(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
Clay Pov: Když George spal, vzal jsem mobil a začal jsem volat Georgovo rodičům jelikož nevěděli co se stalo. Bál jsem se jejich reakce. Co když na mě budou naštvaní? Co když mě vyhodí z jejich baráku a budou mě nesnášet? Takové otázky se mi honily hlavou každou sekundu a já nervózně stiskl tlačítko zavolat. Chvíli mobil vyzváněl a pak se ozval hlas v mobilu.
„Clayi...? Proč mi voláš tak pozdě večer? Stalo se snad něco?!" Řekla starostlivě Georgovo matka s já zhluboka vydechl. „Takže ano. Co se stalo?" Zopakovala se jeho matka a já začal mluvit.
„N-No... kluci přivezli nějaký alkohol a tak jsme se párkrát napili, ale nevšimli jsme se George, který nezastavitelně stále dolíval sklenici a pak z toho množství alkoholu začal mít prostě šílený záchvat a zastavilo se mu... srdce... přijela sanitka a teď je v pořádku, tak jsem vám to jen chtěl sdělit... omlouvám se..." chvíli se nic v mobilu neozývalo. Bylo naprosté ticho. Byly určitě na mě naštvaní. Nesnáší mě. Vše je jen MÁ chyba.
„Pane bože... Tome vstávej náš syn je v nemocnici." Slyšel jsem jak mluví Georgovo matka na na svého manžela a já se opět rozbrečel.
„Omlouvám se... všechno je jen má chyba" vzlykal jsem a nevěděl co mám dělat.
„Clayi... nic si nevyčítej nemůžeš za to. Zítra přijedeme co nejdřív jak to jde." Rozloučil jsem se s Georgovo matkou a zavěsil jsem hovor. Šel jsem si sednout do čekárny na židli a tam jsem se kompletně složil. Začal jsem hlasitě brečet, že se pár lidí na mě obrátilo, ale neokomentovali to. Techno když mě viděl, jelikož čekal semnou v nemocnici, přišel zamnou a objal mě.
„Je to má chyba... omlouvám se... neměl jsem brát sebou ten alkohol moc mě to mrzí Clayi..." Zašeptal Techno a začal po chvíli taky brečet. Já začal kývat hlavou v nesouhlas a podíval jsme se na něho.
„To neříkej... není to tvá chyba... možná trochu, ale já George nutil pít. Já za to hlavně můžu." Stekla mi slza po tváři a podíval jsem se k zemi.
„Nevyčítej si to Clayi. Hlavní je že žije. To je hlavní" usmál se na mě Techno a já mu úsměv oplatil. Viděli jsme doktora jak jde k nám a tak jsme prudce vstali a já se začal ptát doktora jestli bude v pořádku.
„Ano bude v pořádku. Naštěstí neměl otravu alkoholu. Hlavně neměl alkohol vůbec pít. Když člověk s epilepsií vypije velké množství alkoholu, může se způsobit zástava srdce jako u vašeho kamaráda. Teď se mu zhoršil i stav, takže je možné, že bude mít i častěji záchvaty. Zítra ho propustíme a dáme mu léky. Měl váš kamarád léky proti epilepsii už teď? Bral je?" Zeptal se nás a já se zamyslel. Nevšiml jsem si, že by George někdy bral léky.
„Mám pocit že ne. Nikdy jsem si nevšiml, že by bral nějaké léky" řekl jsem a doktor na chvíli odešel a pak se vrátil s lékama.
„Každý ráno a večer" Řekl a já kývl. Vzal jsem si je a dal si je do kapsy od tepláků. „Tak nashledanou" Rozloučili jsme se a já jsem šel za Georgem do pokoje a sedl jsem si na jeho postel. Chytl jsem ho za ruku a začali mi opět slzet oči.
„Omluvám se ti Georgi... jsem příšerný přítel..." zašeptal jsem a políbil jsem ho na ruku. Lehl jsem si vedle něho a po chvíli jsem usnul.
*
George Pov: Probral jsem se další den v nějaké bílé místnosti a na něčem měkkém. Podíval jsem se vedle sebe a uviděl jsem rodiče a Claye jak spolu mluví. Cítil jsem se nějak jinak... jako bych zažil nějaký šok. Ze včerejška mám celkem velký okno, ale pamatuji si pak že jsem to přehnal s pitím a měl jsem záchvat. Clay si všiml, že jsem vzhůru a hned ke mě přišel.
„Ahoj Georgi... jak ti je?" Zeptal se mě starostlivě a já pokrčil rameny. Chtěl jsem se posadit, ale udělalo se mi strašně moc blbě. „Chceš zvracet?" Zeptal se a já kývl v souhlas. On někam rychle odběhl a vrátil se s kýblem. Já začal zvracet a Clay mě hladil po zádech. „Dobrý?" Zeptal se starostlivě a já kývl. On šel uklidit ten kýbl a pak se vrátil zpět a lehl si ke mě.
„Co se včera stalo? Nic si nepamatuju a proč tu jsou moji rodiče?" Zeptal se jsem on se na mě podíval.
„Ty si to nepamatuješ? No... včera se ti zastavilo srdce z toho množství alkoholu a z toho záchvatu... přijela pro tebe sanitka a no... volal jsem tvoje rodiče a dnes přijeli, aby podepsali nějaké papíry a můžeš jít už dnes domů" Odpověděl mi a já kompletně ztuhl. Mě přestalo bít srdce? Začal jsem trochu zrychleně dýchat a Clay se na mě podíval. „Hej... to bude dobrý Gogy. Dýchej semnou ano? Nádech, výdech... nádech, výdech" Takhle se dál opakoval, než jsem opět začal dýchat normálně. Usmál se na mě a objal mě.
„Tak jo mládeži. Jedeme domů" Řekl jeho táta a tak jsem pomohl Georgovi vstát a šli jsme z nemocnice rovnou do auta. Posadili jsme se dozadu a já si opřel hlavu o Clayovo rameno.
„Jo, tady jsou nějaké léky, které má prý George brát proti jeho epilepsii. Každé ráno a každý večer" Řekl Clay a sál mí mamce ty léky. Poděkovala a já zavřel své oči a usnul jsem. Byl jsem dost unavený.
Clay Pov: Když jsme dorazili před dům, tak jsem si všiml, že George spal. Nechtělo se mi ho budit a tak jsem ho opatrně odpoutal a podebral jsem ho pod koleny a krkem a odnesl ho domů do jeho pokoje. Položil jsem ho na postel a sundal jsem mu boty a i tepláky a mikinu. Lehce jsem zčervenal když přede mnou ležel pouze v boxerkách a triku a chtěl jsem mu sundat i to triko, ale naštěstí jsem se vzpamatoval. Clayi nesmíš. Není ještě připravený. Řekl jsem si v hlavě a přikryl jsem ho. Usmál jsem se nad tím jak roztomilý byl a lehl jsem si vedle něho a on se překulil na bok a položil si hlavu na mou hruď a objal mě. Políbil jsem ho do vlasů a hodlal se jít spát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Včera nevyšla kapitola jelikož jsem byla celkem unavená a hlavně jsem byla na chatě a tak jsem neměla moc času. Aaaa posledních pár kapitol a jsme NA KONCI. Konečně budu mít pauzuuuu. Snad se nezlobíte😱😳 angry DNF fans.
Shrnutí: George byl v nemocnici a Clay si všechno vyčítal ups✨👍🏻
