Čtyři klany, Bažinný, Dubový, Jezerní a Horský. Jak se žije v klanech, kde odpradávna panují nepřátelské vztahy?
A co se stane, když se mezi čtyřmi kočkami začne tvořit silné přátelství? Je to důsledek zapomenuté věštby? Nebo ukázka ryzího srdce koč...
Na nebi svítilo slunce pomalu blížící se k obzoru. Šedý kocour se plížil ve vysoké trávě, bříško se mu otíralo o zem. Před ním se krčil zajíc, který okusoval okolní trávu. Rampouch se zastavil a připravil se ke skoku. Oči měl přišpendlené na hnědého hlodavce. Jak tak nehybně stál, tak mu k uchu přiletěla moucha, škubl několikrát ouškem a snažil se otravné bzučení ignorovat. Zajíc zvedl hlavu a zadíval se na nebe, zda tam není nějaký dravec například jestřáb. Netušil však, že nebezpečí na něj nečíhá ve vzduchu, ale je na zemi pár metrů od něj. Jakmile se zase pustil do pastviny, tak Rampouch vyběhl ze svého úkrytu. Hlodavec se snažil naposled zachránit a utéct svému lovci. Bylo to však zbytečné, všiml si ho moc pozdě. Šedý válečník ho doběhl a zakousl se mu do hrdla. Prokousl mu krkavici a pustil nebohé tělíčko na zem. Jeho kořist ještě párkrát škubla zadníma nohama, jako by se snažila ještě dostat do bezpečí, než ji potemněly očka a naposledy se ji zvedl hrudní koš. Kocour se hrdě zadíval na zajíce, představil si kolik hladových krků dokáže dneska zasytit. Rampouch si olízl tlamu od krve a chytl nehybné tělo své kořisti za zátylek a dotáhl ho do křoví. Tam ho uschoval a vydal se dál na Králičí loviště. Před sebou viděl menší kopeček, kde se učedníci učili bojové chvaty. Nikdo tam teď dlouho nebyl, jediný učednice byla Vločkotlapka a ta se musela soustředit na práci léčitele. Bylo načase, aby Horský klan měl další učedníky. Kdo ví, třeba by Sněžný měsíc vybral jeho jako učitele. To by se našemu hrdinovi líbilo. Zavrtěl hlavou, aby se přenesl myšlenkami jinam. Pokračoval dále a neustále větřil u země. Zahlédl před sebou černého kosa hopkajícího na zemi. Svůj oranžový zobák měl u země a číhal na všelijaké brouky a žížaly. Šedý kocourek se k němu připlížil, srdce mu bylo jak o život, ocasem mrskal ze strany na stranu. Olízl si tlamičku a s upřeným pohledem udělal ještě jeden krok. Hop! Skočil moc brzy, kos si ho všiml a odletěl pryč. Válečník dopadl na zem a skutálel se. Naštvaně zabručel a vyškrábal se na packy. Nenávistně se zadíval za černou tečkou na nebi. ,,Příště musíš být trpělivější." ozvalo se za ním. Otočil hlavu a spatřil bílého kocoura s huňatým kožichem. V klidu našeho hrdinu sledoval. ,,Co ty tu chceš?" zamručel Rampouch a posadil se. Mrak zaujal místo naproti němu. ,,Dešťovka mi řekla, že bych se měl omluvit. Má pravdu, zachoval jsem se jak idiot. Promiň mi to." vysvětlil. Rampouch zvědavě nakrčil čumák. ,,Nějak nechápu. Odkdy ty se omlouváš?" zeptal se. Mrak se podrbal za uchem. ,,Od té doby, co mám úžasnou partnerku a skvělé děti, kterým bych měl jít za vzor." usmál se. Rampouch se zhluboka nadechl a zadíval se na vysoké hory v pozadí. ,,Přijímám...Navíc bych se měl taky omluvit. Neměl jsem tak vyjíždět." cítil, jak rudne, když si vzpomenul na svůj výbuch. ,,To je v pohodě, chápu, že tě trápí Zmrzlého smrt. Mě to taky moc mrzí, kdybych tam tenkrát nebyl, tak by ještě žil." řekl Mrak a smutně sklopil uši. Rampouch se na něj soucitně podíval. To on byl ten učedník, kterého Zmrzlý zachránil před Dubovými. ,,Nebyla to tvoje chyba, byl jen zvědavý." mňoukl šedý kocour. Bílý válečník se na něj děkovně podíval, ale v očích se mu stále odrážel smutek. ,,Jak se tak dívám na moje koťata....Měl bych už vyrůst, jinak mě doženou." zasmál se. Rampouch se taktéž neubránil smíchu. ,,Hlavně to nepřeháněj, ať se z tebe nestane Seriózňák." řekl vesele. Mrakovi se na tváři vytvořil veliký úsměv. Byl očividně velice rád, že to dokázali společně vyřešit. ,,Slibuji, že už nebudu na hlídkách provokovat." dodal nakonec. ,,To jsem rád." zamumlal Rampouch. Společně se pak vydali k schovanému úlovku v křoví, co ulovil náš hrdina. Mrak vzal malého vrabce a hraboše. Šedý válečník se zakousl do zajíce.
Když došli do tábora, tak byla už všude tma. Teda ne úplně všude, jen v táboře, kde již slunce přes hory nedokázalo svítit. Oba válečníci odložili kořist na hromadu a rozdělili se. Mrak vzal jednu myš a donesl ji do školky. Rampouch se unaveně protáhl a rozhlédl se okolo. Všiml si obou starších, jak leží před svým doupětem a vesele se smáli. Sněžný vichr hovořil o něčem se Sněhulí a přitom se zamyšleně dívali na školku. Pavučina seděla se svojí učednici před svým doupětem a sledovala nebe. Hvězdy se na tmavém podkladu třpytily a tvořily nádherné obrazce. Měsíc byl skoro v úplňku, což znamenalo, že brzy nastane Velké Shromáždění. Náš hrdina doufal, že ho Sněžný vybere. Vydal se do válečnického doupěte. Tlapky ho už bolely a víčka se mu zavírala. Ocas táhl unaveně za sebou. ,,Ahoj, Rampouchu." vedle něj se zničehonic objevila Střelka se svojí nejlepší kamarádkou Vánicí. ,,Ahoj. Jaký jste měly den?" zeptal se jich. ,,Dobře, byly jsme na hlídce u hranic s Dubovým klanem. Potkaly jsme nějakou toulavou kočku, tak jsme ji vyhnali na území Dubového." řekla Vánice a zadívala se na hromadu jídla. Olízla si tlamičku a v břiše ji zakručelo. ,,Vidím, že vy dva už jdete do Válečnického doupěte, ale já se jdu najíst. Dneska jsem měla jen hraboše a začínám mít hlad." dodala a oddělila se od nich. Rampouch se zadíval na Střelku na ucítil, jak se mu rozbušilo srdce. ,,Všimla jsem si, že jsi donesl zajíce." usmála se na něj. Šedý válečník přikývl. ,,Bylo to jednoduché." řekl a olízl si nervózně náprsenku. ,,Samozřejmě. Však jsi nejlepší lovec." ,,Neřekl bych, že jsem nejlepší. Ty jsi skvělá." mňoukl. Střelka se o něj otřela. ,,Děkuji." Poté se vydala do Válečnického doupěte. Rampouch okouzlen její vůní se vydal za ní. Uvnitř jeskyně již spalo několik koček. Bílá válečnice si již lehla do svého pelíšku plného peří. Šedý kocour opatrně prokličkoval kolem svým druhů a ulehl do svého kapradinového pelechu. Otočil se dokola a čumáček si schoval pod svůj hustý ocas. Pohled měl nasměrovaný na Střelku a pozoroval, jak klidně oddychuje. Během minutky už také podřimoval a nechal se vtáhnout do černoty.
Vánice:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
