ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 11

„Tak už mluvte, kruci!" zaklel Aidan, a změřil si Fiodora Delroye, místního doktora, naštvaným pohledem.

 Doktor samozřejmě přijel včas, nikdy by si nedovolil se Aidanu Keynovy Ainsworthovy zprotivit.

 „Tohle jí dávejte třikrát denně, pane Kane," řekl nervózně doktor, a podal mu krabičku prášků, „a studený zábal, na celé tělo, to pomůže. Za pár dní, by měla být v pořádku. Nemusíte se obávat. Kdyby něco, samozřejmě volejte. Ve dne v noci."

„Tím si buďte jist!" zamračil se Aidan, „cestu znáte, doktore. Děkuji." Víc se doktorem již nezaobíral. 

Ale v jednom měl pravdu. Opravdu se o ni bál. Ten pocit, zažíval také poprvé v životě.

Přisedl k ní na postel. Byla zachumlaná až pod bradu a dívala se na něj vyplašeným pohledem.

 „Nemusíš mít strach," zašeptal, „já své slovo vždycky držím. Nic se ti nestane."

 „A..., ale mě již je dobře," vykoktala „můžu se klidně vrátit..." 

„Tak na to zapomeň!" zavrčel naštvaně, „věř mi, že tě dokáži přimět k poslušnosti i bez toho, abych na tebe vztáhl ruku."

 Samantha si přitáhla deku ještě více pod bradu. Aidan zprudka vydechl. Vážně ho vytáčela. Otřásala jí zimnice, a pochyboval o tom, že by se dokázala udržet na nohách, ale odporovat stejně nepřestávala. 

„Musím..., musím na záchod." Zašeptala a snažila se vzepřít na rukách. Unaveně spadla zpátky do peřin. 

„Dobře." Povzdechl si. Odhodil její deku a vyhoupl si jí do náručí. Nesl ji přes celý pokoj, až do své obrovské koupelny. Pak ji posadil na záchodovou mísu. 

„Ani se odsud nehni! Hned jsem tady!" přikázal jí a odběhl pro bílé prostěradlo. Namočil ho do studené vody a připravil u postele.

Spokojeně přikývl, když se po návratu dle jeho instrukcí, ani nehnula. Byl si ovšem jist, že to bylo pouze její slabostí.

 Poslušně se ho chytla okolo krku, když se k ní sehnul, aby ji odnesl. Ten důvěrný dotyk, mu rozproudil krev v žilách. 

Položila si vyčerpaně hlavu na jeho rameno a on zatoužil najednou, ji tak držet stále. Srdce mu bušilo jako o závod. Takový pocit, ještě nezažil. 

Zatoužil ji chránit. Svírat ve svém náručí, aby se jí nic nestalo. Zatoužil po tom, aby i ona, cítila totéž. Nevěděl sice stále co to je, ten svíravý pocit uvnitř jeho těla, ale zdál se mu nádherný.

 Položil ji do postele a zabalil její nahé tělo, do mokrého prostěradla. Pak ji přikryl teplou pokrývkou.

 „Spolkni to." Zašeptal. Vložil ji do úst jednu z tablet a přidržel jí hlavu, aby se mohla napít. 

„Ale pak..., pak se vrátím zpátky." Zašeptala sotva slyšitelně. 

Jen ji pohladil po tváři. To ji nehodlal již dovolit, ani za nic na světě. Nevěděl sice, jakým způsobem ji přiměje k tomu, aby v jeho posteli zůstala dobrovolně, ale věděl, že tu zůstane.