ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 41

„Co je s tebou, Samantho?" řekl Phil do ticha pokoje.

 Všichni čtyři seděli u večeře, a nikdo z nich, neměl náladu na mluvení. Uběhl celý měsíc od doby, kdy svou sestru přivezli domů, a k jejich překvapení, stále chodila jak tělo bez duše.

 Dlouho si mysleli, že se potřebuje vzpamatovat z traumatu, co prožila, ale stále se to nelepšilo.

 Samantha polkla slzu a zadívala se do talíře. 

„Víš, že nám můžeš říci všechno," pokračoval Zoran a vzhlédl k ní, „je něco, co bychom měli vědět?"

 Všichni tři byli přesvědčeni, že u Aidana Kane Ainswortha, zažila peklo. Přikládali tomu i její nálady a chmurné, smutné pohledy.

 „Tak ven s tím, Samantho," zašeptal Phil, „otec již tu není. Nemáš se čeho bát. Máš strach z Aidana Kane?" povytáhl obočí, „toho se bát nemusíš. Ať je jakýkoliv, on nejvíce dbá na zákony mafie. Však je nejvlivnější mafiánský boss. Nemůže si dovolit jakýkoliv přešlap. Ani on."

 Samantha nervózně poposedla, a do očí se jí nahrnuly slzy. Nedokázala zabránit tomu, aby se naplno rozplakala. 

„Znásilnil tě? Mučil tě?" vydechl Liam a sevřel ruce v pěst. 

„Ne!" vykřikla Samantha vyděšeně a polkla slzu, „neznásilnil. To by nikdy neudělal!" roztřásla se rozrušením. 

„Dobrá, dobrá," řekl klidně Phil, a přikryl její ruku svou. Byl přesvědčen, že se u jeho sestry jedná, o jakýsi Stockholmský syndrom, „nechceme tě soudit, Samantho. Jen tě chceme pochopit. Byl na tebe hodně zlý? Vzal si tě proti tvé vůli?" 

Samantha se na něj skoro vyděšeně podívala. Zalapala po dechu. 

„Ne! Nebyl na mě zlý! Vy to vůbec nechápete!" rozkřičela se, „byl na mě hodný. Staral se o mě. Pečoval o mě, když jsem byla nemocná. A ..., a..., svoje panenství, jsem mu dala dobrovolně! Milovali jsme se!" 

Všichni tři bratři zůstali sedět, skoro s otevřenou pusou. Několik dlouhých sekund, bylo hrobové ticho.

 „Chceš říci," vypravil ze sebe Phil konečně, „že Aidan Kane Ainsworth. Boss mafie Cosa Mio Onore..." odmlčel se. Najednou mu bylo jasné, co mu Samantha říká.

Pakliže nevyužil svého práva a nezabil ji. Dokonce ji ani nevěznil a nemučil, a naopak, staral se o ni, a miloval se s ní, znamenalo to jen jedno, zamiloval se do jejich sestry. Protože ani on, by si nikdy nedovolil ji ve svém domě držet jinak, než zajatkyni, nebo svou ženu.

 Všichni tři, se na sebe podívali. Pochopili všichni. Tím, že ji odvedli, se pravidla změnila. 

„Ty..., miluješ ho?" vydechl Zoran a zapátral v její tváři. 

„Ano." Odpověděla Samantha bez přemýšlení. Najednou vůbec nepotřebovala uvažovat o tom, jestli tomu tak je. Milovala ho, tím si byla jistá. Jako tím, že i on, miluje jí. 

„Kruci!" vyprskli všichni téměř současně, „proč jsi nic neřekla?! Proč ses nechala odvést? Víš, co jsi způsobila?"

 „Já..., nevěděla jsem..., nechtěla jsem...," vzlykala Samantha, „byla jsem tak ráda, že vás vidím." Rozbečela se naplno.