ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 42

„Zoran, Liam a Phil Morissonovy," procedil skrz zuby Dylen, když všichni tři vystoupili ze tmy, „co ode mne chcete?"

 Morissonovy bratři, ho požádali o schůzku a on svolil. Znali se již od dětství, tak si byl jist, že mu od nich nic nehrozí.

 A krom toho, chtěli mluvit o Aidanovy a Samantě, a to ho sakra, zajímalo. Však to s Aidanem bylo k nevydržení. 

Od té doby, co Samantha odešla, zcela zatrpkl. Úplně rezignoval. Vážně se do Samanthy zamiloval, nyní již si tím byl jist.

Nacházeli zrovna na kraji města, u opuštěného kamenolomu, aby měl jistotu, že je nikdo nesleduje. 

„Pomoc," řekl Phil, „a jestli je to tak jak myslím, je to i v tvém zájmu. Pokud vím, tak je Aidan Kane, tvůj přítel, ne jen tvůj šéf, tak to jistě přivítáš."

 „Tak mluvte," řekl po chvíli Dylen, „proč jste chtěli mluvit zrovna o něm, a o vaší sestře?"

 „Protože jsme udělali chybu. Samantha ho miluje. Neměli jsme ji odvádět. Ale nevěděli jsme to." Povzdechl si Phil. 

Se Samanthou, to šlo čím dál více z kopce. Byla smutná. Stále chodila jako tělo bez duše. A neustále plakala. 

„Jsi o tom přesvědčený?" zamračil se Dylen, „kdyby přeci nechtěla odejít, tak nikdy neodejde. Měla na výběr. A vybrala si. Tak o čem chcete mluvit?!" vyprskl naštvaně.

I na něj, dopadala Aidanova nálada, čím dál více. Byl mrzutý. Podrážděný. A byl si jist, že na ni ani na jedinou vteřinu, nepřestal myslet. Snad už jen i proto, aby se čím dál více trýznil.

 Byli to již skoro dva měsíce, co byla pryč, a on se za tu dobu, ani jednou nezasmál. Vypadalo to, jakoby procházel několika fázemi smutku. 

První měsíc, byl letargický, všechno mu bylo jedno. Pak začal pít. A nyní, se ještě ke všemu rozhodl, na ní zapomenout, v náručí svých děvek. Ničil se tím, a bylo mu to jedno. I Matylda, z toho byla již nešťastná. I ona, ho takto nerada viděla.

 „Jsem si tím jist," zašeptal Phil, „miluje ho. Sama neví, proč odešla," povzdechl si, „kurva, Dylene, znáš přeci ženy. Ona si ani neuvědomovala, co tím způsobí. Věř mi."

 „Fajn," řekl po hodně dlouhé chvíli Dylen, „i kdybych tomu uvěřil. Znáš zákony mafie. Aidan ji nemůže přijmout pod svou střechu, i kdyby chtěl. Teď, už ne. On je kruci samotný boss Casa Mio Onore! Ztratil by svou tvář. Nemůže si dovolit ukázat slabost. Nemůže nyní přiznat, že ji miluje. Měla šanci, a odešla. Další..., už bohužel mít nebude!"

 „Takže ji miluje?" vyhrkl Liam. Byl z bratrů nejmladší a nejhorlivější. 

„Kruci, jo!" povzdechl si Dylen, „ten den, co jste ji odvedli, ji chtěl požádat o ruku." 

Zoran vztekle praštil pěstí, do kapoty auta. 

„Jedna možnost, by tu ale byla," řekl po chvíli zamyšleně Phil a oči mu zajiskřily, „domluv nám schůzku s bossem Casa Mio Onore, Dylene, a my ho požádáme, o přijetí do jeho služeb." 

„Vy chcete, aby vás Aidan vzal pod křídla mafie? Aby vás přijmul do svých služeb?" začal se zhluboka smát. Pak se ale zarazil. Došlo mu, kam tím Phil míří. 

Tohle byla opravdu, jediná možnost. Protože, pakliže by to Aidan přijmul, oni jsou povinni, mu darovat zástavu. Dar. Něco, co utvrzuje jejich věrnost. Většinou to bývala oběť, v podobě dcery. Někoho z rodiny.

 „No..." pronesl zamyšleně Dylen, „jestli má Samantha na to dost odvahy, tak to vyřídím. Ale bojím se, že nyní, se s ní již tak mazlit nebude."