ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 13

Aidan, si dal dlouhou a horkou sprchu, a po té, si oblékl svoje černé, pyžamové kalhoty. Byl zvyklí spát nahý, ale nezdálo se mu to vhodné. Měl strach, že by ji mohl vyplašit. 

Lehl si do své postele, vedle spící dívky a pozoroval její obličej. Zpod deky jí vykukovala jenom hlava a pravidelně oddychovala. 

Lehce se dotkl jejího čela. Už se mu nezdála tak vařící. To vědomí, ho trochu uklidnilo. 

Měl chuť, si ji přivinout do náručí, a pevně jí svírat až do rána. Byl to zvláštní pocit, který ještě nikdy nepocítil. 

Ležel vedle nádherné dívky, která mu evidentně nebyla fuk, a on ani nepřemýšlel o tom, že by si ji mohl vzít. Ještě nikdy se mu nestalo, aby usínal vedle nějaké ženy, pakliže by po ní nechtěl sex.

 A nyní? Jediné na co dokázal myslet, aby byla v pořádku. A aby až se uzdraví, s ním konečně přestala bojovat. 

Nyní, když ji už měl ve svém pokoji, si uvědomil, že si nepřeje nic jiného, než to, aby zde zůstala. Patřila sem. K němu. Cítil to tak jasně, jako nic na světě. 

Nedokázal to nijak vysvětlit sám sobě, ale pocit, který měl, byl neopakovatelný. Zvláštní a neznámí. A tak nádherný. Však najednou se mu zdálo, jako kdyby prázdnota, kterou měl v duši, se konečně zacelila.

 Ani nevěděl, jak usnul.

 Venku již se pomalu rozednívalo, a Samantha rozespale otevřela oči. Ležela na posteli, zabalená do bílého prostěradla a zachumlaná do deky. A vedle ní, ležel on.

 Polkla a zamrkala, když její oči, zavadily o jeho nahou hruď. Ještě nikdy, nebyla tak blízko nějakému muži, a ještě k tomu polonahému. 

Několikrát se zhluboka nadechla. Zdálo se jí, že začíná panikařit, ale nemohla se ani hnout.

 Dívala se na jeho pravidelně se zvedající hrudník, a nedokázala od něj odtrhnout svůj zrak. Jako muž, byl vskutku krásný. Ale představa, že se nachází v posteli, samotného bosse Casa Mio Onore, jí naháněla hrůzu.

 Slyšela o něm hodně. A hodně historek, i dosti peprných, jí vyprávěli její bratři. I když někdy měla pocit, že jako muži, mluvili spíše obdivně tam, kde ona se s hrůzou otřásla. 

Slyšela o jeho moci. Nedotčenosti. Síle a vlivu. O jeho aroganci a domýšlivosti. Ale hlavně slyšela o jeho postelových aférách. Někdy si říkala, že žena, která před ním neutekla na strom, neměla šanci. A teď tu leží v jeho posteli. Srdce se jí rozbušilo jako o závod. 

Uplynulé dny, měla jako v mlze. Jen jakoby nepatrné útržky, skládající se v mozaiku, ji probleskovali hlavou.

„Dobré ráno," ozvalo se najednou, až sebou trhla. Jeho modré oči, si ji měřily pohledem, „už je ti lépe?" usmál se a posadil se. 

Samantha doširoka otevřela oči. Jeho mužný a vypracovaný hrudník, v jejím zorném poli ji rozptyloval.

 „A..., ano," vykoktala, snažíc se dívat jiným směrem, „můžu..., můžu se jistě vrátit..."

 „Nepřichází v úvahu!" přerušil ji a zamračil se, „ještě večer, jsi sálala jak rozpálená kamna. Nehneš se z postele, dokud ti nedovolím! Dokud nebudeš zcela v pořádku, zůstaneš zde!"