ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 8

Když se Aidan vrátil pozdě večer domů, Matylda ho čekala s večeří. Vstoupil do pokoje, něco zabručel a zamyšleně si sedl ke stolu. 

Matylda před něj postavila talíř s jídlem. Notnou dobu ho pozorovala. Vypadalo to, jakoby ani nevnímal co jí. 

Choval se poslední dobou velice zvláštně. Znala ho od jeho dětství. Vychovala ho. Byla mu chůvou, a druhou matkou, a jen ona, ho znala ze všech lidí na světě nejlépe. A jeho chování poslední dobou, se vymykalo normálu.

 „Byla jsi v suterénu, Matyldo?" řekl najednou, aniž by k ní vzhlédl.

 „Ano, pane. Byla jsem ji zkontrolovat dvakrát. Je v pořádku. Nemusíte se obávat."

 Aidan sebou trhl, a nadechoval se k odpovědi, kterou ale po té spolkl. On se přeci o ni neobává. Je mu úplně ukradená. Je jen jeho vězeň. Zamračil se a odstrčil talíř s jídlem. Vstal, přešel k baru a nalil si skleničku. 

„Jen..., chtěla jsem se zeptat, Samantha..., tedy..., ta dívka, je tu již týden...," začala opatrně Matylda. 

Byla sice asi jediná, kdo si mohl k němu odvážit být více důvěrný, ale přesto znala svoje hranice. Byl tím, čím byl. I ona, byla vychována v duchu mafie a věděla, co si může dovolit, k samotnému bossovy. I když byl prakticky její syn, stále to byl obávaný boss mafie, Casa Mio Onore a musela dodržovat určitá pravidla.

 „Ta dívka, pane..., víte..., jsou určité ženské problémy a ona..., totiž..., naznačila mi, že v brzké době, očekává svoji periodu. A tak jsem si dovolila nechat koupit..." Nedopověděla. 

Aidan se na ní otočil a povytáhl obočí. Jeho oči sklouzly k její ruce, ve které držela krabičku tampónů. 

„Dobře, Matyldo," řekl, aniž by hnul brvou, „odnesu jí to sám." 

Matylda přikývla. Bylo jí dívky líto, ale zároveň věděla, že ani on, nemá na vybranou. Měl jen dvě možnosti. Zabít ji, nebo ji přivézt k rozumu. Již mu patřila, se vším všudy, to byl prostě nesporný fakt. Zákony mafie, byli neúprosné.

 Od chvíle, kdy ji příjmul, si s ní mohl dělat, co chtěl. Mohl ji hned sprovodit ze světa, místo jejího otce. Mohl si z ní udělat svou děvku. Hračku na hraní. Ale evidentně, se něco stalo, to pochopila i ona. Protože ani jednu z variant zatím neuskutečnil, poznala, i dle jeho netradičního chování, že se v jeho srdci, něco děje. 

Aidan vzal do ruky krabičku tampónů a obrátil se ke dveřím. 

„Pro večeři si ještě přijdu," řekl ještě, „nepředpokládám, že by dostala rozum." 

Když Aidan otevřel dveře její cely, seděla na zemi, schoulená v dece. Vzhlédla k němu, a po té, si přitáhla deku až ke krku. 

Postavil se nad ní a změřil si ji pohledem. 

„Kdybys dostala rozum, mohla bys ještě dnes spát v posteli. Naložit se do mojí velké vany plné horké vody a najíst se jako člověk u stolu." 

Samantha jen vzdorovitě pohodila hlavou, ale neřekla nic. Aidan pevně semkl čelisti. Nejraději by z ní ten její vzdor vytřásl.

 „Fajn! Jak chceš!" procedil skrz zuby, „něco jsem ti přinesl." Řekl, a v ruce se mu objevila ona krabička. Samantha polkla, a zčervenala.

 „Já..., já..., můžu se jít vysprchovat?" zašeptala najednou. 

Překvapeně se na ni podíval. Bylo to poprvé, kdy v jejím hlase neslyšel nádech nenávisti.

 „Dobře." Řekl, ustoupil krok stranou a ukázal ke dveřím. 

„Nemohla..., nemohla by se mnou jít Matylda?" zašeptala a sklopila zrak.

 „Nemohla!" zamračil se. Došlo mu, že se zřejmě před ním stydí, protože dostala již svoji periodu.