ĎÁBEL S DUŠÍ ANDĚLA

Část 32

Aidan se díval na Samanthu a oči mu plály vzrušením. 

Nedokázal by možná ani spočítat, kolik žen skončilo v jeho posteli, ale jedno věděl jistě, ještě nikdy, se necítil jako nyní. Takové vzrušení, ještě snad nikdy nepocítil. Tak velký chtíč a potřebu, si ji vzít. 

Sklonil se k ní, a jedním mocným trhnutím, z ní serval ten tenoučký kousek látky. Samantha zprudka vydechla a zalapala po dechu. 

„Koupím ti novou," zabručel vzrušeně, „kupím ti jich, kolik si jen budeš přát." 

„Aidane," zašeptala Samantha zoufale, „jsi si..., jsi si jistý?" ztěžka polkla, když se v jejím zorném poli, objevil jeho penis, „mě se to moc nezdá. On je ..., je..., vážně veliký." 

Po Aidanově tváři, přelétl úsměv. Klekl si mezi její nohy a zadíval se ze své výšky, do jejích očí.

 „Věř mi," zašeptal, „to je jediná věc, kterou po tobě chci. Abys mi vždy, stoprocentně věřila."

 Přikryl její tělo svým a políbil ji na ústa. Dívali si nyní do očí, z několika málo centimetrů, a jejich zrychlený dech, ovíval tvář toho druhého. 

Pak se bez dalšího slova, trochu nadzdvihl a navedl svůj penis, k její štěrbince. Nepřestával se jí přitom dívat do tváře a jednou rukou, ji hladit po tváři.

 Zajel na kraj jejího lůna. Jen po okraj, tak, aby žalud jeho penisu zajel tam, kam odjakživa patří.

 „Teď to trochu zabolí, Andílku," přejel palcem po její kůži, „ale jen na malý moment."

 Sklonil se k ní, a ve chvíli, kdy jedním mocným trhnutím pánve, do ní vstoupil, ji políbil.

 Samantha vykřikla, když ucítila palčivý tlak uvnitř sebe, a Aidan tlumil její výkřiky svými ústy. Pak na chvíli zůstal tak. Uvězněn uvnitř jejího těla, ležíc na ní, jí stíral pot z čela. 

„Teď již to bude dobré, Andílku," zašeptal vzrušeně, „teď již jsi moje. Jenom moje. Na vždy!" vydechl a pohnul pánví tam a zpět. 

Samantha zalapala po dechu, když to udělal poněkolikáté. Bolest zmizela, a vystřídal ji jiný, zvláštní pocit uvnitř těla. Takový, jaký ještě nikdy nezažila, a nedokázala tedy přirovnat k ničemu na světě. 

A když se Aidan vzápětí začal pohybovat rychleji a rychleji, neubránila se hlasitému projevu vzrušení. 

„Ano," vydechoval mezi jednotlivými přírazy, „líbí se mi, když se žena nestydí dát najevo své vzrušení," znovu přirazil, „křič, Andílku. Vzdychej. Plač. Naříkej. Sténej." 

S dalším přírazem pánve, Samantha znovu nahlas zasténala. Líbilo se mu to tolik, a byl tak vzrušený, že cítil, že jeho vyvrcholení se blíží. 

Zvrátil hlavu, přirazil a zařval jako lev. Pak ještě několikrát pohnul pánví, a vyvrcholil ještě jednou. 

Potom, aniž by opustil její tělo, se s ní překulil na bok, a přivinul si ji do náručí. Odhrnul její mokré vlasy z čela, políbil ji na ústa a palcem přejel po její tváři. Dlouho, a zamyšleně, ji tak hladil a díval se jí do očí. 

„Jaké bylo tvé poprvé, Andílku?" vydechl konečně. Ale zřejmě ani nepotřeboval odpověď. Znal ji sám. Poznal, že na tom byla stejně, jako on. 

„Jsi statečná. Jsi neskutečná. Zcela jsi mě očarovala, Samantho," pokračoval tlumeným hlasem, „dnes, již máš dost, Andílku. Na poprvé, to pro tebe stačilo, ale příště..." polkl. Příště chtěl víc. Potřeboval víc. Tak moc, jako nikdy. 

„Samantho, měli bychom si promluvit," začal opatrně a zakroužil v jejím obličeji, „jsem šťastný, že jsi souhlasila s tím, stát se mou milenkou. Ale musíš něco vědět. Nebudu na tebe spěchat a tlačit, ale byl bych rád, kdyby ses na to připravila. Byl bych rád, kdybys mě přijmula, takového, jaký jsem."