(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
George Pov: Probudil jsem se později okolo jedenácté hodiny a všiml si že je Clay už vzhůru a čechrá mi vlasy. Usmál jsem se a otočil se na něho. Zahleděli jsme si navzájem do očí a já si až teď všiml jak jsou jeho oči tak nádherně zářivé. Nedokázal jsem ani říct, že někdo tak nádherný je můj přítel. Vlastně se divím, že někdo jako já si našel přítele. Clay poznal, že nad něčím přemýšlím a starostlivě se na mě podíval.
„Jsi v pořádku lásko?" Zčervenali mi tváře a Clay se pousmál. „Jsi roztomilý, když se červenáš" Usmál se tím svým lišáckým úsměvem a já zrudl až na prdeli. Zakryl jsem si obličej a Clay se zasmál a odkryl mi obličej. „Teď vážně. Co se děje?" Je milý, že se o mě stará... povzdechl jsem si a podíval se z jeho obličeje na jiný bod.
„Proč já...?" Podíval se na mě zmateným pohledem a já se nadechl. „Proč sis vybral mě? Co je na mě tak skvělého? Jsem vyhublý, hnusný, blbý a hlavně jsem epileptik. Zasloužíš si někoho lepšího..." řekl jsem se slzami v očích. On se na mě zamračil a přitáhl si mě blíž a chytl mě za tváře.
„Georgi Henry Davidsone, tohle už p sobě nikdy v životě neříkej. Jsi nádherný, hubený akorát, chytrý, jedinečný, roztomilý a to že máš epilepsii mě absolutně nezajímá. Já mám zase cukrovku a taky si tohle občas říkám. Proč sis vybral mě? Proč někoho tak hnusnýho a blbýho? Takže tohle o sobě nikdy v životě už neříkej. Jsi strašně moc milý a já tě strašně moc miluju. Jsi ten pravý pro mě. Nic lepšího si nezasloužím" Řekl a mě stekla slza po tváři a usmál jsem se. On si mě vzal do pevného objetí a já si položil hlavu na jeho hrudník. On mi začal dělat kruhy na zádech a párkrát mě políbil do vlasů.
„Taky tě moc miluju..." ucítil jsem jak se usmál a více mě stiskl a dlouze mě políbil na tvář.
Odtáhli jsme se po nějaké době a vstali jsme. Já si oblékl kraťasy a šel jsem s Clayem do kuchyně kde byly moji rodiče. No, moc šťastně nevypadali. Ukázali ať se posadíme ke stolu a my tak udělali.
„Takže. Včera jsme to říkali už Clayovi, ale zopakujeme to znovu. Opravdu jste nás zklamali, řekli jsme vám ŽÁDNÝ alkohol a vy si ho normálně přinesete a pak se George opije do bezvědomí. Víte jaký strach jsme měli?! Takže už vás NIKDY nenecháme doma samotný jelikož jsme zjistili jak neposlušný jste! Hlavně ty Georgi. Strašně moc si mém zklamal." Dořekl můj táta a já začal mít slzy v očích. Po chvíli mi začali téct slzy proudem jelikož jsem dost citlivý a nenávidím, když na mě někdo řve.
„P-Promiň-te" Řekl jsem se vzlykama a Clay se na mě smutně podíval, když mě viděl brečet a objal mě. Já začal brečet kompletně a rodiče si povzdychli, hlavně táta, a pak odešli asi do ložnice. Beztak mě nemají už rádi... neposlechl jsem je a dělán jen samé problémy.
„Shh... zlato nebreč... bude to v pořádku ano? Miluji tě." Zašeptal mi Clay do ucha a přitom mě hladil po vlasech a zádech.
„Nebude..." Clay objetí zpevnil a já se snad nikdy necítil hůř.
Když jsem se uklidnil, tak jsem šel udělat snídani jelikož nám ji mamka asi po tomhle neudělá. Zeptal jsem se Claye co může a tak jsem šel udělat míchaná vajíčka. Clay si mezitím píchnul inzulín a pak jsme se dali do jídla. Celý dnes jsme upřímně dělali úplné hovno a pak bylo pondělí... nechtěl jsem do školy... hlavně kvůli Thomasovi. S nechutí jsem vstal a šel se převléct do mého běžného oblečení. Což jsou tepláky a mikina. Odešel jsem pak se najíst s Clayem a pak jsme vyrazili do školy. Táta nás hodil. Sice byl na nás furt naštvaný, ale už ne tak tolik. Ponaučil jsem se z toho dne, že nemám už nikdy pít i když mě do toho nutí a snažil se nedělat problémy. U školy nás vysadil a pak odjel do práce. Já se sklopnou hlavou šel do školy a cítil jsem několik pohledů upřených na mě. Clay si všiml jak moc nekomfortně se cítím a dal si ruku okolo mích ramen. Všiml jsem si v dáli Techna, Nicka, Karla a Quackityho. Všichni kluci se na mě podívali a Clay šel na chvíli za nimi a já si rychle vzal věci ze skříňky a vydal se za nimi, ale všiml jsem si Thomase a podkopl mi nohy a já tím spadl na zem.
„Hej je pravda, že si vstal z mrtvých?" zeptal se s posměškem a mě začali slzet oči. Ne jen proto, že mi tohle řekl, ale taky proto, že jsem spadl na tvrdou zem a bolí mě teď koleno. „Aww miminko chce brečet? Mám zavolat tvý mamince?" Zasmál se i s jeho partou a i s pár dalšími lidmi co to jen upřeně sledovali. Proč nebyl nikdo ochotný mi pomoct? Proč mě všichni tak strašně moc nesnášeli...? Stále jsem si říkal a pak přišel Clay i s ostatními a pomohl mi si stoupnout a dal mě do rukou Karla.( jen obrazně řečeno. Vím, že Karl je párátko) Quackity, Techno, Nick a Clay byly u Thomase a tý jeho party a pořádně je tam zjebali. Karl se mě stále ptal jestli jsem v pohodě a já to nevydržel a objal ho. Bylo toho už na mě moc... nedokázal jsem pochopit jak mě ty lidi můžou tak nesnášet. Nikdy jsem jim nic neudělal ani nic neřekl. Prostě mě šikanovali jen kvůli tomu, že jsem epileptik a že jsem gay. Přál jsem si zemřít. Jaký mám důvod k žití? Sice nechci ublížit Clayovi ani rodičům, ale měli by se líp, kdybych nebyl. Zbytečně se o mě musí starat a jsem jen přítěž. Karl se mě snažil uklidnit a když mě uviděl Clay, tak ke mě přiběhl a silně mě objal. Ja zabořil svou hlavu do jeho trička a všechen smutek jsem ze sebe vyndal ven. Clayovo triko bylo celé mokré, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Já se snažil nějak uklidnit, ale opravdu to nešlo. Jediný co jsem si teď přál byla smrt. Smrt.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pardon jestli jsem tenhle fanart už použila, ale doslova mi už dochází fanarty😂 neumíte je někdy kreslit?? Že by jste mi kdyžtak nějaké poslali😂 opravdu už tak dávám jen co vidím. Za čtyři dny jsou prázdniny🥳😭 spíš za pět, ale psst🤫
Goodnight moonlights🤍
Shrnutí: George o sobě pochybuje (as always) a Clay ho utišuje. Ve škole George opět zesměšní a pak se z toho psychicky zhroutí. The end✨mwa
