ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 23

„Já ne..." vydechla Samantha a polkla. Nedopověděla, jen celá zrudla, až ke konečkům vlasů.

 Aidan se nahlas zasmál, a opět ji cvrnknul do nosu. 

„Není to nic, za co by ses měla stydět, Samantho," usmál se, „každý masturbuje. I já." Oči mu šibalsky zajiskřily.

 Chtěl ji přimět k tomu, aby se mu alespoň trochu otevřela, a již se před ním tak nestyděla. Stále byla zahrabána až po bradu, a měl pocit, že kdyby mohla, zalezla by pod deku celá. 

„Kdy naposledy, sis to sama dělala?" mrkl na ni, ale jen se zamračila, a zalezla pod deku, až po nos.

 „Já možná před půl hodinou," pokračoval Aidan, a ve tváři mu cukalo, jak se snažil potlačit smích, „nechtěl jsem tě děsit svou erekcí, tak jsem se obsloužil sám." 

Samantha zalapala po dechu a vhlédla k němu. Její oči se doširoka rozšířily a malinko jakoby pookřála. Jeho přiznání, ji překvapilo, i vzrušilo zároveň. Zrovna tak jako pohled na jeho nahé tělo. 

Ještě nikdy neviděla mužský penis naživo. A ten jeho, se jí zdál obrovský. V břiše se jí znovu rozechvělo podivné brnění. 

„Říkal jsem ti, že poznám, když jsi vzrušená," zašeptal náhle, „vsadím se, že než jsem přišel z koupelny, krásně sis to udělala." Zabublal něžně a mrkl na ni. 

Její výraz, ho opět skoro rozesmál. Byla tak sladká a bezbranná. Měl chuť si ji přitisknout na prsa a konejšit ji ve svém náručí. 

„Že mám pravdu?" nenechal se odbýt a nadzdvihl jí prstem bradu. Nesnažila se mu tentokrát ani ucuknout. Jen nasucho polkla a podívala se mu do očí.

 „Ano." Špitla sotva slyšitelně a zhluboka vydechla. 

„Máme tedy za sebou náš první, společný sex." Pohladil ji po tváři zamyšleně palcem a kroužil v jejím obličeji. Chvěla se pod jeho dotekem, ale poznal, že již ne strachem. Alespoň to, mu prozatím stačilo. 

„Jen mi řekni," dostal ze sebe ztěžka, „na co jsi při tom myslela?" Zadíval se na ní prosebně, a s něhou v očích. 

Zaváhala. Styděla se samozřejmě, ale cítila najednou i něco jiného. Její srdce, jakoby jí říkalo, že mu může důvěřovat. 

„Já..., na tebe." Vypadlo z ní, aniž by snad sama chtěla. Vzápětí hned chtěla sklopit hlavu, ale jeho ruka, ji v tom bránila. 

„Na mě?" polkl a zhluboka se nadechl, „a co sis představovala?"

 „To..., to ti nemůžu..." zatřásla hlavou, rudá jak rajské jablko. 

„Ale jistě, že můžeš, Samantho. Mě můžeš říci vždy, vše. Chci, abys to věděla. Nechci, abychom měli před sebou nějaké tajnosti. Já ti slibuji, že před tebou nikdy nic nebudu tajit, Samantho. Vyjma toho, o čem mluvit nemůžu, abych tě neohrozil, a to se týká mého postavení, bosse mafie Casa Mio Onore." Na moment se odmlčel. 

Stále jí přejížděl palcem po tváři. Alespoň ten letmý dotyk potřeboval. A to, že se mu nevzpouzela a naopak cítil, že kdyby mohla, tak začala vrnět, ho činilo šťastným. 

„Já si představoval tvé nahé tělo, Samantho," zašeptal, „představoval jsem si, že tě miluji. Že se dotýkám tvé nahé kůže a celou tě líbám. Od hlavy, až ke konečkům prstům na nohou." 

Samantha začala zhluboka oddychovat. Najednou, jakoby nemohla popadnout dech.

 „Co ty?" zkusil to ještě jednou něžně. 

„Já..., já..." vydechla, nespustíc z něj zrak, „že mě líbáš," vypadlo z ní, „že se tě dotýkám tam..., tam..." sklopila zrak a její srdce, se rozbušilo jako o závod.

***

Jen jsem chtěla poděkovat za hvězdičky a komentáře. Nestíhám na každý komentář reagovat zvlášť, tak alespoň touhle cestou.