ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 63

Aidanovy se prudce rozbušilo srdce. Pohled na její tělo, v nádherném, krajkovém červeném prádle, ho naprosto odrovnal.

 Byla nádherná. Měl chuť, ji popadnout do náručí a líbat ji. Dotknout se jí. Milovat se s ní, tak moc, že měl pocit, že jeho penis, musí každou chvíli explodovat.

 Dívala se na něj vzrušeně a toužebně, a to ho ještě více rozpálilo. Zoufale zatahal za svá pouta.

 „Andílku," vydechl a nahlas polkl, „dělej si se mnou, co chceš, ale dělej to rychle, nebo zešílím!"

 Ostýchavě na něj zamrkala. Pokračovala však ve svém snažení. Klekla si tak, že jeho trup, nyní vězel mezi jejíma nohama. Měl tedy rudou a tenkou krajku na jejím rozkroku, přímo před očima.

 Začal zrychleně oddychovat. Přes tenounkou látku, se rýsovala její mušlička, a on tak moc zatoužil se jí dotknout. 

Vlnila se nad ním. Hladila smyslně své tělo. A když se ještě malinko nadzdvihla výše, a rozkročila se přímo nad jeho hlavou, zprudka vydechl. 

Zakroutila boky a lehce dosedla na jeho ústa. Aidan se dotkl jazykem látky mezi jejíma nohama a nahlas zasténal. 

„Můj bože," procedil sotva mezi zuby, „dej mi ochutnat, nebo se na mou duši zblázním!" Podíval se na ní pološíleným pohledem. Její dráždění, a jeho nemohoucnost, byl přímo smrtící koktejl vášně. 

Jen se na něj ale usmála a otírajíc se svým tělem o jeho, se znovu posunula zpět. Usadila se na jeho hrudi, a po několika okamžicích, kdy hladila svá prsa přes rudou krajku, odhodila podprsenku. 

Její prsa, se svou vahou zhoupla proti němu, a Aidan se přichytil při tom, že automaticky olízl své rty, v touze, sát její bradavky. 

„Andílku!" zavrčel, a jeho hruď, se začala nebezpečně zvedat, pod nárazy jeho dechu. Zasunula totiž své prsty, pod látku kalhotek, a začala si je pomalu stahovat dolů. 

Bál se snad i mrknout, aby nepřišel o jediný okamžik, z jejího smyslného tance. A když kalhotky odhodila stranou a posadila se na jeho prsa tak, aby měl její mušličku ve svém zorném poli, neubránil se tomu, a nahlas zakvílel. Beznadějně zatahal za provazy na rukou. 

„Udělej něco, nebo zešílím!" vykřikl. 

Ale jakoby ho ani neslyšela. Dotkla se svými prsty svého přirození tak, že zapomněl dýchat. Jenže když se v její ruce objevil stříbrný vibrátor, a začala se s ním laskat, tehdy, se naprosto bezútěšně, z doširoka otevřenýma očima, díval na její počínání. 

Nikdy by si nepomyslel, že ho nějaká žena, dostane do takového stavu. Třásl se po celém těle, a sotva popadal dech. Pocit bezmoci a touhy se jí dotknout, byl neskutečný. Jeho penis byl napumpován k prasknutí. Stačilo snad jen, aby se ho dotkla, a dostavil by se jeho orgasmus.

 „Andílku!" zařval jako lev znovu, když vibrátor zajel do její štěrbinky, „jestli mě nechceš mít kruci na svědomí..." vydechoval ztěžka, mezi jednotlivými vstupy stříbrného kovu, do jejího lůna, „tak mě odvaž,.... Prosím!" Zaúpěl. 

Byl již na pokraji svých sil. Její vzrušení, a pohled, který se mu naskytoval, a ještě k tomu z tak bezprostřední blízkosti, ho naprosto paralyzoval. 

Cítil její vůni. Slyšel její vzdechy, a když se začala otřásat v návalech orgasmu, ke kterému se přivedla sama, a před jeho očima, bylo dokonáno. Zvrátil hlavu, a z jeho hrdla, se vydral skoro nadpřirozený skřek. 

Vší silou, zatáhl za provazy na rukách, až mu zápěstí zbělalo. Mohutný, silný orgasmus, otřásal jeho tělem. Něco takového, snad ani on, ještě nepocítil. Přivedla ho k orgasmu, a ještě se ho ani nedotkla.

 Když se po dlouhé chvíli, zklidnily otřesy jeho těla, zadýchaně se podíval do jejího vzrušením, vlahého pohledu. 

„Kruci!" vydechl, „nepřestáváš mě překvapovat, Andílku." Zakroužil v jejím obličeji. Po tváři mu přelétl skoro živočišný pohled. Jeho oči se rozzářily, jako dva uhlíky. 

„A teď..." zašeptal. Každé slovo, skoro převalujíc na jazyku, „teď mě odvaž, Andílku!" Mírně přikrčil hlavu dopředu. 

Vypadal najednou nebezpečně. Divoce, a tak neskutečně sexy, až se Samantě rozklepala kolena.

 „Doufám, že jsi nezapomněla na to, co jsem ti jednou řekl," povytáhl obočí, „můj sexuální apetit, je poněkud vyšší, než je běžné. A já..." polkl, „tě teď Andílku pomiluji," zhluboka se nadechl, a pak prudce vypustil vzduch z plic, „ne! Ošukám tě tak, že zapomeneš i na to, jak se jmenuješ."