Čtyři klany, Bažinný, Dubový, Jezerní a Horský. Jak se žije v klanech, kde odpradávna panují nepřátelské vztahy?
A co se stane, když se mezi čtyřmi kočkami začne tvořit silné přátelství? Je to důsledek zapomenuté věštby? Nebo ukázka ryzího srdce koč...
Vlnka seděla ve stínu rákosu a pochutnávala si na kapra dneska vyloveného z jezera. Vedle ní se krčila Střevle, která se si čistila přední packy a snažila se zpoza drápků vyšťourat ještě nějaké maso. ,,Nemůžu uvěřit, že tě Duchovní vybrali." zamumlala. Modrošedá kočička ztuhla a prohlédla si ji, aby zjistila, jak onu větu myslela. Zrzavá kočička si očividně všimla jejího pohledu a rychle se opravila. ,,Jakože...jsi skvělá válečnice...Jen je to nečekané, ale jako dobře nečekané...ach jo..." Střevle zaryla drápy do země a sklesle se zadívala před sebe. Vlnka ji položila ocas na ramena. ,,To je dobrý, já tě chápu." pousmála se na ni. ,,Děkuji...Já mám problém s tím, jak vyjádřit vše, jak to myslím." vysvětlila zrzavá válečnice. Vlnka ji konejšivě olízla ucho, nedokázala sice pochopit jaké to je pro její spoluválečnici, ona byla vždy schopná mluvit s ostatními kočkami a dokázala se snad spřátelil se všemi, ale viděla, že to mladší kočku velice trápí. ,,Chápu, že to pro tebe musí být těžké...Důležité je začít od malých krůčků." mňoukla Vlnka. Najednou v zorném poli spatřila hnědého kocoura s krátkýma nohama a dostala nápad. ,,Brouku, můžeš na chvilku?" mladý válečník zvědavě zvedl hlavu a přikývl. Z hromady s úlovky si vybral malou rybku a přidal se ke kočkám. Přisedl si vedle Střevle a naše hrdinka si všimla, jak se zrzavé válečnici rozšířily zorničky a začala zrychleně dýchat. Vlnka se na ni konejšivě usmála. Střevle ji úsměv vrátila, ale i tak byla zjevně nervózní. ,,Co máte nejradši na ranní hlídce?" ,,Ranní hlídce? Tu snad nemá rád nikdo, kdo by chtěl ráno brzo vstávat?" řekli oba současně až se zarazili. ,,A jakou rybu máte nejraději?" pokračovala Vlnka dál. Zrzavá válečnice tiše seděla a přemýšlela, ale Brouk odpověděl hned. ,,Jeseter je moc dobrý, ale vzácný." řekl aniž by nad tím moc přemýšlel. Mladá kočičce se na tváři vyjádřil milý úsměv a souhlasně kývla. ,,Ten je fajn, ale já mám radši pořádného kapra." mňoukla. Během ani ne minutky se spolu začali bavit o různých rybách a jejich příchutí. Vlnka se v duchu zasmála nad tímto vítězství a nenápadně vycouvala, aby si mohli nerušeně povídat.
Modrošedá kočička běžela vedle černého kocoura po břehu jezera. Kožíšky se jim třely o sebe a ocasy měly spojené vysokou nad sebou. Na nebi již zářil měsíc a ozařoval okolní krajinu. Z jezera se linula tajemná mlha, která oba milence skrývala před zraky ostatních. ,,Za chvilku tam budeme." zamumlal ji léčitel do ouška. Vlnka souhlasně zavrněla. Tlapky měla jak na trní, věděla, že dělá správnou věc, vždyť ji to řekli Duchovní, ale myšlenka toho, že se má vzdálit od svého domova, svých přátel a svého druha, ji trhala srdce na kousky. Co když se vrátí a všichni již budou mrtví? Zatřásla hlavou, aby setřásla onu škaredou myšlenku. Rákos si její nervozity musel všimnout, ještě aby ne, vždy v ní uměl číst jak v otevřené knize, a olízl ji ouško. ,,Vím, že máš strach, ale jsi úžasná Vlnko! Jsi silná, chytrá a ta nejdokonalejší kočka v celém Jezerním klanu, ba i na celém světě! Jistě se brzy vrátíš a zachráníš nás všechny, vím to." mňoukl tlumeným hlasem a ji se zklidnilo srdce. Kéž by mohli jít na tu výpravu spolu, to by se určitě tolik nebála, ale Rákos musel zůstat doma. Co by si Jezerní počnuli bez svého léčitele?
U Kamenných ostrůvků zastavili. Vlnka se dívala na Posvátný strom, tentokrát v ní nevládlo nadšení, že uvidí ostatní kočky, ale strach, že už není cesty zpět. Rákos ji tlapkou otočil hlavu na něj. Zadívala se do jeho klidných zelených očí. ,,Budeš v pořádku." řekl a věnoval ji ten nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděla. Na povrch se ji vyřinuly slzy a ona se k němu přitulila. ,,A-a co vy? B-budete tu, a-až se vrátím?" vzlykala, byť si málem srdce vyplakala. Rákos ji objal ocasem a šeptal ji do ucha, že všechno bude v pořádku. Konejšivě ji olizoval ouška a sliboval ji věci, které nedokázal zajistit, ale které v tu chvíli potřebovala slyšet.
Když se konečně rozloučili, tak už byl měsíc skoro nejvýš. Rákos čekal, než Vlnka přeplave na druhý břeh, jeho černá srst byla dokonalá na maskování ve stínech. Modrošedá válečnice se vyškrábala na břeh a už zpoza stromů slyšela mluvu dvou kocourů. Musel to být Rampouch a ten nevrlý kocour z Dubového klanu, Trn. Zhluboka se nadechla, otočila se ještě jednou na místo, kde seděl Rákos a zmizela mezi jehličnatými stromy.
Střevle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Brouk:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
