ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 24

„Dobře." vydechl. Snažil se kontrolovat své dýchání, aby na něm nebylo moc znát, jeho rozrušení. 

 Snažil se i o to, aby se jeho penis, zase nehlásil o pozornost. Nechtěl ji zbytečně děsit. Nebyl ještě čas, aby si ji vzal. 

Samozřejmě po ní toužil, ale ona byla jiná, než ženy, které doposavad měl. Potřebovala zvláštní přístup. Čas. A ten ji hodlal dát. Ať ho to stojí, co to stojí.

 „Mužem nedotčená," zašeptal zamyšleně, „neposkvrněná. Nevinná. Čistá a nezkušená," zakroužil v jejím obličeji, „přesně taková, po které toužím." Vztáhl ruku a opatrně poodkryl cíp deky, pod kterou byla schovaná. 

Jen do široka otevřela oči a frekvence jejího dechu, se začala zvyšovat. Neprotestovala však. Dívala se na něj s doširoka rozšířenýma očima a lehce se třásla. 

„Bojíš se mě?" zašeptal, ale sám znal odpověď, na svou otázku. Netřásla se strachy, ale vzrušením. Jen zatřásla hlavou k odporu.

 „A víš, co se s tebou právě děje?" pokračoval klidným a konejšivým hlasem, dívajíc se jí do tváře, a přitom stále víc a více, odhrnoval deku, z jejího těla. 

„Právě se ti zvýšil tep, Samantho. Divoce se ti rozbušilo srdce," poodkryl další kousek jejího těla, „tvůj dech se ti začíná nebezpečně zrychlovat. Tvé tváře přímo hoří. Máš pocit, že uvnitř tvého těla, jakýsi podivný, nutkavý tlak se dere na povrch." 

Stáhl deku, až k jejím kotníkům a zakroužil v její tváři. Dívala se na něj, a snad si ani neuvědomila, že již před ním leží zcela nahá a odkrytá. 

Byla tak čitelná. Její nezkušenost a čistota, přes kterou se nesnažila, a ani neuměla skrýt svou touhu, se mu tak líbila. 

„To je čistá chemie, která je mezi námi, Samantho. Vzrušení. Touha. Vášeň," dotkl se lehce její tváře, „to jiskření mezi námi, je tak patrné, že sám mám co dělat, abych se ovládl." 

Přejel prsty po její lícní kosti a jemným dotykem, pokračoval po jejích ramenou a krku. 

Její reakce, ho vzrušovala tak, jak ještě nikdy. Ještě nikdy nepocítil takové vzrušení jen z toho, že se objekt jeho touhy, pod jeho dotyky skoro rozplývá blahem. 

Líbilo se mu to tak moc, že ani jeho pevná vůle, nedokázala přesvědčit jeho penis k tomu, aby se neprobouzel, protože se jeho pán rozhodl k tomu, sám sebe, zřejmě mučit.

 „To vzrušení, je neskutečné." zašeptal a přejížděl svými prsty dál, po jejím těle. Stále ležel na boku vedle ní a jednou rukou, se lehce dotýkal její kůže.

 Neprotestovala. Dívala se na něj a její oči tmavly touhou. Dýchala stále více zhluboka a její prvotní křečovité sevření těla, začínalo pod jeho dotyky slábnout. Pomalu začínala být vláčná a poddajná. Jako hadrová panenka. 

„Říkej mi, co cítíš," skoro zasténal ta slova, „chci znát tvé pocity. Chci je slyšet, Samantho." Jen zalapala po dechu.

 Dotkl se jejího břicha a zajel prsty mezi chloupky, nad jejím přirozením. Ztuhla a přestala dýchat. 

Na moment se zarazil a zadíval se jí do očí. Pak sjel níže, a dlaní přikryl její mušličku. 

„Aidane!?" vykřikla a její oči se do široka otevřeli.