(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
Georgovi je 16 let a má epilepsii, za kterou se mu ve škole většina lidí směje. Clayovi je 17 let a má cukrovku a má celkem dost násilný rodiče. Jen předem říkám, že toho tolik nevím o cukrovce, tak mi kdyžtak můžete napsat co to je a nebo mě opravit. Já se budu snažit o tom zjistit více :)
George Pov: Byl jsem právě na cestě za Thomasem. (NEMYSLÍM TOMMYHO INNITA) Je to můj crush už od deváté třídy. Chodil jsem s ním na základku a teď i na střední. Pokaždé když na mě zámává, tak se začnu červenat nebo jen když se usměje, tak začnu mít červené tváře. No každopádně hodlal jsem se Thomasovi dnes říct, že ho miluju. Jsem celkem nervózní jelikož měl vždy jen holku a ne kluka. Bojím se, že mě pošle pryč a že to řekne celé škole jelikož je celkem populární a jeho rodiče jsou milionáři. Už tak mě šikanují za to, že mám epilepsii a že jsem gay... a kdyby zjistili, že miluju Thomase? Ale... pro lásku to stojí ne?
Zazvonil jsem na zvonek a po chvíli čekání mi otevřel Thomas s úsměvem.
„Ahoj Georgi! Copak potřebuješ?" Usmál se jemně na mě a mě zčervenali tváře. Pustil mě dovnitř a já se porozhlédl kolem. Měli to tady opravdu hezké... samé moderní věci a nábytek.
„No... můžeme někam do soukromí?" Ukázal jsem na jeho rodiče a on přikývl a odvedl mě k sobě do pokoje. Měl to tu obrovský... samý plakáty z nějaké marvelovky a pak z nějaké hry. Posadil se na velikou postel a poklepal vedle sebe. Já se tedy posadil vedle něho a zhluboka jsem se nadechl.
„No. Jak to říct... prostě... mám tě rád Tommy. Už od deváté třídy a já se konečně odhodlal ti to říct..." odmlčel jsem se a zhluboka jsem se opět nadechl. „Cítíš to stejně?" Zeptal jsem se ho a on se na mě v šoku díval. Pak ale nasadil vášnivý výraz a usmál se.
„Víš Georgi... taky k tobě něco cítím, ale nevím jestli mě máš opravdu tak rád a jestli si mě zasloužíš. Víš v pátek bude u mě velká party a budou tady všichni se školy, no a kdyby jsi přišel a řekl před všemi, že mě máš rád, tak bych se do tebe ještě více zamiloval. Miloval bych tě víc než teď, tak... co ty na to?" Zeptal se a stále mu na rtech hrál úsměv. Já byl chvíli v šoku. Proč chce abych mu vyznal lásku před všemi lidmi...? Co když je to jen podraz jak mě ztrapnit. Ale... jestli říká pravdu, tak pro lásku bych to udělat mohl ne...?
„No... asi dobře... ale slibuješ, že to není nějaký podraz? Už tak dost ve škole trpím" řekl jsem smutně a on mě chytl za ruku a podíval se na mě.
„No tak... kdyby jsi mě doopravdy miloval, tak to uděláš... měl by jsi jít..." šlo vidět, že ho to hodně mrzí, protože najednou vyměnil za úsměv smutný výraz a vstal. Něco mi říkalo, že to mám pro něho udělat... přeci jenom ho miluju a nechci abych o něho přišel... chytl jsem ho za ruku a on se na mě podíval.
„No tak dobře... udělám to..." on se opět začal usmívat a objal mě. Zčervenal jsem jak to nejvíce šlo a objal ho nazpět. Začal jsem čichat k jeho mikině, jelikož nádherně voněl... celkově hezky voněl. Odtáhli jsme se a šli zpět ke hlavním dveřím, jelikož jsem už musel jít zpět domů. „Tak měj se" usměju se a už chci odejít než mě opět zastaví.
„Počkej Georgi ještě něco. Je to taková luxusní a formální party. Bylo by nejlepší, kdyby jsi měl oblek. Všichni ho budou mít, i já" usmál se na mě šibalsky a já jen pokročil rameny. „No tak Georgi... už mě snad nemáš rád...?" Zarazil jsem se.
„C-Co?! Ne! Já... mám tě rád. Dobře, ale... žádný oblek nemám" řekl jsem smutně a on se pousmál.
„To nevadí, tak si ho můžeš koupit. Nestojí tolik" To se mu snadno říká, když jeho rodiče vydělávají balík peněz každý den a on si tím pádem může koupit co chce.
„Nevím..." On zase začal být smutný a podíval se k zemi. Doufám, že toho nebudu litovat, když řeknu ano... snad ne. „Tak dobře tedy..." řeknu a on se usměje. Obejme mě a pak se spolu rozloučíme a já odejdu domů. Říkal, že je v pátek ta party a dnes je středa, takže no... asi zítra si budu muset jít sehnat ten oblek.
Přišel jsem domů a pozdravil jsem mamku. Stála v kuchyni a něco vařila. Přišel jsem k ní blíže a ona mě pohladila po vlasech.
„Mami? Nemohli by jsme zítra do obchodu? Já půjdu v pátek na takovou formální party a prý všichni budou mít oblek, tak..." vlastně jdu poprvé na party. Nikdy mě nepozvali... kvůli tomu, že mám epilepsii a že jsem gay, ale nějak mi to moc nikdy nevadilo, že mě nikdo nikam nezval.
„Dobře zlato no... ale oblek stojí celkem dost, ale... pro tebe bych koupila i klidně celou planetu" Usmála se na mě a líbla mě do vlasů. Usmál jsem se a šel k sobě do pokoje. Lehl jsem si na postel a začal všelijak přemýšlet. Bude to v pátek v pohodě? Co když si ze mě budou lidi dělat srandu? Nebo co když mě budou urážet? Co když si ze mě Thomas dělal jen srandu? No tak Georgi... nepřemýšlej takhle. Bude to dobrý. Doufám. Když jsem nad tímto přemýšlel, tak jsem omylem usnul.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Just awww)
Woohooo první kapitola je na světě:3 takže klidně mi napište jestli se vám zatím příběh líbí a jestli nemáte nějaké nápady k pokračování;)
Shrnutí: Thomas namluvil Georgovi ať jde k němu na party, kde ale musí George před všemi říct Thomasovi co k němu cítí.
