ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 17

Samantha ležela na posteli, zabalená až po bradu, a z pod deky jí koukala jenom hlava.

 Při-otevřela oči, tak aby si nevšiml, že nespí. Aidan seděl vedle ní na posteli, na klíně držel laptop, a zuřivě mlátil do klávesnice. 

Měřila si ho pohledem. Zřejmě ho předtím ani nevnímala, protože měla pocit, že teprve nyní vidí, jak hezký muž to vlastně je.

 Byl do půl těla nahý a při pohledu na jeho vypracovanou hruď a svalnaté ruce, musela polknout. A jeho tvář s pevnou čelistí, vystouplými lícními kostmi a nádherně modrýma očima, ji vehnala červeň do tváří. 

V hlavě se jí honila spousta otázek. Vlastně stále nechápala, co se stalo. Proč se k ní najednou chová tak mile. Zvláštně. Ochranitelsky a stará se o ni. Něco takového jí k němu prostě nesedělo.

 Slyšela o něm ledacos. Hodně historek, bylo zřejmě dosti přehnaných, to již sama usoudila, ale mnohé, bylo jistě pravda. 

Boss Casa Mio Onore. Nejobávanější mafián ve státě. Možná na planetě. Arogantní. Nepředvídatelný. Nelítostný. Tvrdý a nesmlouvavý, to všechno o něm slyšela. 

Její otec, se před ním třásl strachy. A ne jen on. I její bratři, o něm mluvily pouze s respektem. A s obdivem, když se to týkalo jeho intimního života.

 Historky, které dávali k dobru, o jeho postelových avantýrách, jí přiváděli do rozpaků. Slyšela o jeho neutuchajícím sexuálním apetitu. O jeho neukojitelném libidu. O jeho intimních choutkách, které prý vyžadoval na svých milenkách. 

A jeho nadměrné výbavě, jeho intimních partií. Jen při té představě, cítila, jak se jí rozbušilo srdce. Byla samozřejmě zvědavá. Žádného muže, ještě nahého neviděla, ale její představivost, pracovala dosti barvitě. 

Na moment zavřela oči, když se lehce pohnul. Nechtěla, aby zjistil, že si ho prohlíží. 

Stále nechápala, co po ní chce. Ale představa, že s ním má sdílet jeden pokoj. Jedno lože, a že on se evidentně pasoval do role jejího pečovatele, se jí moc nelíbila.

 Když si vzpomněla na slova doktora Delroye, přejel ji mráz po zádech. 

„Toto budete brát třikrát denně," řekl, ukázal na tubu prášků, a po té, ji podal Aidanovy, „v žádném případě, nesmíte, dokud vám neřeknu, vstávat z postele. Tento virus, je velmi zákeřný, a mohlo by se stát, že by mohlo dojít, k velmi vážným zdravotním problémům, pakliže byste nedodržovala přísný klidový režim!" Vypadal opravdu vážně a skoro vyděšeně, že i ona, dostala strach. 

I když vidina toho, že se od ní Aidan nehne, ji naháněla husí kůži. Nelíbila se jí hlavně ta představa, že ji bude nosit na záchod a koupat. Nota bene krmit. 

Stále jí v hlavě hlodala pochybnost o tom, zda se snad opravdu nepomátl. Proč by to přeci jen jinak dělal? Proč by se o ni tak staral? Neměl přeci jediný důvod. Ani ji neznal. A ona jeho také ne.

 Dostal ji jako výkupné, za život jejího otce, a to ho přeci nezavazovalo k tomu, aby si ji uvázal na krk. Nedokázala to prostě pochopit.