Fighting Together //DNF

14. Kapitola

Clay Pov:
Vzbudil jsem se nějak kolem půlnoci jelikož se mi udělalo příšerně blbě. Možná to bylo z toho, že jsem nic nevečeřel. Vstal jsem a snažil se neztratit balanc, ale přeci jenom jsem pak začal padat a chtěl jsem se chytit židle, ale spadla semnou, což probudilo i George.

„Co se děje..." promnul si oči a posadil se a když mě uviděl, tak vyskočil z postele a rychle šel zamnou. „Clayi?! Co se děje" rozsvítil světlo a opět si sedl ke mě.

„G-Glukometr..." zašeptal jsem a on kývl a vzal ho. Změřil mi hladinu cukru a chvíli čekal než glukometr vydá zvuk. Po chvíli se tam ukázalo 2,1, ale stále klesala a George začal šílet.

„Clayi! Máš ji úplně nízkou! Sakra... nejspíš máš hypo. Kde máš glukózové tablety?" Zeptal se mě a já ukázal na tašku. On rychle k ní přešel a vyndal z ní glukózové tablety. Rychle šel pro vodu a nejspíš vzbudil i své rodiče jelikož po chvíli tady byly taky.

„Pane bože Clayi" Řekl jeho otec a posadil se vedle mě. George po chvilce přišel a posadil mě, abych se neudusil vodou když jí budu pít. Dal mi glukózové tablety a dal mi je zapít vodou. „Co se stalo?" Zeptal se jeho otec a George mu to vysvětlil.

„Prostě jsem uslyšel ránu a tak jsem vstal a uviděl Claye. Změřil jsem mu hladinu cukru a měl hypo a tak jsem rychle šel pro glukózové tablety a vodu" řekl a opět mi změřil hladinu cukru. „3,0. Sice to není nejvíc, ale aspoň ti už jde nahoru" usmál se na mě vyčerpaně George a políbil mě na tvář. Já se pokusil o úsměv a po nějaké chvilce mi Georgovi rodiče pomohli vstát a lehnout si na postel.

„Děkuju... dobrou noc..." zašeptal a oni odešli. George si lehl vedle mě a tentokrát to byl on kdo mě objal a já mu ležel na hrudi. Začal mě hladit po vlasech a uspávat mě.

O TÝDEN POZDĚJI

George Pov:
Bylo pondělí a já neměl už týden ani jeden záchvat! Byl jsem strašně moc šťastný jelikož jsem dříve měl aspoň 3-4 záchvaty v týdnu a teď jsem neměl ani jeden. Clay u nás minulý víkend opět spal a teď jsme byly na cestě do školy. Na týden vyloučili Thomase a tak jsme měli týden klid, ale dnes se opět vracel. Snažil jsem se to nějak ignorovat a ve škole jsem šel ke skříňce a vzal si s Dreamem učení a šli do třídy. Teda já šel sám. Dream měl jinou hodinu než já. Vešel jsem do třídy a už tam byl... Thomas a jeho parta. Podíval jsem se k zemi a nadechl se. Šel jsem ke své lavici a už cítil jejich pohledy na mých zádech. Posadil jsem se sám jelikož jsem neměl někoho kdo by se ke mě posadil a čekal než zazvoní na hodinu. Doufal jsem, že se nic nestane, ale Thomas vstal a šel ke mě...

TW: ŠIKANA

„Dlouho jsme se neviděli. Rodiče byly fakt nasraný, když se dozvěděli, že mě vyloučili na týden ze školy." Řekl a nahnul se ke mě. Já na sucho polkl a snažil se na sobě neukazovat, že se bojím. „Za tohle zaplatíš Davidsone." Podíval jsem se na něj a pak zpět na své ruce. On se uchechtl a vrazil mi facku. Já měl slzy v očích a snažil se nerozbrečet. Začal se smát a vzal mou tašku a vyndal mi můj svačinový box a vzal si mou svačinu co mi připravila mamka.

„Ne! Neber mi to!" Zakřičel jsem na něho a on se na mě vražedně podíval, že jsem na něho zařval a strčil do mě, že jsem spadl na židli a ze židle na zem. Zakňučel jsem a doufal, že už začne hodina. On do mě začal všelijak kopat, ovšem opět jen do hrudě, do břicha a do nohou, aby mi pak nešli vidět modřiny. Křičeli na mě, smáli se mi a nadávali na mě. Všichni lidi to pouze pozorovali. Nikoho nezajímalo, že mi to ubližuje a že mě to příšerně bolí. Nenapadlo je vstát a pomoct mi. Jenom na to koukali a něco si šuškali. Když začalo zvonit na hodinu, tak toho nechali a šli se posadit do lavice.