se svou skupinou kolem Králičího loviště. Minuli Učednický kopeček, který se již těšil, že na něm brzy začnou cvičit noví učedníci. Rampouchovi při pohledu na něj zabrněly nedočkavě nohy. Těšil až sem Vánotlape vezme a bude ho učit bojové chvaty. Všiml si, že Střelka jdoucí před ním, se taky toužebně koukala na kopec. -....měl bys pořádně poslouchat své srdce.- zněla mu v hlavě slova jeho léčitelky. Představil si sebe a bílou kočičku, jak si hledí zamilovaně do očí a tulí se k sobě. Zavrtěl hlavou, aby tu myšlenku vyhnal pryč. Sněžný vedl skupinku velice rychle, že se kočky ani nenadály a už byly u Posvátného stromu. Rampouch otevřel tlamičku a zavětřil. Ucítil jenom Dubový klan. Na mýtině sedla skupina hnědých koček, dokonce dvě zrzavé tam byli. Jejich velitelka, Tichá hvězda, seděla na jedné větvi a sledovala nově příchozí. Sněžný doběhl ke kořenům stromu a vyškrábal se na větev kousek od Dubové velitelky. Mlčky se pozdravili pokynutím hlavou. Sněhule se posadila vedle Zjizveného a o něčem nezávazně hovořili. Pavučina se přitulila k Plamínce a na obličeji ji hrál úsměv. Chmýrka doklusala k Dubovým, aby je pozdravila. Rampouch byl hned za ní, aby ji mohl kdyžtak utišit. ,,Ahoj! Já jsem Chmýrka a tohle je Rampouch." usmála se na vysokého zrzavého kocoura s dlouhými vousy. Ten se na ni nechápavě otočil a oba si je prohlédl od špičku ucha až k patě. ,,Mé jméno je Dlouhovous." mňoukl a otočil se zpět ke svým druhům. Chmýrka sklopila uši. Rampouch ji pohladil ocasem po zádech. ,,Pojď si sednout." zašeptal k ní. Přikývla a oba se vrátili k Horským. Rampouch se posadil na své místo do druhé řady a zadíval se na Střelku, která seděla v první. Najednou ho do nozder udeřil pach Bažinného klanu. Za pár minut se již na mýtině dostala i skupina třetího klanu. Chmýrka si je nadšeně prohlížela. ,,Hlavně na ně tak neciv." zamumlal ji do ucha Rampouch bez toho, aby se přestal dívat na kočku jeho snů. Šedobílá kočka zabručela a začala se bavit s Kameníkem, který seděl před ní. Nově příchozí válečníci se posadili vedle Horské skupiny. Vedle našeho hrdiny si sedla hnědá kočička s krátkýma ušima. Šedobílá kočička vedle něj se na ni hned otočila. ,,Ahoj, já jsem Chmýrka. A ty?" na tváři měla milý úsměv. ,,Ahoj, já jsem Bobulka." zamumlala odtaženě bažinná kočka. Prohlédla si horskou kočku od hlavy až k patě, stejně jako Dlouhovous. ,,Ráda tě poznávám." zamumlala Chmýrka rozpačitě a zadívala se na své packy. Podívala se na našeho hrdinu a ocasem mu dala najevo, ať se otočí. Ten se zasněně díval na Střelku. Kéž by seděl vedle ní a otíral by se svou srstí o tu její. Cítil by její teplo vedle sebe a její vůně by ho uklidňovala. ,,Tohle je Rampouch." představila ho. Šedý válečník se na ni zmateně otočil. Jakmile si všiml, že ho pozoruje i bažinná kočka, tak se zarazil. ,,A-ahoj." zakoktal překvapeně. Nečekal, že ho Chmýrka bude představovat všem kočkám z jiného klanu. ,,Ahoj, já jsem Bobulka." hnědá kočička byla menší než on. Pod srstí se jí ale rýsovaly svaly. Pohled měla jasný a neutrální. Musel uznat, že na Bažinnou kočku, byla hezká. ,,A já jsem Žabka." pousmála se i hnědobílá kočka za ní. Její pohled nenaznačoval nějakou agresi, a tak se trošičku uvolnil. Vrhl na Chmýrku naštvaný pohled, že ho vtáhla do takové nečekané situace. Náhle ucítil i pach čtvrtého, Jezerního, klanu. To znamenalo jediné! Velké shromáždění brzy začne!
Dlouhovous:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
