(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
Pardon, že jsem teď začala vydávat kapitoly obden, ale nebyl moc čas a hrozně jsem poslední dobou příšerně unavená.
George Pov: Hodlal jsem se jít už spát než někdo zazvonil na dveře. Jelikož rodiče byly v obývacím pokoji, tak otevřeli oni a pak jsem uslyšel je volat mé jméno. Přišel jsem do obýváku a viděl zmláceného Claye sedět na gauči utopeného ve svých slzách. Rychle jsem k němu přiběhl a začal se ho ptát co se stalo. Clay nic nedokázal říct a pouze mi spadl do náruče a brečel. Hladil jsem jo různě po zádech a občas mu zajel rukou do vlasů, aby se trochu uklidnil. Rodiče mezitím odnesli jeho věci, které si přinesl ke mě do pokoje a pak se posadili vedle nás a Clay už přestal brečet.
„Chceš říct co se stalo? A kdo ti to udělal?" On kývl hlavou a utřel si slzy.
„N-No... rodiče byly naštvaní, ž-že tady trávím spoustu času a-a tak mě táta zmlátil a já to už n-nezvládal a zabalil jsem si věci a šel sem... můj bratr přijede co nejdřív, takže tu dlouho nebudu, ale jestli mě tu nechcete tak klidně odejdu" začal panikařit lehce a tak jsem ho chytl za ruku. On má bratra?
„Ne, samozřejmě že tu můžeš zůstat Clayi... a stalo se ještě něco?" Pousmála se moje mamka na Claye a podíval se na své ruce a po chvíli kývl v souhlas.
„V-Vyhodili moje věci na cukrovku... nic nemám... ani inzulín... nevím jal dlouho bez něj vydržím." Řekl opět se slzami v očích a já ho silně objal. On zabořil svou hlavu do mého ramene a já se podíval na své rodiče. Jak mu mohli něco takového udělat? Vlastnímu synovi... nemůžu si uvěřit co bych dělal, kdyby se tohle dělo mě. Jsem šťastný za to jaké rodiče mám. Samozřejmě mě ani mým rodičům by to nevadilo, kdyby u nás zůstal klidně i navždy, ale teď jde hlavně o ten inzulín... bez něj Clay zemře a ještě k tomu potřebuje víc věci než jen inzulín. Ani jsem si nevšiml, že mi Clay usnul v náruči a tak jsem ho položil na gauč a šel nám pro deku a polštář. Rozloučil jsem se s rodiči a lehnul jsem si ke Clayovi a objal jsem ho okolo pasu a ucítil jeho dotyk na mích bocích. Pousmál jsem se a pokusil jsem se usnout.
*
Clay Pov: Probral jsem se s Georgem pravděpodobně na gauči a všiml jsem si, že George ještě spí. Vypadal tak roztomile... začal jsem se mu hrabat ve vlasech a on se ve spánku usmál. Byl hrozně sladký... jak ho může někdo nesnášet? Tak nádherného a roztomilého kluka. Klidně bych se na něho díval do konce života. George začal otevírat oči a jak mě uviděl, tak se usmál a políbil mě na rty. Já mu polibek vrátil a on zčervenal. Trošičku se ode mě odtáhl, ale ne hodně aby nespadl z gauče.
„Jak ti je?" Zeptal se mě Gogy a já pokrčil rameny. Vlastně jsem ani nevěděl jak mi je. Věděl jsem, že jsem zlomený, ale nějak mi to už nevadilo jelikož se ve mě zlomilo něco už dávno. Bylo mi opravdu líto, že mě rodiče tak nesnášeli a po těch rocích jsem si zvykl.
„Asi dobrý. Lepší než včera" Pokusil jsem se o úsměv a on si pak opět zabořil svou hlavu do mé hrudi a zavřel oči.
„Mamka nás dnes oba omluví ze školy a pojede tu koupit inzulín a ty věci které potřebuješ" řekl Gogy a já se usmál. Opravdu by pro mě něco takového udělali? Jeho rodiče jsou na mě tak milí... má tak milou rodinu. Přál bych si mít taky takové rodiče... zkrátka, jeho rodina je úžasná.
„Strašně moc ti děkuju... máš skvělé rodiče. Určitě i skvělou rodinu" Řekl jsem s úsměvem a George se podíval smutně k zemi. „Co? Řekl jsem něco špatně? Omlouvám se kdyžtak já-"
„Ne, to je dobrý... jen... má rodina není tak skvělá... mu děda je homofob a když se dozvěděl, že jsem gay, tak na mě začal křičet a říkat mi, že jsem nemocný a měl bych se léčit. Potom mi občas ubližoval. Rodiče to nevěděli, ale pokaždé když jsem se od něho vrátil s modřinami, tak to začali řešit. Skončilo to tak, že jsem už nikdy dědu neviděl. Ani nevím jestli stále žije." Dořekl se slzami v očích a já ho silně objal a políbil ho do vlasů. On se usmál a objal mě nazpátek.
„To mě mrzí Georgie. Já dědu nikdy nepotkal a moje babička byla v pohodě. Milovala mě víc než rodiče, ale potom zemřela. Pak můj bratr Willbur je ještě v pohodě, ale bydlí daleko" Dořekl jsem a George pokývl hlavou. „Mhmm miluju tě Georgi..." Zašeptal jsem mu do ucha a on se na mě podíval s červenými tvářemi. Usmál se a políbil mě na tvář.
„Já tě taky miluju..." já se trochu naklonil a začal líbat George.
❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️jste se dočkali co??:3 ale nečekejte něco velkého❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️❗️
Líbal jsem něho sladké a jemné rty a přitom mu cuchal vlasy. Usmíval jsem se do polibku a vychutnával jsem si chuť jeho rtů. Přejel jsem palcem jeho tváří a druhou ruku jsem měl na jeho bocích. Šlo vidět, že George se snažil líbat stejně jako já, aby nic nepokazil a dokonce dělal i stejné pohyby. Odpojili jsme se od polibku a já začal líbat jeho obličej a pak krk na kterém jsem dělal červeno-fialové značky, které jsem následně olízl. George tiše sténal, aby nevzbudil rodiče a usmíval se.
Chytl jsem lem jeho trička a koukl se na George. On kývl a já mu sundal triko. Podíval jsem se na jeho nevýrazné svaly a přejel jsem nimi prsty. George se prohl v zádech a zavzdychal. Já se vrhl na jeho bradavky, které jsem začal líbat a olizovat.
„C-Clay- Ahh..." natolik mě to vzrušilo, že jsem si sundal triko a lehl jsem si na George a začal ho opět hrubě líbat. Naše jazyky se dotýkali a naše sliny se mísily. (Teď nwm jestli jsem to napsala dobře) George pak se posunul více pode mě a začal on líbat mou hruď. Já se usmíval jako debil a snažil jsem se nevydat nějaké zvuky, ale přeci jenom nějaký ten sten zaznět musel.
Posunul jsem si ho opět nahoru, aby se mi díval do očí a už jsem mu chtěl sundat tepláky, ale on chytil mé ruce.
„Clayi já to ještě nikdy... no... nejsem připravený" řekl vyděšeně a já smutně přikývl. Musel jsem respektovat jeho rozhodnutí. Pokavad to ještě nechtěl dělat, tak jsem ho nesměl hlavně nutit. Sice je mi to trochu líto, ale budu si muset počkat.
„Jo, samozřejmě. Chápu."
„Nevadí ti to?" Řekl vyděšeně a já zakýval hlavou v nesouhlas s úsměvem.
„Georgie. Počkám klidně měsíc, rok nebo budu čekat do konce života. Nevadí mi to. Pokavad to dělat ještě nechceš, tak samozřejmě tvé rozhodnutí budu respektovat" George se na mě usmál a silně mě objal.
„Miluju tě Clayi... jsi jedinečný"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Ignore Patches)
Pardon ještě teda jednou, že včera nevyšla kapitola, ale nejspíš budu vydávat kapitoly pouze obden.
Zjistila jsem, že mám nejspíš alergii na kočky opravdu a kočky jsou moje nejoblíbenější zvířata😭🤧 ještě k tomu máme kočku doma. Celý den kýchám:/
Shrnutí: George a Clay skoro udělali make out, ale George ještě nebyl připravený. (Help nwm co napsat lol)
