Čtyři klany, Bažinný, Dubový, Jezerní a Horský. Jak se žije v klanech, kde odpradávna panují nepřátelské vztahy?
A co se stane, když se mezi čtyřmi kočkami začne tvořit silné přátelství? Je to důsledek zapomenuté věštby? Nebo ukázka ryzího srdce koč...
Hnědá kočička pospíchala k Posvátnému lesu, v tlamě si nesla rybu, kterou dostala od samotného Dlouhého měsíce. Nemohla se dočkat až dojde domů a odpočine si po náročném dni. Rány na jejím těle ji už začínaly štípat a přála si, aby ji Bahňák na to dal nějakou mast. Navíc už začínala mít hlad, břicho ji pravidelně každou minutu zakručelo a z tlamy ji začínaly téct slzy. Proto se také rozhodla, že se na chvilku zastaví a nají se. U prvních stromů se usadila a začala své jídlo opatrně jíst. Moc se ji to nedařilo, protože tam bylo spoustu kostí. Nechápala, že to Jezerní dobrovolně dělají a nenajdou si kořist, kterou nemusí tak preparovat. Vždyť je to nebezpečné! Takže když konečně dostala z ryby dostatek masa, aby aspoň utišila svůj žaludek, tak se na to vykašlala a vydala se domů, aby se brzy pořádně najedla.
Ve stínech stromů blízko Nebeského kamene se cítila mnohem bezpečněji, jako by ji Duchovní obklopily. Přeskakovala kameny, kořeny a spadené kmeny. Kličkovala, když tu ji do čumáku udeřil neznámý pach. Zarazila se a skrčila. Byli to tři kocouři, kteří měli podobný ale ne stejný pach jako měli bažinné kočky. Zvědavě šla za ním, dál od Nebeského kamene směrem, kde hranice Bažinného a Jezerního klanu končily. Kde končilo vše, co znaly všichni válečníci, kteří kdy pochodovali po této zemi. Bobulčina tmavá srst ji v tmavém lesním prostředí byla velmi nápomocná. Brzy uslyšela tři hlasy a po ani ne minutce už spatřila tři kocoury, kteří seděli jen pár metrů od hranice Bažinného klanu. Jeden z kocourů byl tmavě zrzavý s jantarovýma očima a s dlouhou jizvou na obličeji, kvůli které neviděl na levé oko. Vedle něj seděl tmavě mourovatý kocour s bílou náprsenkou, která ve tmě zářila. Poslední kocour byl na pařezu, snad aby byl vyšší než jeho společníci, jeho srst měla tmavě hnědou barvu. ,,...A je to dobrý nápad, Špičáku?" zachraptěl mourovatý. ,,Ano Drápku, copak si nepamatuješ, co mi ti parchanti provedli!" zasyčel kocour nahoře. ,,Chceš snad vycouvat?" ozval se třetí. ,,Ne, co si o mě myslíš?" křikl až se mu jeho srst naježila, že byl dvakrát větší. ,,TICHO! Všechny klany budou trpět! Za moje rodiče, za moji rodinu, kterou všichni ti pobožní hlupáci zničili!" okřikl oba své kumpány. ,,A jste si opravdu jist, že to vyjde?" zeptal se tmavě zrzavý kocour. ,,Samozřejmě, Rubíne. Ti idioti spolu nedokážou fungovat! A díky tomu je zničíme. Využijeme jejich největší slabinu." zasmál se Špičák a rozhlédl se kolem sebe. Jeho jantarové oči zářily tak moc, že sebou Bobulka cukla a skrčila se, protože měla strach, že by ji mohl zahlédnout. Opatrně vycouvala a rozběhla se domů. Nezajímalo ji, co si budou ti kocouři povídat dál, musí varovat Stinnou hvězdu a Bahňáka!
Utíkala rychle, jak nejrychleji mohla. V životě neběžela rychleji jako teď. Stromy se míhaly kolem ní. Nezastavila ani, když ucítila pach Žabky a neznámého kocoura, který se šel směrem k Nebeskému kameni. Díky tomu, že necítila žádný pach strachu, ale spíše důvěrnosti, tak to nechala být. Měla důležitější věci, nejspíše totiž přišla na to, kdo je ono nebezpečí, před kterým je varoval Duchovní klan!
V táboře již všichni spali, když udýchaná doběhla domů. Jediný kdo byl vzhůru, byl léčitel. Ten se na ni vyděšeně podíval a otevřel tlamičku, aby se ji zeptal, co se stalo. ta ho ale zastavila a vydala se do velitelského doupěte. Bahňák ji beze slova následoval. Bobulka zmizela v doupěti Stinné hvězdy a začala ji popisovat ty tři neznámé kocoury.
Drápek:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rubín:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Špičák:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
