1. Kočičí Válečníci- Zapomenutá věštba (DOKONČENO)

13. Kapitola🐾

Bobulka:

Slunce pomalu zapadalo za obzor. Mraky se díky němu barvily do růžově s nádechem purpuru. Měsíc sice byl už vysoko na nebi, ale hvězdy se teprve objevovaly. Hnědá kočička zrovna dojídala malého kosa, když za ní přišel černý kocour se světle modrýma očima. V tlamičce nesl mechově zbarvenou žábu. ,,Můžu se přidat?" zeptal se, i když viděl, že Bobulka dojedla svou večeři. ,,Samozřejmě." usmála se na partnera své nejlepší kamarádky. Stín se posadil vedle ní a zakousl se do jídla. Naše hrdinka tam mlčky seděla. Jakmile černý válečník polkl sousto, tak se za ni podíval. ,,Můžu se tě na něco zeptat?" ,,Jasně." pousmála se na něj. Stín ji úsměv opětoval. ,,Vím, že to není tvoje práce. Ale Tůňka si potřebuje protáhnout tlapky..."začal a poté zrudl. ,,...A já jsem už dlouho nebyl s ní sám. Mohla by jsi zítra dopoledne pohlídat koťata, zatímco my si zajdeme na lov? Do Nejvyššího slunce budeme zpět." slíbil ji a prosebně se na ni zadíval. Bobulka pobaveně zapředla. ,,Samozřejmě. Ráda ty rošťáky pohlídám." přikývla. Stínovi se rozzářily oči a děkovně zavrněl. ,,Moc ti děkuji. Půjdu to oznámit Mokřadovi, ať s tím počítá." řekl a zbytek žáby zhltl jako nic. Rozloučil se s naší hrdinkou a odcupital za zástupcem. Ten zprvu nesouhlasně vrtěl hlavou, ale jakmile se zadíval na svou sestru, tak svolil. Tůňka seděla vedle Borovice a pozorovala své děti. Sem tam toužebně mrkla na vchod do tábora. Bobulka, nadšená, že může pomoc své nejlepší kamarádce, vstala a doklusala k Žabce a Mlokovi, kteří se hlasitě smáli. ,,Ahoj." mňoukla na ně. ,,Čau Bobulko!" pozdravili ji oba sourozenci. Hnědá válečnice se posadila vedle nich. ,,Taky se už nemůžete dočkat na Velké shromáždění?" zeptala se jich. ,,Jasně!" ,,Samozřejmě." Mlokovi jiskřily vesele oči a netrpělivě ťukal přední tlapkou o zem. Žabka mu položila ocas na rameno, aby ho uklidnil. ,,A ty?" optala se ji. ,,Taky se moc těším...Jsem docela zvědavá, jestli tam budou ti dva drzouni z Horského klanu." řekla a podrbala se za uchem. ,,Horští...To jsou zmrzlé mozky." zabručel Mlok a zaryl drápy do mechové pokrývky pod ním. ,,Lépe bych to neřekla." souhlasila Žabka a zadívala se na oblohu. Nebe již bylo tmavé a třpytilo se na něm několik hvězd. Bobulka se chtěla zrovna zeptat, jestli neví, za jak dlouho asi vyjdou, když ji přerušila Stinná hvězda. ,,Všichni, co jdou na Velké shromáždění, ať se dostaví k východu z tábora." černá velitelka už stála před vchodem společně se svým zástupcem a léčitelem. Bahňák se zamyšleně díval na hvězdy a uši mu cukaly nervozitou. -Co s ním je?- ptala se sama sebe Bobulka, když se sourozenci dorazili k nim. Učednice byly hned za nimi, Kopřivotlapka se postavila vedle své učitelky. Jako poslední přiběhl Statečný a Zemina. Bobulce netrpělivě brněly nohy, chtěla se již rozběhnout k Posvátnému stromu. Stinná zkontrolovala, zda jsou všichni a pak zdviženým ocasem dala znamení, aby ji následovali. Velitelka vyběhla z tábora se skupinou válečníků v zádech. Bobulka šla vedle Zeminy a povídaly si. ,,...Jsem zvědavá, co se za měsíc stalo u ostatních klanů." říkala zrovna hnědá válečnice s jantarovýma očima. ,,Já taky. "přikývla naše hrdinka. ,,Hlavně musíme ukázat, že jsme silní." ozval se před nimi Statečný. Zemina se pousmála až ji byly vidět bílé špičáky. ,,Věř mi. Až nás dneska uvidí, tak si uvědomí, že si s námi nemají zahrávat." mňoukla. Bobulka souhlasně zabručela. Před sebou stále viděla ty dva myší mozky, co jen uráželi na hranicích. Chtěla jim jejich nemilé poznámky vrátit. Skupinka koček prošla kolem Učednického suchého ostrůvku. Slunce již zapadalo za obzor a celou okolní krajinu polila tma. Úplněk se pomalu ale jistě blížil k Nejvyššímu místu. Hvězdná kožešina se kouzelně třpytila. Brzy se před nimi objevil spadlý strom, který tvořil most přes říčku tekoucí z hor na území Horského klanu. Stinná hvězda zastavila u kmene a zadívala se na své druhy. ,,Jeden po druhém." připomněla jim a vyskočila na strom. Jakmile dopadla, tak se kmen zatřásl, ale držel. Bobulka se postavila do řady. Jakmile jejich velitelka dopadla na zem, tak most přes říčku přeběhl zástupce a po něm léčitel. Následoval je Mlok, Žabka a učednice. Poté byla řada na naši hrdinku. Hnědá kočička vyskočila a dopadla na spadlý strom. Zaryla do jeho kůry drápy, aby udržela rovnováhu. Jakmile získala důvěru, tak se svižným krokem přeběhla na druhou stranu a přistála vedle čekajících koček. Do nozder ji udeřil čerstvý pach Dubových a Horských. Museli přijít před několika minutami. Otevřela tlamičku, ale pach Jezerních nerozpoznala. Takže tu ještě nebyli. Sotva se na druhou stranu dostala i poslední Bažinná kočka, tak se Stinná vydala k Posvátnému stromu. Bobulka sklopila uši a pocítila těžkost v žaludku. Pocítila vlnu nervozity. Na mýtině seděly dvě skupiny koček. U horské spatřila spoustu šedých a bílý kožíšků. Nepoznala však mezi nimi ty dva kocoury. U Dubových spatřila spoustu tmavých koček a dokonce některé zrzavé. Z jejich davu vyběhli dva učedníci, i když jeden z nich už vypadal jako válečník. Hnědá kočička a mourovatý kocourek zastavili u Bažinných učedníků. ,,Ahoj, Kopřivotlapko a Křídlotlapko." pozdravili je. ,,Ahoj, Bukvotlapko a Ostrotlap." oplatili jim jejich vřelé pozdravy. Skupinka učedníků se odtrhla od dospělých a sedli si do kroužku opodál. Vesele si vyprávěli o svém výcviku. Bukvotlapka se chlubila, že se brzy stane již válečnicí. Stinná hvězda se vyškrábala na jednu větev Posvátného stromu a pozdravila se s dvěma veliteli. Mokřad doklusal pod strom, kde už seděli další dva zástupci. Začal s nimi nezávazný rozhovor. Nebylo to nic přátelského, spíše jen zdvořilost. Naopak léčitelé se vesele zdravili a snad jako jediní, kromě učedníků, se opravdově usmívali. Bažinní válečníci se posadili kousek od Horských. Bobulka se posadila vedle Žabky a prohlížela si zbylé dva klany. Kousek od ní seděla malá šedobílá kočička s neskutečně jemnou srstí. Otočila se k naší hrdince. ,,Ahoj, já jsem Chmýrka. A ty?" zeptala se a na tváři měla milý úsměv. ,,Ahoj, jmenuji se Bobulka." řekla odtaženě naše hrdinka a prohlédla si ji pořádně. Byla tak o půl hlavy větší, kdyby se s ní setkala v boji, tak by ji hravě porazila. ,,Ráda tě poznávám. " mňoukla a zadívala se rozpačitě na tlapky. Otočila hlavu na šedého kocoura vedle ní. Dlouhou srst měl upravenou a modrýma očima sledoval jednu kočku před sebou. ,,Tohle je Rampouch." představila ho Chmýrka a ocasem mu dala najevo, aby se otočil. Horský válečník se na ni nechápavě podíval a pak mu přistál zrak i na hnědé válečnicí. ,,A-ahoj." zakoktal překvapeně. ,,Ahoj, já jsme Bobulka." představila se i jemu. ,,A já jsem Žabka." mňoukla za ní její kamarádka. Nedala na sobě znát žádnou negativní emoci, jen si zvědavě prohlížela horské kočky. Bobulka nasála okolní pach, větřík k ní dovál pach Jezerního klanu. To znamenalo, že Velké shromáždění za chvíli začne!

Stín:

Mlok:

Zemina:

Chmýrka: