ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 25

„Aidane!" vydechla a dívala se na něj rozšířenýma očima. Najednou se nedokázala ani pohnout.

 Ležel vedle ní na boku a jednou dlaní objímal její přirození. Zůstal chvíli tak. Jen ji tak držel ve své dlani, a díval se na její reakci.

 Samantha, se ani nehnula. Dýchala zhluboka a lehce se třásla. 

„Líbí se mi, když mi říkáš jménem," zašeptal, „vzrušuje mě to." Lehce pohnul prsty po její mušličce. Jen tak, aby zkoumal její záhyby.

 Stále se přitom díval ale do její tváře. Její výraz, vydal za tisíc jiných, které vídával. Byla vzrušená. Toužila po něm, to poznal. Ale zároveň měla strach. 

„Nemusíš se bát," zabublal něžně, a znovu pohnul prsty mezi jejími pysky, „vím, že jsi panna, Samantho. Dnes si tě nevezmu. Ještě nejsi připravená. Chci, aby to pro tebe poprvé, bylo dokonalé. Abys byla stoprocentně připravená, a jistá si tím, že mi své panenství, chceš dát."

 Znovu zakroužil svými prsty a Samantha nahlas zasténala. Ten sten vzrušení, vyšel z ní tak, aniž by sama chtěla. Ještě nikdy, se jí žádný muž nedotkl. A v místech, kde se jí nyní s láskou dotýkal, už vůbec ne.

 „Aidane..., prosím..., já..." zasténala. Ale sama nevěděla, oč vlastně žádá. 

Ten pocit, byl pro ni neskutečný. Zvláštní. Vzrušující. Ještě před několika chvílemi, by si myslela, že se bude takto před ním stydět. Nedovedla si ani představit, že by se jí tam dotkl, ale nyní, jakoby se všechno rozplynulo. Její tělo, se samo uvolnilo, a její mysl též. Jakoby všechny pochyby a stud uplavali.

 „Jsi tak sladká," usmál se jí do tváře, „tak čitelná a zranitelná," stále hladil její přirození, „líbí se ti to, Samantho?" mrkl na ni a nahlas polkl. 

Neodpověděla, ale její výraz mluvil za vše. A to, že se mu nezdráhala. Že se nechala od něj laskat, mu dodalo odvahy. 

„Tak velkou přitažlivost a touhu, jsem ještě nezažil," vydechl náhle, nepřestavajíc ji dráždit prsty, „stačí mi, že se tě dotknu, a mé tělo si žádá své," několikrát se zhluboka nadechl, „ale tvé též. Jsi na tom stejně jako já, Samantho. Nedokážeš mi odolat. Nedokážeš se bránit té přitažlivosti, protože je to mocnější, než veškeré tvé předsevzetí. To napětí mezi námi, je jako magnet, který nás k sobě přitahuje. Věděl jsem to snad od prvního okamžiku, co jsem tě spatřil. Ale ty též. Vím to. I přes to všechno, co jsi o mně slyšela, jsi byla mnou očarována. Že mám pravdu?"

 Samantha nahlas polkla. Měl pravdu, to nemohla popřít. Zavřela na moment oči a zasténala, když se jeho prsty znovu pohnuly.

 „Ukážu ti, jaké to bude, až se budeme milovat," vydechl vzrušeně a vzepřel se na pažích, „nevezmu si tě. Dnes ještě ne, ale chci tě přivézt k orgasmu jinou cestou, Samantho." 

Díval se jí do očí zamžených touhou, a poznal, že může. Nebyla schopna jakéhokoliv odporu.

 Byla jako loutka, kterou mistrně ovládal. Svými slovy. Svým šarmem. Rukama. 

On byl mistr, v této branži, a ona nezkušený nováček, což ho nesmírně vzrušovalo.