(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
George Pov: Celý den v sobotu a v neděli byl u nás Clay a ze soboty na neděli u nás přespal. Když v neděli ale musel jít domů, tak se mu moc nechtělo. Nechápal jsem proč, ale asi se mu jen u nás líbí. Každopádně jsem každou chvíli měl jít do školy a já se příšerně bál co se bude dít. Doufal jsem, že se nic nestane, ale nevěřil jsem v to. Věděl jsem, že se něco stane, ale nevěděl co. Jel jsem na kole do školy a díval se kolem sebe. Miluji rána. Tedy rád spím, ale když se brzy probudím, tak se dívám vždy cestou na vycházející slunce a na krajinu kolem mě. Hned naproti našeho baráku je taková menší krajina totiž.
Dorazil jsem ke škole a tak jsem opět sesedl z kola, odložil ho a vydal jsem se do školy. Nadechl jsem se a vešel jsem dovnitř a šel ke skříňce. Kolem mě se lidé smáli a něco si mezi sebou šuškali. Bylo mi to hodně nepříjemný a tak jsem zrychlil krok, ale naboural jsem cestou do Thomase. Podíval jsem se na něho vyděšeně a on se uchechtnul a strčil do mě.
„No co je buzno?" Zasmál se s jeho dalšími kamarády co byly vedle něho a můj pohled mířil k zemi. Přál jsem si opravdu, aby mi někdo prostřelil lebku kulkou nebo mě aspoň zachránil. Ovšem mé prosby byly pravděpodobně vyslyšeny jelikož si vedle mě stoupl Clay a chtěl mě odvést, ale Thomas ho vzal za lem trička a přirazil ho ke skříňce. „Hele, kohopak to tu máme" zasmál se Thomas a vrazil jednu Clayovi. Já se snažil ke Clayovi dostat, ale Thomasovo kamarádi mi v tom bránili. „Proč mu vůbec pomáháš? Je ti ho líto? Vždyť je to nechutnej gay a epileptik. Je mi fakt z něho blbě" au. Tohle bolelo. Clayovi vypadá, že je mu to jedno a jen strčí do Thomase a odstoupne od skříňky.
„Je mi jedno jestli je gay a nebo jestli je epileptik. Nejsem nechutnej homofob jako jsi ty. Mě je zase z TEBE blbě" slovo tebe řekne dost jasně a chytne mě za ruku a začne mě tahat do třídy. Opět jsem měl divný pocit v břiše, když se mě dotkl. Ve třídě jsme se posadili vedle sebe a já se na Claye podíval. Začínal mít modré a fialové oko z té rány, ale pravděpodobně mu to nevadilo.
„Já- moc ti děkuju, že si se mě zastal... nikdy to nikdo pro mě neudělal... jsi milí..." on lehce zčervenal a podíval se na mě s úsměvem.
„To je přece samozřejmost. Pro tak nádherného kluka, bych klidně skočil pod vlak a nebo se nechat zmlátit do bezvědomí" Poradně jsem zrudl a Clay se uchechtl. Dal si ruku okolo mích ramen a udržovali jsme oční kontakt. „Jsi můj nejlepší kamarád Georgi. Jsi strašně moc sympatický a opravdu tě mám rád" usmál jsem se a objal jsem ho. On chvíli váhal, ale nakonec mě objal taky. Cítil jsem se s ním v bezpečí... byl tak na mě milí a ani nechápu proč... ale jedno jsem věděl jasně. Věděl jsem, že ho nejspíš miluju.
*
Byla má čtvrtá hodina a dvě zbývali do konce. Pokaždé, když mi někdo řekl nějakou narážku, tak se mě Clay zastal. Měl matematiku a já měl dějepis. Abych řekl pravdu, tak na dějepis máme tu nejlepší učitelku. Je strašně moc milá a chápavá, teda až na některé je milá.
TW: ŠIKANA
„Třído, jen skočím pro nějaké papíry do kabinetu a hned se vrátím." Řekne a hned jak odejde, tak celá třída vstane a někteří si jdou spolu povídat, ale Thomas a jeho parta šla ke mě. Já snažil vstát a odejít na toaletu, ale Thomas mě chytl za lem trička a hodil semnou o zem, až jsem se bouchl do hlavy. Začalo se mi blbě dýchat a blbě jsem viděl. Thomas do mě s jeho kamarády začal kopat a já se snažil ze sebe cokoliv vydat, aby toho nechali. Všichni v té třídě na nás jen zírali a nic nedělali. Ani mi nepomohli. Ani se nesnažili o to. Po chvíli bolest přestala a Thomas mě zvedl, když uslyšel kroky ke třídě a posadil mě do lavice jako by se nic nestalo. Já se snažil nebrečet, ale nedalo se to. Učitelka vešla do třídy s nějakými papíry. A podívala se na celou třídu a pak na mě. „Jsi v pořádku Georgi?" Zeptala se mě a celá třída se na mě podívala. Thomas se na mě díval s jeho partou vražedně a já se zhluboka nadechl.
TW KONEC
„A-Ano. Můžu jen p-použit toa-letu prosím?" V půlce věty mi přeskočil hlas a učitelka se na mě nejistě podívala, ale pak kývnula. Já opatrně vstal a šel kulhavě na toalety. Když jsem došel na záchody, tak jsem hystericky začal brečet a začal jsem cítit mravenčení v těle a jak se mi začalo špatně dýchat. Věděl jsem, že teď přijde záchvat, proto jsem rychle vzal mobil...
Clay Pov: Počítal jsem si v klidu Matiku a přemýšlel jsem nad Georgem. Chudák... zajímalo by mě jak dlouho ho šikanují. Chodíme sice na stejnou školu už asi rok, ale nikdy jsem si George nevšiml. Ale musím uznat, že jsem rád, že jsem ho potkal. Je hezký a roztomilý... Zavibroval mi mobil a tak jsem se podíval a viděl nový oznámení zprávy. Rozkliknul jsem chat.
George Záchvat Toakety Ponov
Nejspíš se překlikával, jelikož se už začal klepat a tak jsem rychle odepsal, že už jdu a zeptal se jestli nemůžu na toaletu.
TW: ZÁCHVAT A ZHROUCENÍ
„Pane Soote, teď ne" řekla dost jasně a tak jsem vstal a ukázal chat. Ona tedy kývla, že můžu a tak jsem rychlostí šel na záchody a když jsem na ně došel, tak jsem uviděl George na zemi se klepat a házet sebou o zem. Rychle jsem k němu přišel, položil ho na bok a dal mu ruku pod hlavu. Vzal jsem rychle nějaký ubrousek, když mu začala téct pěna z pusy a utíral mu ji.
„Shh... to bude dobré Georgie. Za chvíli budeš v pořádku..." stále jsem opakoval a přitom jsem ho hladil po zádech. Ničilo mě ho v tomto stavu vidět... nejraději bych ho toho zbavil, ale nebylo to možné... zajímalo by mě jestli ho to bolí nebo co cítí. George sebou stále házel a jeho oči přeskakovali doleva a doprava. Takhle to pokračovalo aspoň ještě před šest minut a pak se konečně začal uklidňovat. Přestal sebou tak házet a klepat se a opět mohl normálně dýchat a hýbat se. Já se na něho usmál a pohladil jsem ho po vlasech. „Vedl sis skvěle Georgi" usmál jsem se na něho a on mi vyčerpaný úsměv oplatil.
„Děkuju... moc pro mě znamenáš..." chytl jsem ho za ruku a on zavřel oči. „Unavený..." řekl vyčerpaně a já se uchechtl. On začal oo chvíli i brečet a spadl mi do klína. Nevěděl jsem co se děje a tak jsem se ho snažil utěšit a zeptat se ho co se děje. „T-Thomas a t-ta jeho p-pa-parta mě zmlá-t-tila" řekl koktavě a více se rozbrečel. Já ho smutně pozoroval.
„Kam? Kde tě zmlátili?" Ukázal na břicho a tak jsem ho položil na zem opět a odhrnul mu trochu mikinu. Měl obrovské modřiny a nějaké rámy. Já to se slzami v očích sledoval a pak jsem si ho opět přitáhl do objetí. Nevěděl jsem co dělat. Příšerně ho zmlátili a já prostě jen seděl na místě s ním. „To bude dobré Georgie... vše bude v pořádku... jsem tu. Chceš abych zavolal tvé rodiče?" Zeptal jsem se ho a on kývnul. Já vzal jeho mobil, naklikal jeho heslo a začal jsem volat jeho mámě a poté jsem hovor zavěsil. „Bude tu za pět minut Georgi" řekl jsem a on mhmnul. Objal jsem ho a zabořil jsem si ruku do jeho vlasů a čichl jsem si k jeho mikině. Ahh miluji vůni a jeho vlasy.
TW KONEC
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem nejlepší💪🏼 Vydávám kapitoly každý den většinou sice víkendy vynechávám, ale chápeme se ne, a ještě k tomu ta kapitolu má přes 1000 slov. Jsem prostě dokonalá já vím👁👄👁💅 Dobře moc si věřím xD. Gute Nacht.
Shrnutí: Clay se zastane George, když si bude dělat z George srandu a opět se více sblíží. George pak při hodině dějepisu dostane zmláceno a on kvůli tomu dostane záchvat a zhroutí se, ale Clay mu opět pomůže.
