(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
Clay Pov: Bylo po škole a byl pátek. Včera jsme se s Georgem už moc neviděli po tom polibku a ani dnes. A dnes bych měl jít opět k nim, ale musím si jít domů pro věci... byl jsem už před barákem a zhluboka jsme se nadechl. Bál jsem se, že mi opět něco udělají... nechci zase trpět... nechci aby mi ublížili. Už chci mít od nich jen klid.
Vešel jsem do baráku a koukl se okolo sebe. Nikdo nebyl doma. To je dobrý. Šel jsem do svého pokoje, kde jsem si začal balit věci k Georgovi. Po chvíli jsem uslyšel bouchnutí hlavních dveří a já ztuhl. Musel to být táta a musel mít špatnou náladu... začal jsem se trochu klepat strachem a vzal jsem si svou tašku rychle s mými věcmi na cukrovku a pak batoh s oblečením. Šel jsem zpět ke dveřím a obýváku seděl táta na gauči. Povzdechl jsem si, když jsem ho uviděl pít a položil jsem své věci na zem a šel k němu.
„Přespím tenhle víkend u George dobře?" On se na mě zamračeně podíval a vstal. Já zmrzl a díval se na něho v šoku. On mě pozoroval a pak se ke mě přiblížil.
„Furt jseš u toho George, jsi snad teplej? Pro mě za mě si jdi. KLIDNĚ SE TAM I PŘESTĚHUJ, ABYCH NEMUSEL ČUMĚT KAŽDÝ DEN NA TVŮJ NECHUTNEJ KCICHT." Zakřičel na mě a vlepil mi pěstí. Pořádně jsem sám nevěděl co jsem mu udělal, ale snažil jsem se nerozbrečet.
„Promiň..." Řekl jsem vyklepaně a on prohodil oči v sloup a sedl si zpět na gauč.
„Už vypadni, nechci tě tu už ani vidět" já se slzami v očích kývl a odešel jsem se svými věcmi. Cestou jsem se rozbrečel a nakonec jsem utíkal za Georgem, abych byl co nejdál od domova a byl už s ním.
Zazvonil jsem na jejich barák a po chvíli otevřel jeho táta. Díval se na mě vyděšeně a pozval dovnitř.
„Clayi, copak se stal-" nedořekl to a já ho silně objal a začal jsme mu brečet do ramene. „Shh... ať se stalo cokoliv bude to v pořádku" Lež. Věděl jsem, že to rozhodne nebude v pořádku. Nic už nikdy nebude v pořádku.
„N-Ne. Ne-bud-e" řekl jsem koktavě se vzlykama a on mě silněji objal. George po chviličce přišel dolů a když mě uviděl v tomto stavu, ihned přiběhl a objal mě místo jeho táty.
„Clayi, co se stalo?" Zeptal se mě smutně a starostlivě. Já se více rozbrečel a George pochopil, že teď není dobrá chvíle, mu to říct. Řekl svému tátovi, že půjde semnou do pokoje a tak jsme odešli a lehl si semnou k němu do postele. Já mu stále vzlykal do mikiny a po chvíli jsem usnul...
George Pov: Po chvíli jsem už neslyšel žádný vzlyky a slyšel jsem jak Clay v klidu oddechuje, tak mi došlo, že usnul. Zajímá mě co se mu stalo. Že by rodiče mu něco opět udělali? Jestli ano, tak to by se už mělo řešit. Chápu, že se Clay bojí a že nechce nic řešit a mít nějaké problémy, ale takhle to dál nepůjde... musí se go řešit. Zkusím ho nějak přemluvit. Podíval jsem se na jeho spící tělo a věnoval jsem mu polibek do vlasů. Po chvíli se ozval klepot na dveře a tak jsem odpověděl potichu a moje rodiče vstoupili do pokoje.
„Jak je mu?" Zeptala se má mamka a já pokrčil rameny.
„Teď spí, ale není v pořádku... pak se ho zkusím zeptat" Rodiče kývli a táta odešel. Mamka přistoupila blíž a posadila se na židli, která byla poblíž mé postele.
„Co je mezi vámi dvěma?" Usmála se na mě a já trošičku zčervenal. Co mezi námi je? Polibek jsme si dali, ale neřekli jsme si, že spolu chodíme.
„Já ani nevím mami" Odpověděl jsem a ona se zašklebila.
„Ale líbí se ti. Jde to vidět. Ten pohled, když se na něho podíváš. Ten úsměv, když na tebe mluví nebo ty červené tváře, když se tě dotkne. Stejně jako on. Georgi měli by jste být spolu. Sluší vám to." Usmála se na mě a já zčervenal. V tu chvíli se Clay začal pomalu budit a tak moje mamka odešla.
„Ahoj... jak ti je?" Zeptal jsem se ho a on pokrčil rameny. Vypadal jako bez duše. Měl kamenný výraz, červené oči z pláče a rozcuchané vlasy do všech stran. Pohladil jsem ho po nich a on se snažil úsměv. „Udělali ti něco rodiče?" Zeptal jsem se ho a jemu spadl úsměv z tváře. Začal mít opět slzy v očích a já ho hned začal uklidňovat. „V klidu... nemusíš nic říkat. Beru to jako ano" on se na mě usmál a objal mě. Já ho také objal nazpět a pak jsme se odtáhli. „Jak to mezi námi vůbec je?" Zeptal jsem se ho a on se pak semnou posadil a opřeli jsme se o čelo postele.
„Nevím. Tak... cítíš to stejně? Miluješ mě?" Zeptal se mě a já zčervenal. Začal jsem se k němu přibližovat a pár centimetrů od jeho rtů jsem se zastavil.
„Budeš brát tohle jako odpověď?" Zeptal jsem se a přiložil své rty na ty jeho. Začali jsme se líbat a já si přesedl na jeho stehna a jednu ruku měl na mém boku a druhou měl položenou na mé tváři a palcem přes ní jezdil. Já měl své ruce okolo jeho krku a po patnácti sekundách jsme se odtáhli.
„Ano. A... budeš můj přítel Gogy?" Nad tou přezdívkou jsem lehce zčervenal. Tak mi říkají rodiče občas heh. Mě naběhli slzy do očí a začal jsem agresivně kývat hlavou.
„Ano, ano, ano!" Zakřičel jsem a on se usmál. Opět jsme se políbili a tentokrát na hodně dlouhou dobu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tato kapitola je opět taková nic moc, ale bohužel dnes píšu tuto kapitolu bez jakékoli motivace. Hlavně jsem opravdu už dnes unavená a trochu smutná:/ ale nebudu vás zatěžovat mými problémy. Dobrou noc zlatíčka<33
Pff je opravdu těžké psát každý den kapitoly přes tisíc slov.
Shrnutí: Clay se psychicky zhroutil kvůli svému otci a George se ho snažil utišit. Georgova mamka se ho zeptala co cítí ke Clayovi a co mezi sebou mají, ale jak to mezi sebou mají? To si stále George myslel. Clay se pak zeptal George jestli se stane jeho přítelem a George souhlasil.
