ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 47

Samantha polkla slzu, a jala se utírat vylité šampaňské ze stolu. Stále ale měla pocit, že na sobě cítí Aidanův pohled. 

Stál zrovna u krbu, s jednou rukou opřenou o římsu, a v druhé držel skleničku whisky.

 Snažila se ho nevnímat, ale byla z něho nervózní. Živůtek se jí lepil na tělo, a cítila se pod jeho pohledem, jako nahá. 

Dvě s žen, se neustále točily kolem něho. 

„Tak co Aidane," zavrkala jedna z nich a nalepila se na něj, „pozveš nás nahoru?" Vypadalo to, že ji snad ani nevnímá. 

„Dovolím ti všechno," řekla druhá žena, a přitočila se k němu z druhé strany, „neříkej, že nemáš chuť, na pořádnou divočinu." 

 Samantě vypadla sklenička z ruky, jak se jí roztřásly ruce. Kvapně sklopila zrak, aby nevěděl, že je slyší. Jenže Aidanovy to bylo jasné. Za celou dobu, ji nespustil ze svého zorného pole.

 „Divočinu říkáš?" řekl tak, aby to Samantha slyšela, „co si pod tím pojmem představuješ?" 

„Však ty víš," zavrkaly obě ženy najednou, „můžeš si s námi dělat, co chceš." 

Samantha měla chuť utéct. Polkla další slzu. Neodvážila se však vzhlédnout. Nepřítomně otírala stůl a zhluboka dýchala. 

„To je lákavá představa," řekl po chvíli Aidan, „ale docela bych si dovedl představit jinou. Mnohem..., mnohem lákavější." Jeho pohled, znovu sklouzl směrem k Samantě. Vypadalo to, že se snad rozhodla do stolu vydřít díru. 

V té představě, byla samozřejmě ona. Jen ona. A nyní, když mu byla znovu tak nablízku, neměl najednou na jinou ženu, opět ani pomyšlení. 

Jenže Samantha, si vyložila jeho slova jinak. Poprvé v životě, ji u srdce píchl osten žárlivosti. Polkla další slzu, a ve chvíli, kdy se chtěla rozeběhnout pryč, se vedle ní objevil Angus Fregatti.

 „Tak co kočičko," zavrněl, již značně podnapilí, „nechceš to tu trochu oživit?" zadíval se na její mokrou blůzu, „taková menší, kulturní vložka, by neuškodila. Co říkáš? Což takhle striptýz?"

 Samantha zalapala po dechu, a o krok vyděšeně ustoupila. Jenže Angus Fregatti, si vedl svou.

 „Tak se ukaž. Potřebujeme trochu naladit. Mám chuť, si sakra zašukat, a ty nejsi špatná adeptka. Mohla by ses dostat do finále." Zašklebil se svému vtipu. Chytil ji za ruku, a přitáhl si ji k sobě.

 „Nejsem žádná děvka, pane!" vykřikla Samantha a zprudka ho odstrčila. 

Na Angusově tváři se objevil zuřivý škleb. Nebyl zřejmě zvyklý, že by se někdo odvážil, ho odmítnout. Hnul se opět směrem k ní. 

„Tak dost!" ozval se pokojem Aidanův naštvaný hlas, „mám pocit, že jsi Angusy zapomněl, kde je kurva, tvoje místo! Jsi v mém domě, a nikoho, kdo patří mě, se ani nedotkneš!"

„Ale no ták," zašklebil se, a vztáhl ruce, v smířlivém gestu, „co je s tebou, Aidane? Myslel jsem, že máš větší smysl pro humor." Řekl, se značným respektem v hlase. Měl samozřejmě s Aidana obavy, ale snažil se z toho vybruslit se ctí.

 „To samozřejmě mám," procedil Aidan skrz zuby, „ale nemám rád, když se vtipkuje o něčem, co patří mě!" Oči mu zajiskřily, když se na Samanthu podíval. 

Tváře měla rudé od rozrušení, vlasy jí poletovaly neposlušně okolo hlavy. Živůtek se lepil na její tělo tak, že mu nedával ani moc prostoru na jeho fantazii a zhluboka oddychovala. 

Zdála se mu nádherná. Bezbranná a zároveň tak statečná. Nesmělá, a přesto plná života. Zhluboka se nadechl. Jeho srdce, znovu bušilo jako splašené. 

„Jestli tady je někdo," vydechl, aniž by z ní spustil zrak, „komu by tato žena, která mimochodem, patří mně, měla předvést striptýz, tak to jsem já!"